Vždy se mi líbilo, jak Fedor Gál mluví. Na veřejnosti i v soukromí, na tribuně i v obýváku. Tohle je úžasný dar - mluvit jasně, srozumitelně, k věci a s patřičnými důrazy. Z vlastní zkušenosti vím, že se dohoda s ním uzavírá pohledem do očí a podáním ruky. Mám taky rád jeho postoj k pozici veřejného intelektuála. To,jaká si vybírá témata - a jak se je snaží co nejosobněji zpracovat. Holokaust přes svého otce, který nepřežil jeden z pochodů smrti, neonacismus přes málem zaživa upálenou romskou Natálku, blížící se smrt a jak se na ní připravit přes sebe a své kamarády. O to všem natočil v posledních letech silné dokumentární filmy. A další má v plánu. A ještě něco - je to člověk knih. Každý den je ho možné vidět v knihkupectvích. Je stále nadšený z toho, kolik krásných knih vychází. Kupuje a čte a čte. A pořád něco píše. Při zatím posledním setkání s ním jsem se ho ptal, jestli si zakouříme, ale že nevím, jestli ještě kouří. Podíval se na mě a řekl: Tomáši, jako komín! A šli jsem na zahradu a zapálili si. A mluvili o lidech, které právě zachytil v posledním filmu Vzdálená blízká. Jejich sílu a životní optimismus, přestože jim už (nebo právě proto) smrt krouží kolem postele. Ano, to je vlastně také věc, které jsem si u Fedora silně všimnul - nemá rád ufňukané stěžování si na svět a na zlý časy. Tak hodně sil a zdraví...panáka na to!

Fedor Gál (narozen 20. března 1945, Terezín), před Listopadem 1989 sociolog, napojený na disidentské prostředí, spoluzakladatel Verejnosti proti násiliu, po odchodu z politiky jeden ze spolumajitelů společnosti, vlastnící licenci na vysílání televize Nova. V roce 1995 založil knižní nakladatelství GplusG. Sociolog, spisovatel...

Zobraziť diskusiu (0)