Lidé, se kterými byste se pro jejich povahové vlastnosti nechtěli kamarádit, se naučili zneužívat velkorysost demokratického systému. Navíc – obecně víme, že blíž k lepšímu řešení pro celek nemívá většina. Něco by se mělo změnit, protože jinak stará demokracie bude čím dál horší a nebezpečnější systém. Dokonce už i český ústavní právník Jiří Přibáň píše, že jsme se současnou demokracií v pasti.

Demokracie je dnes z mnoha pohledů v těžké defenzivě. Ve zvulgarizované podobě ji používají političtí gangsteři jako kulisu svého mocenského představení. Zaklínají se lidem a štvou ho proti demokracii. Získanou většinou se snaží umlátit všechno, co jim překáží. Z demokracie často zbývá jen ubohá kostřička, potažená tenkou potrhanou kůží.

Potíže demokracie popsal už Platón, který ve svých spisech ukazuje její slabiny a volá po vládě kompetentních, nikoliv těch vyvolených množstvím. K podobným úvahám se po mnoha staletích vrací ve své knize Proti demokracii Jason Brennan – a to v době, kdy sociologové popisují situaci, kdy se v kombinaci diktát většiny – sociální sítě internetu dostávají k vládě v mnoha zemích ti nejschopnější-nejhorší.

Podle Brennana mají lidé právo na to, aby jim vládla ne jakákoliv, ale kompetentní vláda. A tak Brennan znovu bere do hry například to, že volit by měli pouze ti, kteří mají dostatečné znalosti.

Brennan navrhuje zvážit alternativní politický systém nazvaný epistokracie (epistémé znamená v řečtině pravé poznání a je opakem „mínění“). Tento systém by zachoval stejné instituce jako reprezentativní demokracie, včetně práv, brzd a rovnováh, volených zástupců a soudů. Ale zatímco demokracie dává každému občanu rovné hlasovací právo, epistokracie rozděluje politickou moc podle znalostí a schopností.

Víc o tom psal už před lety sociolog a novinář Jan Jandourek. Už kdysi mi říkal, že sestavovat vládu by se dalo se stejným úspěchem třeba hodem kostkou. O Brenanově knize mimo jiné napsal:„Většina voličů neví nic,“ soudí autor, „ale někteří lidé vědí hodně a někteří lidé vědí méně než nic.“ Jde o to snížit sílu nejméně informovaných voličů, nebo zvýšení síly těch lépe informovaných. Jenže jak to udělat? Spolehnout se jen na to, že někdo má na vzdělanou hlavu papír, by bylo dost diskriminační. (Jsou i chytří a vzdělaní lidé, ale z nějakého důvodu na to papír nemají.) Podle autora existuje mnoho způsobů, jak zavádět epistokracii, a některé z nich by fungovaly lépe než ostatní. Například by bylo možné upřít občanům právo volit, pokud neprojdou testem základních politických znalostí. Je možné dát každému občanovi jeden hlas, ale poskytnout dodatečné hlasy pro občany, kteří projdou některými testy. Nebo je možné nechat projít všechny zákony běžnými demokratickými procedurami, ale pak povolit odborníkům vetovat špatně navrženou legislativu. Například rada ekonomických poradců by mohla mít právo vetovat některé zákony, stejně jako Nejvyšší soud může vetovat zákony, které porušují ústavu.“

Zdá se, že všechna řešení mají tolik problémů, že nejlepší bude nechat vše při starém. Taky jak to udělat, aby se dobré změny v demokracii prosadily demokraticky, tedy v parlamentu. Znáte to – kapři a vypouštění rybníka. Ano, vypadá to neřešitelně – a přesto je jasné, že jestli se nějaké řešení nenajde, unesená demokracie nás hodně potrápí.

Zobraziť diskusiu (0)