Nejspíš stále žasneme, že nejmocnější zemi světa vede člověk chvástavý, narcistický a lhostejný k tomu, co je pravda a co lež. Kde se ve fázi po traumatu — mám na mysli popření, vztek a smutek — právě nacházíme?

Nechci mluvit za Česko, ale myslím, že ve Spojených státech naneštěstí stále převažuje fáze popření. Existuje podivná touha namlouvat si, že je normální, co se děje, že prezident se zkrátka řídí národním zájmem, a ne výhradně osobními pocity, že se to nějak srovná. Zároveň v zemi existuje velký odpor, a to jak na místní, tak na celostátní úrovni. Trump není oblíbený, nepopulární je on sám i jeho politika. Jen nám všem doposud nedošlo, že jsme na cestě k autoritářské změně režimu, který bude v moci jednoho člověka.

Kde jste na té škále vy sám?

Trump mi nikdy nezpůsobil trauma, takže jsem ani netruchlil. Od počátku, jak si možná pamatujete, jsem psal o napojení Trumpa na Rusko, snažil jsem se vysvětlit, že má v podstatě fašistické smýšlení. Už na podzim roku 2016 jsem varoval, že výsledkem jeho prezidentství bude pokus změnit politickou strukturu Ameriky. Občas mě přepadne smutek nebo hněv, ale převažuje motivace pracovat ve prospěch změny. A pokud jde o mou osobní náladu, klíč je podle mě v tom být aktivní. Být aktivní s ostatními lidmi, protože to ve vás budí větší naději, a tím je i vaše jednání účinnější.

Vaše reakce na první Trumpovo funkční období mi připadala přehnaná. Psal jste o tyranii a ztrátě svobody. A člověk by si mohl myslet, že jsou tu přece stále ještě silné a stabilní instituce, férová politická soutěž, systém brzd a protivah. Trumpovo druhé funkční období se však jeví jako nepředstavitelně chaotické. Jak reagovat na dnešního Trumpa?

Nejprve bych zpochybnil vaši premisu. V prvním funkčním období byly trendy zcela zřejmé. Trump se v exekutivě systematicky zbavoval těch, kdo hájili národní zájmy a bránili mu v jeho záměrech. Zastrašoval své politické oponenty a měnil republikány v poslušnou a poddajnou stranu. Na konci období se pokusil o puč. Prohrál volby. Přesto se snažil udržet u moci. Obecně bylo první funkční období mnohem horší, než si ho lidé pamatují. Co se dnešní situace týče, náležitou reakcí je soustředit se na hlavní instituci, kterou pořád máme, totiž federální volby, které se budou konat v listopadu. Nezapomeňme ale, že nejde o běžné volby, které se dají vyhrát standardním způsobem. Dají se vyhrát jedině tak, že budete upozorňovat na obrovský význam těch voleb a vytvářet široké koalice. Nacházíme se tedy v situaci, kterou politologové nazývají kompetitivním autoritářstvím, jak ho známe například z Maďarska. Ve volbách, které nejsou běžné, nelze zvítězit běžným způsobem.

Ještě poslední poznámka k Donaldu Trumpovi, který dokáže zaplavit veřejný prostor, ale nechci, aby zalehl i náš rozhovor. Máte dojem, že po někom takovém tu byla poptávka?

Trump je v první řadě talentovaný bavič. Umí skvěle upoutat pozornost, je velmi dobrý ve vytváření narativů a lidé pak mají dojem, že v nich musejí žít. Tím se může jevit silnější, než skutečně je. Opravdu se obávám, že když o Trumpovi mluvíme příliš, pomáháme mu vytvářet dojem, že má větší moc než ve skutečnosti. Nedávno jsem poskytl rozhovor německým novinám, ve kterém se každá z otázek, kromě poslední, týkala Trumpa. Měl jsem dojem, že v tom je cosi nepatřičného. Že vlastně hrajeme Trumpovu hru. Takže oceňuji, že měníte téma. Ano, existuje cosi jako poptávka po Trumpovi, podle mě přesahující hranice Spojených států. Poukázal bych na dva faktory, které jsou v USA přítomny možná více než v jiných zemích, ale zároveň platí obecně. Jedním je posun médií směrem k internetu a sociálním sítím, který zkrátil dobu soustředění a vytvořil prostor pro politiky jako Trump, kteří dokážou bez přestání sytit potřebu dramatu, emocionálního zážitku. A druhým objektivním faktorem je majetková nerovnost. Ve Spojených státech už neexistuje taková sociální mobilita jako kdysi. Lidé stále častěji věří, že systém je zmanipulovaný, a v tom se nemýlí. Což vytváří prostor pro typ oligarchického hrdiny, který získává popularitu vytvářením dojmu, že pomůže všem ostatním. Že ztotožněním s ním lidé mohou dosáhnout úspěchu. Kromě změny médií a nerovnosti v bohatství nechci opomenout třetí bod, který je rovněž obecný. Existuje určitá slabost pro politiky, kteří tvrdí, že všechno vyřeší, a říkají, co chceme slyšet. Tvrdí o sobě, že jsou silní, a proto nemusíme být silní i my. To je obecný problém, kterému je potřeba čelit, a je třeba se snažit být zodpovědným občanem, který řekne: „Ne, není mou úlohou být slabý, aby Trump mohl být silný. Mou úlohou je být občanem a jeho úlohou je mi sloužit.“

.............

ukázka z rozhovoru Petra Viziny pro časopis Host 5/2026

Zobraziť diskusiu (0)