Dne 26. června 2017 byl propuštěn z vězení kvůli onemocnění rakovinou jater. Krátce poté, dne 13. července 2017, tomuto onemocnění podlehl. Jeho manželka Liou Sia, která v té době již skoro 7 let žila pod přísným dohledem režimu, po smrti manžela zmizela neznámo kam, příbuzní se s ní nemohli kontaktovat. 3. den po smrti Liou Siao-po, 15. července, proběhl za neobvyklých okolností pohřeb. Liou Siao-po byl zpopelněn a popel byl vysypán manželkou do moře.

Liao I Wu (1958) se stal významným kritikem čínského komunistického režimu. V únoru 1990 byl zatčen spolu s šesti přáteli a těhotnou manželkou. Byl odsouzen k odnětí svobody na 4 roky. Ve vězení byl vystaven mučení a krutému zacházení, dvakrát se tam pokusil o sebevraždu. Jeho knihy, z čehož některé jsou sbírkami rozhovorů s obyčejnými lidmi z nižších vrstev čínské společnosti, byly zveřejněny na Tchaj-wanu a v Hongkongu, v Číně jsou ale zakázané. Některé jeho knihy byly přeložené do angličtiny, francouzštiny a němčiny, dvě také vyšly v češtině. V roce 2008 podepsal Chartu 08, jejímž spoluautorem je jeden z jeho nejbližších přátel.

Oba čínští disidenti momentálně žíjí v Německu, Liou Sia tedy teprve od letošního července, kdy byla, pravděpodobně na přímluvu Angely Merkelové propuštěna z domácího vězení a bylo ji umožněno opustit komunistickou Čínu.

Ty dva statečné a komunisty trýzněné lidi, bylo možné v Plzni potkat, oslovit je a dát si s nimi kafe. To tedy spíš s Liao I Wu, protože Liao Sia rozhovory neposkytuje, což, jak napsal server aktualne.cz, může souviset s tím, že v Číně zůstává její režimem perzekvovaný bratr Liou Chuej. Server Sinopsis.cz předminulý měsíc citoval lidskoprávní aktivisty a politiky, podle nichž se Liou Sia, jakkoliv již svobodná, může zdráhat hovořit na veřejnosti z obav, aby tím bratrovi doma nepřitížila.

Pozvání čínských disidentů budiž připsáno prvnímu ročníku Světa Knihy Plzeň ke cti, protože v ČR, kde se vládními orgány a na Pražském hradě producírují samí čínofilové, kteří větří obchody i přes krev umučených, je to správné gesto.

A ještě dodejme ukázku z rozhovoru, který se sinologem a ředitelem projektu Sinopsis.cz Martinem Hálou pořídil Petr Placák pro oblíbený časopis nejen pro seniory Babylon:

Jaký je největší omyl Západu v pohledu na čínský režim a směr, kterým se vyvíjí?

Lidé na Západě vesměs věřili, nebo chtěli věřit, že otevření čínského režimu v podobě Teng Siao-pchingových reforem po roce 1979 a jeho zapojení do procesu globalizace je začátkem postupného přizpůsobení tohoto systému světovému mainstreamu a jeho „univerzálním“ hodnotám. Peking ale tento „univerzalismus“ nikdy neakceptoval a reformy byly jen oklikou k udržení vlastního pořádku (socialismu s čínskými rysy), a nakonec k jeho exportu, nebo přinejmenším exportu některých jeho aspektů, do okolního světa.

Tradiční Leninovi „užiteční idioti“, jejichž protagonistou je u nás mj. Zahradil, s Tvrdíkem tvrdí, že Si Ťin-pching je pragmatik, který využívá zděděného komunistického systému jako zástěrku pro dělání byznysu – přitom to je maoista jen na kvalitativně „vyšší úrovni“, než jak tomu bylo za dřevních dob Leninů … Za „pragmatiky“ bychom mohli s jistou dávkou nadsázky označit Si Ťin-pchingovy předchůdce. Si Ťin-pching je bytostný ideolog, který skutečně zahájil „novou éru“ návratu k pravověrnému maoismu. V projevu na XIX. sjezdu pro tento návrat k ideologii razil termín „čchu-sin“, tedy původní záměr, k němuž se má strana vrátit po letech pragmatických kompromisů. Ty podle něj vedly k rozvratu a korupci a ohrožovaly samotnou existenci KS Číny jako vládnoucí strany. V byznysu, kterým se tak zaklínají naši lobbisté, se to projevuje opětovným posilováním role státních podniků a povinným zakládáním stranických organizací i v soukromých firmách, včetně zahraničních, pokud v nich pracují více jak tři členové KS. Úloha stranických organizací ve firemních orgánech se nově zapisuje i do korporátních listin. Si Ťin-pching nemaskuje komunismem kapitalismus, ale naopak – kapitalismus je pro něj pouze nástrojem upevňování vedoucí úlohy strany.

Zobraziť diskusiu (0)