Ve Finsku jste se zapojovala do veřejných a politických debat do té míry, že jste nyní považována za politicky angažovanou autorku. Má ale podle vás takové označení vůbec smysl? Jste angažovaná spisovatelka, nebo angažovaný člověk, který je zároveň spisovatelkou.

Jsem oboje. Každé naše pronesené slovo představuje určitou politickou volbu, stejně jako každý příběh, který člověk napíše, bez ohledu na to, jestli to děláme záměrně nebo ne.

Ve světě je běžné, a v České republice obzvlášť, označovat Island, Švédsko, Dánsko, Finsko a Norko souhrným termínem „skandinávské země“. Je to podle vás na místě? Mají „skandinávské země“ skutečně něco společného - něco, co je tak výrazně odlišuje od ostatních?

Tyto země zaujímají nejvyšší místa žebříčků svobody projevu a na jejich čele nemáme zrovna velkou konkurenci. Skandinávské země tedy mají společné toto: vysokou úroveň svobody projevu a vysokou úroveň svobody tisku. Žádná jiná zeměpisná oblast nebo kontinent nás v tomhle nepřekoná. To ale neznamená, že jsou tyto naše svobody dokonalé, ani že naše země jsou z pohledu svobody projevu nebo svobody tisku nějakými utopickými ráji. Všechny tyto země respektují tytéž hodnoty co do svobody projevu, svobody tisku, rovnosti a transparentnosti. Stejné hodnoty samozřejmě vyznávají i jiné země, přesto je tak vysoká úroveň celé jedné skupiny zemí, celého zeměpisného regionu, jedinečná. Nízká úroveň korupce taky znamená, že všechny tyto země respektují zákony a platíme také vysoké daně.

Ve svých knihách se stále vracíte k lidskému chování pohybujícímu se na samé hranici společenské normality a někdy dokonce i za ní. Zároveň se ale zamýšlíte nad hranicemi individuální identity. Co je pro vás osobně základem identity - individuální i společenské?

Jsem definována svou profesí. I mimo Finsko mě definuje mé povolání, ale kromě toho jsem také představitelkou malých jazyků. Abych byla přesnější: má perspektiva je perspektivou člověka zastupujícího ugrofinské jazyky. A pochopitelně jsem definována také svou genderovou příslušností.

Budete součástí panelové diskuze na téma „imigrace nebo exil“. Jak se vy sama díváte na „uprchlickou krizi“ a na politické reakce na ni ve Finsku i v širším evropském kontextu, s přihlédnutím k vzestupu populismu?

Ve všech evropských zemích bychom měli uplatňovat prevenci proti falešným zprávám. Měli bychom věnovat víc prostředků na ověřování faktů a bránit svobodu tisku, která na tom v mnoha zemích Evropy není nejlépe. Falešné zprávy poskytují platformu nenávistným projevům, a ty zase dávají vzniknout nepřátelství vůči přistěhovalcům. Měli bychom také vyvíjet větší tlak na země, jejichž vlády se začaly stavět proti hodnotám EU. Přistěhovalci jsou mnoha méně liberálními vládami využíváni jako propagandistický nástroj, což se pak také odráží na postojích lidí. Dopad falešných zpráv a nenávistných projevů jsme si uvědomili příliš pozdě, přesto zaznamenáváme alespoň nějaký pokrok. Měli bychom také více upozorňovat na metody používané Ruskem v rámci informační války. „Uprchlická krize“ poskytla Rusku velice dobrou platformu k vražení klínu mezi různé země a národy.
Otevřeli například uprchlíkům finskou hranici, aniž to s Finy konzultovali. Najednou tak do Finska přicházeli uprchlíci přes Lapland. Něco podobného se stalo v Norsku a nešlo to nijak kontrolovat. Ve Skandinávii ale přece nemůžeme nechat špatně oblečené lidi umírat ve sněhových závějích - Rusko by to udělalo. To všechno bylo zosnováno Ruskem - žádný uprchlík by se nedostal přes celé Rusko až k severní hranici s Finskem a Norskem bez požehnání ruských úřadů. Další příklad: případ falešného znásilnění v Německu, také pod taktovkou Ruska, který vyvolal velice výbušné nálady.
Mnohé platformy zaměřené na falešné zprávy se těší ruské podpoře nebo je v nich Rusko nějak zainteresováno, protože cílem Ruska je uvrhnout Evropu do chaosu. A nezapomínejme také na ruské zapojení do syrského konfliktu. Měli bychom si uvědomit také to, že některé vlády mají zájem na podněcování nenávisti vůči přistěhovalcům, protože se tím odvrací pozornost od skutečných problémů. Přistěhovalci jsou ideální obětní beránci. Skutečné problémy jsou většinou jen velmi obtížně řešitelné, takže je jednodušší namířit prst na obětního beránka, který je navíc po ruce. Tohle už se v Evropě dělo v minulosti mnohokrát a tato metoda nikdy neměla šťastný konec.

rozhovor připravil Svět knihy, stejně jako video, které se natáčelo při debatě ve vzducholodi Gulliver v pražském Centrum současného umění DOX, víc na www.svetknihy.cz

Zobraziť diskusiu (0)