Těžko můžeme začít jinak - vašem hodnocení filmového Hastrmana.

Líbí se mi hodně. Myslím, že je to hodně jiný film, než jaké tu běžně vznikají. V určité své romantické vypjatosti totiž působí jakoby výjimečně patřičně. Tohle tady chybělo, takový film jiného druhu. Ne komedie, která se klidně může dávat v televizi. Ne film plný hlášek. Hastrman by mohl spojit diváky, kteří chtějí jít na „biják“, s těmi, kteří o zhlédnutém dál chtějí přemýšlet.

Ondřej Havelka pro leckoho může být překvapivým režisérem příběhu z 19. století.

Já měl od počátku radost, že se toho ujal právě on a producent Čestmír Kopecký. Už dříve se objevily pokusy Hastrmana zfilmovat, ale žádný nedopadl. Vždycky to usnulo nejspíš proto, že nebyl nikdo, kdo by dobře napsal scénář. Sám scenárista nejsem, tento nakonec napsali Ondřej a Petr Hudský.

Co dle vašeho názoru jazzmana Ondřeje Havelku přitáhlo k mytickému Hastrmanovi?

Myslím, že ho nevtáhlo ani ekologické téma románu, ani jeho nadtéma lidské oběti pro druhé. Líbila se mu milostná linie, děj usazený na venkov 19. století a lidové zvyky. V tom se zhlídnul, takže sleduje hlavně tuhle linku a ekologie si skoro nevšímá, tedy vyjma závěrečného dovětku. Je to spíš baladický příběh „člověka ve zvířeti, zvířete v člověku“, tedy první díl románu s drobnými přesahy do druhého.

A jak na vás působí Karel Dobrý v titulní roli?

To je snad jeho první film s titulní rolí! On v něm téměř nesleze z plátna, což je moc dobře. Pravda, když jsem se dozvěděl, že hastrmana bude hrát Karel, nejdřív jsem se lekl, protože můj hastrman je zakrslý aristokrat, kdežto Karel je obr a působí znepokojujícím dojmem. Přestože je to prima chlápek, svede lidem nahnat strach, když chce (nebo když se neovládne).

Je něco v románu a ve filmu řešeno zjevně rozdílně?

Ondřej do příběhu dává humor, a ten já v knize nemám, protože ho neumím. Možná ještě v povídkách ze současnosti, ale rozhodně ne v této látce. Potřeboval bych ghostwritera, který by po mně přečetl, co napíšu, a přidělal humorné prvky. Zato Ondřej má ve filmu pasáže, které jsem já napsal docela drasticky, nádherně odlehčeny humorem. Když jsem film viděl poprvé, asi pětkrát nebo šestkrát jsem se smál nahlas. A Ondřej seděl za mnou a kontroloval, jak reaguju. Byl se mnou spokojený.

Takže jste mu ani neradil, jak měl co natočit?

Vůbec ne, naopak jsem potěšen, že mou knihu někdo takhle pěkně pochopil a že z ní tak citlivě vybíral pro film. Mně se líbí, že Ondřej se neopájí krajinou, kterou zobrazuje, ale že se na ni dívá a hledá v její obyčejnosti to neobyčejné. Jako já, když jsem Hastrmana psal. Ta krajina je príma, je hezká, ale máme tady asi krásnější místa, než je kopec Vlhošť a rybníky pod ním. Jde o to vidět srdcem.

No ale pro román je jakési mytizování krajiny typické.

Ano, ostatně krajina ve mně potřebu napsat Hastrmana vyvolala. Víte, já tu knížku myslel vážně – já ji myslel jako politický čin. Opravdu jsem si myslel, že společností bude rezonovat, že o ní a jejím tématu budou mluvit politici. Skutečně jsem byl takhle naivní, ačkoli ve svých tehdejších třiceti bych býval už tolik být nemusel. Jenže byl jsem. Hastrman prostě byl můj naprosto vážně míněný politický statement. Nakonec sice dostal Literu, ale jinak v podstatě žádný ohlas mimo literární kruhy neměl. Víte, je to moje nejlepší knížka, už nikdy ji nepřekonám. Nic lepšího nemám a těžko budu mít. Navíc dneska už bych takovýto protestsong nenapsal, už to ve mně není. Jsem konzervativnější a toužím psát jiné věci, zábavnější, u kterých se nemusím tolik trápit.

Ondřej Havelka udělal film především právě o lásce. Jak ve vás po těch letech rezonuje, že to je o ní čili o tísni, kterou jste tehdy svým psaním řešil?

No je to tam, co si budeme povídat. Člověk neustále v sobě musí potlačovat své démony. Hází to s ním pak ze strany na stranu. A tohle lavírování a vnitřní sváry ve filmu jsou. Skutečně tam vidím tu úžasnou fatální ženu, z níž jsou všichni zblblí – a každý jinak. Inspiroval jsem se u ní Boženou Němcovou, když jsem četl její korespondenci. Ona moc toužila být hozená ze svého prostředí do budoucnosti, její současnost ji deptala. Jak lidi, tak majetkové poměry nebo postavení žen v měšťanské společnosti.

Zdroj: První veřejnoprávní

Zobraziť diskusiu (0)