Váhu v pupku, pohyb z boků

Jednou z málo známých – a bohužel pouze dočasných – Ginsbergových aktivit je cvičení taj‑či. Věnoval se mu v 80. letech, nikde však o něm není zmínka, biografové je nejspíš z nevědomosti opomíjejí a nebýt jedné jediné básně, nevěděli bychom to ani my. Nicméně, podařilo se nám zjistit další podrobnosti, zde jsou.

Takže mistrem, který našeho poetu do vznešeného učení taj‑či zasvětil, byl Bataan Faigao, který byl žákem čínského mistra Cheng Man‑chinga (1902–1975). Ten v roce 1964 přesídlil z Tchaj‑wanu do New Yorku, kde učil svému umění – a nejen Číňany! – až do své ho návratu na Tchaj‑wan v roce 1975. V češtině máme jeho knihu Tchaj-ťi čchüan: Zjednodušená metoda cvičení pro zdraví a sebeobranu (2005). Vedle Faigaoa učil také Wolfe Lowenthala (jeho knihy Nic vám netajím: Profesor Čeng Man-čching a jeho tchaj-ťi čchüan a Brána k zázrakům: Tao a tchaj-ti-čchüan profesora Čeng Man-čchinga vyšly česky v roce 2005, resp. 2010).

Vedle nepřímého vlivu na Ginsberga přes svého žáka měl však i přímý vliv, to když na jeho přání vznikla pobočka jeho školy na Naropa Institute, v budhistické škole založené v roce 1974 v kansaském Boulderu, přičemž Allen Ginsberg společně s Anne Waldman vedli „poetickou katedru“ Jack Kerouac School of Disembodied Poetics, přičemž jedním z vyučujících byl právě Lowenthal. A abychom to ještě více zamotali, dodejme, že právě on figuruje v románu Eda Sanderse Shards of God (Střepy boží, 1970), o němž jsme psali v našem seriálu Fug You!.

Lowenthal totiž při policejním masakru v srpnu 1968, kdy chicagská policie a členové Národní gardy brutálně zmlátili tisíce mírumilovných mladých lidí (i o tom jsme psali), byl přítomen, coby „kapitán polních manévrů karatistických jednotek yippies“ trénoval podle Sandersova prozaického podání demonstranty v boji s fízly.

Ale zpět k básni (vyšla ve sbírce White Shroud; Poems 1980 1985), již můžeme najít i na Youtube, společně s Ginsbergovým cvičením – upřímně řečeno, byť se snaží, docela šumluje, a není to zkrátka ono. Nemluvě o tom, že při cvičení by měl mít člověk ideálně vyprázdněnou hlavu, rozhodně ale nemyslet na zástěry, účty za elektřinu, nákupy či se jinak rozptylovat. Báseň je to ale moc hezká. Mimochodem, taj‑či nějakou dobu zkoušel David Bowie, byla to tak trochu móda, ovšem velkým milovníkem taj‑či byl Lou Reed, také on o tom nikde moc nemluvil, věnoval se mu možná třicet let a údajně zemřel právě při cvičení sestavy. Ještě předtím ale nahrál své poslední album, výtečné ambientní Hudson River Wind Meditations (2007), dedikované jeho Mistrovi. Přiblížit tuto stránku velkého mračouna by jistě bylo zajímavé, tak možná někdy.

V mé kuchyni v New Yorku (In My Kitchen In New York)

Ohnout kolena, přenést váhu

Picassův modrý autoportrét hlavy smrti přichycený na dveře ledničky –

Tohle je jediné místo v bytě kde je dost prostoru, abych mohl cvičit taj-či

Natáhnout pravou nohu & zvednout – říkám si, jestli bych neměl odsunout nádobu na odpadky

Zvednout ruce & dát je zpátky k ramenům –

Vyprané ručníky a pyžama visí na šňůře v chodbě

Stlačit dolů & chytit vrabce za ocas

Ty papírové krabice se sáčky z nákupů blokují zavřené dveře –

Otočit se k severu –

Všechno to nádobí bych měl pověsit nad sporák

Pojímám svět správně? –

Na tom hopijském obrázku na zdi je déšť & blesk –

Zase se otočit zpátky – dveřmi, Bože, místo, kde je moje kancelář, bordel fotek & nezodpovězených dopisů –

Levou k boku –

Díky bože, Arthur Rimbaud mě sleduje z místa nad výlevkou

Jednoduchý bič – piáno je v pokoji, fajn,

Steven & Maria se příští týden budou konečně stěhovat do nového bytu!

Jeho kalhoty tu ale stále jsou & Julius je v posteli

Tohle gesto je opakem toho, jaké dělá svatý František v Extázi od Belliniho – já mám mít ruce dole

Raději bych se měl soustředit na to, co dělám váhu v pupku, pohyb z boků

Ne, tohle byl jednoduchý bič – tahle zástěra visí na severní stěně zdi už rok od té doby jsem ji neměl na sobě

Akorát si do ní utírám ruce –

Jeřáb rozpřahuje svá křídla – zaplatil jsem účet za elektřinu?

Brnknutí na loutnu – mám dost dolarů, abych je tu nechal na činži, až budu v Číně?

