Další kniha rozšiřující Tolkienovu Středozem
Letošní podzim nastaly fanouškům J. R. R. Tolkiena opravdové žně. Začalo to vydáním Pádu Númenoru, pokračovalo ilustrovaným vydáním Nedokončených příběhů a ilustrovanou encyklopedií k Hobitovi, teď je tu rozšířené vydání Dopisů Otce Vánoc, a hlavně konečně – Berena a Lúthien.
Příběh o Berenovi a Lúthien je znám všem čtenářům Pána prstenů, kde se objevuje v náznaku jako legenda z dávných časů; pověst o lásce mezi elfkou a smrtelným mužem, která byla silnější než osud a čas. Ne každý čtenář ale věděl, jak rozsáhlá tato látka je, jak je začleněna do historie Středozemě, jaké další osudy a dobrodružství se k ní vážou. V Pánovi prstenů vypráví příběh Berena a Lúthien Chodec neboli Aragorn, a jak se ukáže, je to předznamenání jeho vztahu k Arwen. Sám Tolkien v něm viděl sebe a svou ženu Edith – jak je dobře známo, jména Lúthien a Beren jsou na jejich společném hrobě, a co by mohlo výmluvněji doložit, že tento příběh byl pro něj mimořádně důležitý.
Sám autor jej rozpracovával (anebo objevoval?) dlouhá léta, vracel se k němu a pojednával ho veršem i prózou, ale uceleného tvaru se bohužel nikdy nedobral. Jeho syn Christopher, vydavatel jeho pozůstalosti, tyto texty zařadil do olbřímího souboru The History of Middle-earth, kterým se probírali jen nejzapálenější tolkienovci a který se pro svůj rozsah dá jen těžko vydat v jiném jazyce. Proto posléze Christopher Tolkien všechny texty, které se týkají tohoto příběhu, shromáždil v jednom svazku a uspořádal do logického sledu; právě tento svazek nyní vychází v českém překladu. Podstatná část textu je psána ve verších – připomíná nám to, že básně se objevily už v Pánu prstenů a jiných dílech, nebo to, že Tolkien napsal rozsáhlé veršované texty, v nichž překládal či parafrázoval látku starších literárních památek – viz např. Legendu o Sigurdovi a Gudrún nebo Artušův pád. V Berenovi a Lúthien jde ovšem o jeho vlastní látku, vlastní postavy, kulisy a děj. Český čtenář si na překlad počkal dlouho – soubor The History of Middle-earth nebyl dostupný každému (ať už fyzicky, nebo jazykově) a překládání přítomné edice Christophera Tolkiena také nevzniklo přes noc (ani přes rok).
Samotný rozsah textu odradil několik překladatelů. Martin Světlík překlad neuspěchal a důkladně, verš po verši, sloku po sloce hledal a nacházel adekvátní české znění. Sám o této práci napsal: „Převod Tolkienova Zpěvu Leithian do češtiny je nesnadný a zároveň neobvyklý úkol. Jde o překlad nesmírně populárního autora, avšak ve formě, která v současné knižní produkci není vůbec častá: tedy rýmované narativní poezii. Báseň, ač nedokončená, čítá přes tři tisíce veršů, ovšem značný rozsah je jen jednou z výzev. Zásadní úkol tkví v postižení Tolkienova stylu, který se sice inspiruje autorovým oblíbeným středověkem, ale výrazně čerpá i z tradic a literárních konvencí anglického romantismu. Mimo jiné jde tedy o to, jak na takovém rozsáhlém prostoru zachovat archaizující jazyk a zároveň neubírat příběhu na čtivosti a srozumitelnosti. V tomto ohledu bylo mnohé pasáže radost překládat (namátkou třeba Lúthienin zpěv doléhající až k uvězněnému Berenovi či téměř hororová scéna setkání s Gorlimovým přízrakem), v jiných chvílích jsem zas proklínal Tolkiena-zeměpisce, když jsem rozplétal košatá souvětí líčící fantastické krajiny Beleriandu. Myslím, že se mi ještě nikdy předtím nepoštěstilo překládat báseň, kterou bych musel konzultovat s mapou.“
# Vít Penkala, psáno pro #mojeargo zimní speciál/2023
