Kde se vzal komiks v nakla­da­tel­ství Host? Dlou­ho jsme byli zvyklí, že komiksy vydá­va­jí spe­ci­a­li­zo­va­ná nakla­da­tel­ství a jen poma­lu se začí­na­jí obje­vo­vat i v port­fo­li­ích etablo­va­ných nakla­da­te­lů, kte­ří se mu původ­ně nevě­no­va­li.

Je to tak, ani pro Host ale není komiks ničím novým. V dět­ské sek­ci vyšly v Hos­tu skvě­lé titu­ly, navíc si Host v minu­los­ti vyzkou­šel i spo­lu­prá­ci s tak vel­kou znač­kou, jako je Ver­ti­go, když vychá­ze­la adap­ta­ce Lars­so­no­va Milé­nia. Tak­že zku­še­nos­ti Hos­ta s komik­sem tu jsou, i když spíš naho­di­lé a nesys­te­ma­tic­ké, roz­hod­ně je tedy na co nava­zo­vat a komiks do Hos­ta nespa­dl z nebe. Já jsem teď v Hos­tu od toho, abych dodal komik­su prá­vě tu sys­te­ma­tič­nost a trpě­li­vost, dra­ma­tur­gic­ký záměr. Mini­mál­ně na začát­ku chci, aby kaž­dý vyda­ný komik­so­vý titul něja­kým způ­so­bem nava­zo­val na něco, co už v Hos­tu dob­ře zná­me, na co jsou čte­ná­ři a čte­nář­ky zvyklí.

Jak to mys­líš?

Host má výbor­nou dět­skou sek­ci, taky skvě­le vede­nou fan­tas­ti­ku nebo young adult, v nepo­sled­ní řadě i non-ficti­on. A to jsou žán­ry, s nimiž si komiks bez­vad­ně rozumí.

K čemu vlast­ně ve spo­leč­nos­ti nebo na kniž­ním trhu došlo, že se komiks stal tak své­byt­nou oblas­tí, do níž vstu­pu­jí i nakla­da­te­lé, kte­ří se na něj nespe­ci­a­li­zu­jí?

Když vez­mu jen dobu po roce 2000, tak jsme vidě­li neu­vě­ři­tel­ný zápal lidí, kte­ří komiks v Čes­ku pro­pa­go­va­li, děla­li nevděč­nou osvě­tu a téměř budi­tel­skou prá­ci. Ať už pub­li­cis­té, nebo fanouš­ci a fanyn­ky, redak­to­ři a redak­tor­ky… Trpě­li­vě uka­zo­va­li, že komiks je plno­hod­not­né médi­um. Nakla­da­te­lé, orga­ni­zá­to­ři fanouš­kov­ských akcí, ti všich­ni u nás spo­leč­ně komiks etablo­va­li. Ale samo­zřej­mě v tom hra­jí roli i tren­dy a vli­vy ze zahra­ni­čí, v posled­ní době hlav­ně manga.

Co je pro tebe nej­vět­ší inspi­ra­cí v komik­so­vé bran­ži, pokud se ohléd­neš těch dva­cet let zpát­ky?

Postu­pem času víc a víc oce­ňu­ju prá­ci nakla­da­tel­ství BBart. Sice nejdřív zapla­vi­lo trh vlnou fran­couz­ských alb a uká­za­lo se, že v tuzem­ských pod­mín­kách to nebu­de nej­lep­ší ces­ta, ale i díky tomu jsem si teh­dy uvě­do­mil jed­nu pod­stat­nou věc.

Jakou?

Že ne všech­no z komik­su se mi líbí a ani já nemu­sím být vždyc­ky jejich cílov­kou. A že to je v pořád­ku. Pama­tu­ju si, že knih­ku­pec­tví u nás v Par­du­bi­cích byla zasy­pa­ná fran­couz­ský­mi alby. A mně se to nelí­bi­lo, výtvar­ně mě to neo­slo­vi­lo, ani bych neměl pení­ze na to, abych si udr­žo­val pře­hled o všem… Ale BBart teh­dy před­vá­děl hroz­ně širo­ký záběr. V jed­nom roce vyšli jak Stráž­ci, tedy časem pro­vě­ře­ná kla­si­ka super­hr­din­ské a dob­ro­druž­né linie komik­su, tak Pod dekou, což byl teh­dy tren­dy titul před­sta­vu­jí­cí moder­ní podo­bu komik­su a ces­tu, jakou se médi­um a zámě­ry nakla­da­te­lů vyda­jí v násle­du­jí­cích letech. Zatím­co Stráž­ci byli původ­ně seri­ál na pokra­čo­vá­ní z osm­de­sá­tých let, Pod dekou v roce 2003 (rok ame­ric­ké­ho vydá­ní) rov­nou vyšlo jako šest set čer­no­bí­lých stran v pev­né vaz­bě, i díky tomu došlo k masiv­ní­mu nárůstu v pou­ží­vá­ní ter­mí­nu „gra­fic­ký román“. O rok poz­dě­ji při­šlo od BBar­tu Per­se­po­lis, poli­tic­ky anga­žo­va­ný komiks od ženy mimo ang­lo­a­me­ric­ký pro­stor… Díky kom­bi­na­ci podob­ných titu­lů — a nut­no podotknout, že ve stej­ném roce jako Per­se­po­lis vyšel čes­ký Alois Nebel — a teh­dej­ší­mu zájmu médií se nabou­rá­va­ly ste­re­o­typ­ní před­sta­vy a komiks půso­bil na veřej­nost jako něco živé­ho, aktuálního…