Oprášení kolena – tohle bylo dobré chalva, drcená sezamová semínka už týden v ledničce

Stáhnout se & zatlačit –

Měl bych si pořídit loft nebo obrovský obývák

Spekulanti s pozemky vykoupili na Manhattanu každičký centimetr půdy, začalo to už s indiány

Zkřížit ruce –

Měl bych napsat dopis do Times, jak je to neetické.

Zklidnit se, ruce pustit ke kolenům narovnat se – Jak mi asi pracují játra?

Dneska večer asi dobře, minulý týden jsem přestal kouřit.

Napadá mě, jestli neodpálí atomovku? Snad ne.

Manhattan, půlnoc, 5. září 1984

Josef Rauvolf

........................

Jan Zábrana se významně otiskl do české kultury jako překladatel amerického básníka Allena Ginsberga, který se prosadil svým Kvílením (1956) – první ukázky z jeho textů ve svých překladech zveřejnil Zábrana v revui Světová literatura již na konci padesátých let. A v půli šedesátých let se cesty básníka a překladatele nečekaně protnuly.

V roce 1965 byl totiž antisystémový a antikapitalistický bard vyhoštěn ze socialistické Kuby. Tamní režim počítal s jeho protiamerickými postoji, nikoli s tím, že začne navrhovat legalizaci marihuany, kritizovat revoluční vládu, zastávat se gayů a udržovat homosexuální vztah. Letělo mu to přes Prahu, kde s pomocí Josefa Škvoreckého dostal stipendium, čerpal tantiémy z překladů svých knih – a zapojil se do pražského intelektuálního i nočního života.

Natolik, že byl zvolen studenty Králem majálesu poté, co se po letech zákazů mohla tato oslava konat (a co úřady rozháněly každoroční spontánní setkání mládeže na Petříně). O dobové ginsbergovské fascinaci svědčí verše Václava Hraběte z básně bez názvu: „Voda načichlá nikotinem/ Duše načichlé Ginsbergem“.

Ginsberg se setkal i se svým překladatelem Zábranou, zachovala se fotka, kde podomácku rozčepýřený Zábrana v košili a šlích cosi ukazuje v knize marxisticky vousatému bardovi. Zjevně v Zábranově malešickém sídlištním bytě („Bydlí na okraji města vedle hřbitova, kde je pohřben Kafka. Ohromné domy o samotě proti šedivému nebi…“)

Žel, básníkova antisystémovost byla po strážcích pořádku na Kubě příliš i na strážce v Československu. Ginsberga sledovali a odcizili mu deník, ve kterém si psal o svých zkušenostech s československým režimem i o homosexuálních dobrodružstvích. Byly v něm výroky jako „Teror jako na Kubě, jenže lépe zamaskován. Všechny kapitalistický mýty o komunismu jsou pravdivé.“

Odcizení deníku zachytil například režisér Pavel Juráček, který popisoval, jak tři muži se vzhledem tajných nalévali Ginsberga ve Viole koňakem a básník pak cosi zmateně hledal. Ginsberg se Juráčkovi nelíbil. Z podobných důvodů – muž zpustlého zjevu šel po chodníku a zpíval – byl zadržen příslušníkem Veřejné bezpečnosti a odvezen na záchytku, ač nebyl opilý. O několik dní později byl na ulici homofobně napaden v inscenovaném výbuchu pohoršení. Veřejnost zastoupil „fízl s knírkem“, zřejmě spolupracovník Státní bezpečnosti.

Ginsberga z Československa vyhostili, deník mu sice ukázali, ale nevrátili. Po roce 1989 se deník už nepodařilo najít. Ginsberg ještě v letadle napsal báseň Král majálesu. Byl sice nepřítel establishmentu, ale bez přívlastku. Báseň proto začíná zvoláním, že „Komunisti nemají co nabídnout kromě ducatých tváří a brýlí a ulhaných policajtů“.

Naopak Jan Zábrana vložil do básně s titulem 90 ve své sbírce Utkvělé černé ikony citaci „For Jan whose nipple is irritated by his fountain pen, February 1965“, zřejmě z Ginsbergova věnování „Janovi, jehož bradavku dráždí jeho plnicí pero“. Skutečně výmluvný pohled na citlivého překladatele (a utajeného básníka). Takticky není uvedeno příjmení.

V Československu roku 1965 Státní bezpečnost Ginsberga skandalizovala po vyhoštění v tisku. Zábrana pokračoval v překládání a sestavil výběr z jeho textů, který ale v roce 1970 vypadl z edičního plánu nakladatelství a vyšel až po Zábranově smrti, po sametové revoluci. Co si asi Zábrana mohl myslet, když překládal první verš Ginsbergova Kvílení? Ono slavné „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu“? Říkal si „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené ideologií, s krkem obnaženým před popravou a se vzpomínkou na poslední jídlo před ní?“ Svědectví zanechal ve svých verších: „Když čtu Ginsberga,/ nemyslím na Ameriku,/ ale na to,/ jak jsme korektní, rozumní, ryzí,/ jak nás předělali na nás“ (báseň 86 z Utkvělých černých ikon).

.........

Marek Toman

Zobraziť diskusiu (0)