Nabytá svoboda po Sametové revoluci nás zasáhla všechny a i sex přestal být tabu. Měl jsem možnost fotit založení docela absurdní politické strany Nezávislé erotické iniciativy, následně vznik nových erotických a porno časopisů, silniční prostituci na legendární E 55, byl jsem i v několika erotických salónech (slušně řečeno) a fotil spoustu dalších „zajímavostí“. Na svých „cestách za erotikou“ jsem potkal zajímavé lidi mezi striptérkami, prostitutkami a jejich pasáky a samozřejmě i lidí , kteří se „motali“ okolo této sexy branže. Díky těmto setkáním jsem mohl napsat k fotografiím i jejich příběhy. Na konci devadesátek jsem se spřátelil i bratry Romanem a Radkem Prišťovými z agentury, kteří do Prahy a okolí přivedli tzv. „obsluhu nahoře bez“. Vybíral jsem z tisíců záběrů se snahou, aby fotky měly nejen dokumentární a historickou hodnotu, ale i výtvarnou.

Několik příběhů

V roce 1998 jsem byl pozván na setkání s porotou Czech Press Photo do hospody U Pivrnce v Maiselově ulici v Praze. Když jsem sešel dolů po schodech, objevila se naproti mně servírka nahatá od pasu nahoru a ptala se, co si dám. Napadla mě taková trochu blbost a řekl jsem: „Šáhnout si.“ Ona se zamračila, že prý co si dám k pití. Myslel jsem, že ji na mně poslali kamarádi fotografové sedící s porotci naproti u dlouhého stolu, ale ta rajcovní servírka řekla, že v hospodě je jako obsluha „nahoře bez“. Zeptal jsem se, jak se k tomu dostala, kdo ji najal, a ona na to, že ti pánové támhle zrovna večeří. Tak jsem poznal Radka a Romana Príšťovi z agentury RomArt a další tři roky s nimi jezdil po hospodách a fotil jejich hostesky. A z toho prvního setkání s polonahou servírkou mám, bohužel, jen tento příběh. Stejně jsem neměl „povolení fotografovat“...

Než zbourali Libkovice

V roce 1994 jsem přijel do hospody v Libkovicích, které byly prakticky celé srovnané se zemí kvůli těžbě uhlí, a tam poznal zajímavý manželský pár. Milan byl kopáčem a jeho Ivanka?... No, prostě jsem ji za chvíli, s Milanovým dovolením, fotil ve zbořeništi za hospodou, kde na mě vyvalila obří ňadra. Když už vypili dost piv, naložil jsem je do auta a odvezl do jejich domova v Lomu. Tam jsem vyfotil poměrně známou fotku, kdy Milan vzal Ivanku na ramena, aby dokázal, že nejsou opilí. Fotku jsem ještě udělal, ale za pár sekund jsem stačil už jen uskočit, protože padali přímo na mě. Jak je známo, opilci mají štěstí, i z té výšky padající Ivanka to přežila bez úhony. Potom mě Milan nechtěl pustit, že prý můžu u nich přespat, a to klidně s Ivankou v posteli. Tak jsem se omluvil, vzal nohy na ramena a prchal za mojí ženou Markétou.

Ještě malý příběh o strachu

Občas se stalo, že jsem pocítil mražení v zádech. Přeci jen jsem někdy riskoval, ačkoliv mě policajti v Dubí varovali, že zrovna nedávno zmizel jakýsi fotograf z bývalé Jugoslávie a někdy zmizí i nějaká „neposlušná“ holka. Ale fotit prostituci z policejního auta jsem zavrhnul a sázel na osobní kontakt a „povolení fotografovat“. Jednou jsem v Dubí na E55 fotil holky bez dovolení, které stopovaly německé „vepře“ (tak nazývaly německé nadržence v autech) ze židlí.

Jaroslav Kučera

Zobraziť diskusiu (0)