Čtyři příběhy, které spojuje letiště, prostor odletových hal, nouzová přistání, náhradní ubytování v hotelích, když je let zrušen nebo odsunut na další den. Nejde jen o místo, ale také o časovou výduť, kterou mohou snadněji než doma zaplnit vzpomínky, reminiscence, zasuté zážitky. A také příležitost pro setkání s lidmi, které už zřejmě nikdy neuvidíme, ale v tu chvíli s nimi dokážeme mít společného víc než jen pár momentů při čekání na letadlo.

Ukázka:

Intro

Transferová hala jako na kterémkoliv jiném mezinárodním letišti, snad jen o něco větší. Je tu obrovská cedule pět krát tři metry s údaji o odletech. Jsou tu obchody s předraženými cetkami, které se neprodaly v buticích na obchodních třídách hlavních měst, ale na letišti se vždycky najde někdo, kdo má dostatečně tučné konto a ještě víc výčitek svědomí, aby tu zaplatil výkupné a svým milovaným nakoupil blbosti, které nepotřebují.

Je tu pult s ústřicemi a šampaňským. Pořád u něj někdo stojí. Vždycky se najde dost lidí, co si v tom stresu a nepohodlí mezinárodních letů najdou čas vychutnat si mlže, kteří mají konzistenci plivance a také tak chutnají. Jsou tu hlášení letištního rozhlasu, který vyvolává cestující, co se zapomněli u pultu s ústřicemi, a hlásí opožděné lety.

Kolem dokola transferové haly jsou sedačky, na kterých posedávají a polehávají pasažéři čekající na své lety; mladé i ne tak mladé páry, které jsou si sice fyzicky blízko, ale v duchu každý se svým vlastním telefonem, děti spící na klíně svých rodičů, dívky v hidžábech s krásně nalakovanými nehty a jejich zamračené tlusté matky, muži ve špatně padnoucích oblecích, kteří do svých notebooků ťukají zprávu o služební cestě, osamělé ženy za velkými skly slunečních brýlí, vyčerpané rodiny, které mají za sebou dálkový let z Tokia, Filipín či Ameriky. Pasažéři z Asie mají na obličeji respirátory.

Jeden z cestujících sáhne do kapsy a ze sametového sáčku vytáhne snubní prsten. Lehce ho vyleští kapesníkem a navleče na prsteníček. Letí přece domů.

Bianca Bellová

(nar. 1970) pochází z Prahy. Živí se překlady a tlumočením. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (nové vydání 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) získala cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a za anglický překlad literární cenu EBRD Literature Prize; práva na jeho vydání byla prodána do třiadvaceti zemí. V roce 2019 jí vyšel román Mona, za který obdržela cenu Česká kniha. V roce 2021 vydala povídkovou sbírku Tyhle fragmenty a o rok později román Ostrov.

Zobraziť diskusiu (0)