Pro ty, co nezažili, je překlad asi těžko představitelná řehole. Umí už si za ta léta Anežka Anežce poručit?

Napřed si musím udělat čas. V překladu je třeba být, nedá se z něj moc odskakovat k jiné práci. Přes školní rok tak spíš běhám mezi přednáškami a redaktorskou prací, zásadní překlady si nechávám na léto. To se pak snažím pracovat trpělivě a systematicky. Od rána do večera. Už se ale znám a vím, že musím od textu vstát a jít si zaplavat nebo zahrát volejbal. Někdy jsou ale finiše, kdy opravdu ráno sednu za počítač v županu a dělám do noci. Tyhle nocovky ale popravdě ráda moc nemám.

Kolik stránek překladu si denně ordinuješ?

Můj průměr je deset stran. Někdy se hecnu a udělám patnáct, někdy to nejde, tak dám čtyři. Dělat ale delší dobu deset stránek těžkého překladu denně včetně sobot a nedělí je fakt už dost drsný.


Máš nějaké životabudiče, které ti pomáhají?

Ráno musím spoustu kafe na probuzení, přes den vodu a pravé argentinské maté v kalabase s trubičkou. Hodně silné chutná vlastně už trochu jako petrolej, ale právě u takového mám pocit, že mě zvedá z únavy. Večer se pak můžu odměnit červeným vínem.


Co z tvých překladů by se letos mělo dostat do knihkupectví?

Juan Gabriel Vásquez, kniha se bude jmenovat Hluk padajících věcí a nový románu Umberta Eca Nulté číslo, to dělám pro Argo. No a pak doufám, že s Argem rozděláme nějakého dalšího Bolaña...

Chilský autor Roberto Bolaño je tvoje srdcovka. Čím je pro tebe jedinečný?

Jedinečný je pro mě právě svým zápalem, chutí, s jakou psal, tím, že on literaturu nepsal, ale žil, že jeho knihy nejsou studené, ale nabité energií. A pak taky mám ráda ten jeho nenápadný, ale o to lepší humor, neprvoplánový, který si musí každý sám trochu dotvořit. Dotvořit, to je ono, já na něm mám ráda tu otevřenost, nehotovost, úžasnou imaginaci, kterou nám ovšem nemaluje nějaký definitivní obraz, ale otvírá okno na nějakou novou vyhlídku, kterou si pak čtenář musí sám najít, musí se vyklonit nad propast, jak rád Bolaño říkával, a v té propasti sám zahlédnout, co jemu připadá podstatné.


Bolañovi u nás vyšlo pět knih, z toho čtyři (Divocí detektivové, 2666, Nacistická literatura v Americe a Třetí říše) ve tvém překladu? Co dalšího od něj ještě zbývá?

Moc ráda bych udělala výbor z povídek a představila v češtině další kratší romány: Vzdálená hvězda, Antverpy, Amulet, Románek z podsvětí. Teď mě nadchnul román Kluziště, napsaný a vydaný ještě před Divokými detektivy. Takže práce je stále ještě dost, jde o to, aby bylo i dost čtenářů – a tím
pádem i nakladatelský zájem.

Zobraziť diskusiu (0)