Tomáš Weiss
19.3.2025
Filip Topol a číslo 99 727?
Prvním svazkem nové volné řady Edice Revolver Revue je kniha o Filipu Topolovi (1965–2013). Jde o čtivý chronologický přehled o životě a tvorbě tohoto hudebníka a spisovatele. Zachycuje události od sedmdesátých let 20. století až k dění po jeho smrti. Kombinuje fakta s různě stylizovanými Topolovými výroky. Jeho literární počátky a formování skupiny Psí vojáci. Jo a to číslo v názvu? To je délka textu čili počet znaků včetně mezer.
Text sleduje nejen postupné etablování Psích vojáků v nezávislém, undergroundovém prostředí, ale také ohlas v dobovém tisku v druhé polovině osmdesátých let, kdy skupina už směla působit na klubové scéně. Po roce 1989, kdy se Filip Topol a Psí vojáci mohli svou činností živit, kniha eviduje nejen vznik nových hudebních a literárních projektů, ale ukazuje také způsob, jak skupina a její frontman čelili tlaku mediálního prostředí a zákonitostem showbusinessu. Zastavuje se rovněž u Topolova potýkání se s alkoholem a hledání cest, jak po životně důležité operaci nastavit jiné priority.
Několik ukázek z textu Michaela Špirita:
V referátu měsíčníku Gramorevue o hudebním festivalu v Ostrově nad Ohří (19. 4. 1987), možná prvním materiálu, v němž byla skupina v druhé polovině osmdesátých let v tištěném médiu zmíněna vůbec poprvé, se jméno frontmana kapely dostalo paradoxně rovnou do titulu stati (Burianovy a Topolovy Folkové Velikonoce) a v textu bylo vystoupení F. T. označeno za „skutečný vrchol celé přehlídky“.
............
Po sesutí komunistického režimu na přelomu let 1989/90 se Psí vojáci mohli začít svou hudbou živit. V prosinci 1993 F. T. konstatoval, že se jim to „zatím úplně nedaří. Je to život od koncertu ke koncertu. Na porsche nenašetříš. V poslední době ale vznikají možnosti dělat hudbu k filmům, takže se pro nás obzor rozšířil.“ Ve skutečnosti to bylo pole, na němž si F. T. počínal podobně obezřetně jako při výběru koncertních příležitostí nebo prezentace Psích vojáků v médiích.
..............
Opakujícím se otázkám novinářů, které ukazovaly, že distance Psích vojáků od televizně estrádního českého showbusinessu je pociťována jako jisté téma, čelil stabilními odpověďmi: (…) „Výhra pro mě je už sám fakt, že nemusím chodit do práce a že se hudbou živím, i když je to z ruky do huby. A kromě toho – já prostě chci žít, jak se to tak říká, s čistým štítem, což se mi zatím daří. Nemám důvod, proč rozšiřovat publikum a pronikat do nějakýho byznysu, kde bych musel dělat, co nechci“ (v červenci 1999).
.............
V červenci 2011 vystoupili Psí vojáci v pražském Kulturním centru Vltavská jako předkapela uskupení Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors, jež kolem sebe utvořili klávesista a kytarista bývalých kalifornských The Doors, které F. T. vždy uváděl jako jednu ze svých ústředních rockových inspirací („Mě nejvíc ovlivnili Doors. Už na základní škole je přitáhl David Skála. Samozřejmě mě dostal Jim Morrison a hrozně se mi líbí Manzarekovy varhany. Takže to byla taková naše hudební škola, ale nikdy jsme Doors nehráli, protože jsem vždycky odmítal hrát převzaté věci,“ řekl v říjnu 1999).
..................
Nekrolog mu věnovaly i The New York Times. Dva dny před smrtí vyšla kniha tří prozaických textů z let 1984–1985 pod titulem posledního z nich, Jako pes (Praha, Revolver Revue), autor ji ještě držel v ruce.
