Když kniha Veľký zošit vyšla poprvé česky v roce 1995, byl to příchod nenápadný. Tehdy neznámé jméno autorky, nenápadný název. Jenže tehdy, stejně jako dnes, stačí přečíst první dvě stránky. Rázem, bez jakéhokoliv úvodního rozehřívání, vletíte do deníkových záznamů dvou chlapců, dvojčat ve věku obecné školy. Z Velkého města je před krutostmi války chce jejich matka schovat v Malém městě, u svojí matky. Babička ale není žádný anděl. Svou dceru a její „čubčí syny“ nevidí ráda. S dcerou se nestýkala, chlapce vůbec nezná. Je jasné, že jejich soužití nebude žádná selanka.

Babička nás často bije kostnatýma rukama, koštětem nebo mokrým hadrem. Tahá nás za vlasy nebo za uši. Jiní lidé nám taky dávají facky a kopance, ani nevíme proč. Rány bolí a my brečíme.

Všude kolem je válka. Ta velká. Dvojčata ale navíc bojují o život i ve válce soukromé. Rozhodnou se, že se okolním krutostem přizpůsobí. Andělsky nevinné dětství by bylo v téhle vlčí situaci nebezpečně nepraktické. Začnou se tedy cvičit ve fyzické odolnosti a v životním pragmatismu. Brzy poznáte, že o takových dětech jste ještě nečetli. Nemá se zabíjet? Nemá se krást? Nemá se lhát? A co ještě všechno dalšího se nemá? Dvojčatům se stačí rozhlédnout kolem sebe. Zabíjí se, krade a lže. Přežije ten, kdo to umí líp. Na další pohádky a hraní si na dobráky není uprostřed válečného šílenství čas. Co umí okolí, budou brzo umět také. Těžko na cvičišti, výhoda na bojišti. Chlapci se učí snášet rány tím, že se bijí navzájem. Podobně se očkují proti nadávkám, hladu, snaží se ztvrdnout a okorat. A výsledky se brzy dostaví: okolí se jich začne bát. Hlavně pro jejich neočekávanou odvahu udělat vlastně cokoliv, co se hodí pro lepší přežití. Ve rvačce je lepší než pěst kámen, farářovy peníze se dají nejlépe získat vydíráním, které mu připomene jeho poklesky, v obchodě se dá vždycky něco ukrást, přes minové pole se dá přejít, když pošlete napřed někoho, kdo prošlape cestu… Nakonec se dá i pomáhat druhým, třeba důstojníkovi, který nechce žít, ale zastřelit se nedokáže, je možné nabídnout, že ho zastřelíte sami. A tak ve Velkém sešitu zahlédnete přes tyhle dvě děti spolehlivě temnou vizi světa, která někde v nás jako virus stále čeká na chvíli, kdy se organismus oslabí.

ukážku si prečítajte TU

Zobraziť diskusiu (0)