Jako předznamení je třeba uvést - film jsem zatím neviděl. Čtu si v knize:

Upjatá anglická tvář v průzračném jarním slunci. Barva kůže lehce načervenalá. Krátké světlé vlasy. Sako a kravata. Padesát let. Tvář velmi inteligentní. A navíc důvěryhodná. Nohu přes nohu, sedí v krásné hotelové zahradě. Opodál dva mladší asistenti. V pozadí nádherný bazén. V ospalé prázdninové atmosféře časného rána se koupe jen málokddo. Všichni se halí do stejných měkkých bílých županů.

Dá se film, který je postavený na opulentní kameře a rafinovaně inscenovaných záběrech, vůbec číst? Jenže se přechytím při tom, že ta úsečnost a scénárovitost je strašně příjemná. Po všech těch knihách, kdy se spisovatel více či méně úspěšně snaží skládat a vršit slova, košatit věty nebo dodávat knize popisnost, příběhovost, psychologii postav, kdy natahuje často jediný nápad do neúnosna, kdy se točí na banalitě a vlastně obtěžuje košatěním uschlé větvičky... čtu najednou lehounce zliterárněný scénář... a jeho technická bodovost a krátké dialogy... čtu to s chutí a s jistým překvapením, jak se vlastně daří té úsečnosti a neukecanosti povzbuzovat fantazii, nechávat jí dost prostoru. Líbí se mi tahle čtenářská rychlopalba.

Zobraziť diskusiu (0)