Nemoh­li jsme tušit, co komiks umí, už když vyšel Maus?

Dneska víme, co je Maus a jakou má pozi­ci, ale že Tor­st dal teh­dy šan­ci zrov­na jemu, to se mi zdá jako dost ris­kant­ní a prů­kop­nic­ký počin. Ale tím se dostá­vá­me k jádru věci — v Hos­tu si teď dob­ře uvě­do­mu­je­me, že nestar­tu­je­me z bodu nula, ale že máme z čeho vychá­zet. Může­me si brát pří­klad z věcí, co se poved­ly, i z těch, co nedo­padly dob­ře. Nava­zu­je­me na něja­kou tra­di­ci… Bez úsi­lí Crwe, Motu, BBar­tu, Comics Cen­t­ra a dal­ších bychom se tu spo­lu dost mož­ná neba­vi­li. Díky nim při­šel komiks i do Arga, do Paseky…

Ano, komiks je celý můj život! To zní sen­ti­men­tál­ně, co? Ale mys­lím spíš časo­vý úsek. Nejdřív jsem nad­še­ně četl, pak jsem se stal při­spě­va­te­lem fanouš­kov­ské­ho ser­ve­ru Fan­ta­sy Pla­net, když ho vedl Ond­ra Jireš, vystu­do­val jsem žur­na­lis­ti­ku, při stu­diu a prá­ci jsem edi­to­val blog Komiksári­um… V růz­ných obdo­bích jsem při­spí­val tře­ba do Sco­re, revue Aar­gh!, psal jsem pro tiš­tě­nou i webo­vou Crew, tak­že jsem tu oblast pozná­val z růz­ných úhlů. Z jed­no­ho vel­ké­ho medi­ál­ní­ho domu mě při restruk­tu­ra­li­za­ci vyho­di­li, v dal­ší redak­ci jsem zas nechtěl být já. V té době při­šla nabíd­ka z Pase­ky, s jejím šéf­re­dak­to­rem Jaku­bem Sed­láč­kem jsme se spřá­te­li­li prá­vě přes komiks. V Pase­ce jsem měl na sta­rost PR a mar­ke­ting, ale samo­zřej­mě mi to neda­lo a začal jsem nosit komiksy. Tak­že v Paří­ži bych nej­spíš žád­ný sprin­ter­ský rekord nepře­ko­nal vzhle­dem k tomu, že dostat se ke komik­so­vé prá­ci na plný úva­zek mi trva­lo dva­cet let…

A kte­ré „tvo­je“ titu­ly čte­ná­ři a čte­nář­ky můžou znát?

Před těmi osmi deví­ti lety mě inspi­ro­va­la sil­ná vlna komik­sů od mla­dých auto­rek. Neby­lo obvyk­lé sou­stav­ně vydá­vat komiksy od auto­rek a pro čte­nář­ky. Taky se to jed­nu dobu pře­há­ně­lo s důra­zem na tzv. „dospě­lé“ komiksy a zapo­mí­na­lo se na děti. Páte­ří komik­so­vé edi­ce se tedy sta­la autor­ka Rai­na Tel­ge­me­ie­ro­vá (Úsměv, Ség­ry, Ner­vy), násle­do­va­ly titu­ly jako Záleskaut­ky a Amu­let, věko­vá hra­ni­ce se posou­va­la smě­rem k dílům jako Jed­no oby­čej­ný léto nebo Essex Coun­ty. A samo­zřej­mě mě nej­víc bavi­la spo­lu­prá­ce na čes­kých komik­sech, když může­te sle­do­vat a ovliv­nit vývoj od prv­ních skic. Takhle jsem se podí­lel na komik­su Bez vla­sů, kte­rý napsa­la Tere­za Dra­ho­ňov­ská (dnes Čecho­vá) a nakres­li­la Ště­pán­ka Jis­lo­vá. Vyšel v roce 2020, ale radost nám mys­lím dělá dodnes — letos vychá­zí u skvě­lých nakla­da­te­lů ve Fran­cii a Spo­je­ných stá­tech. Se Ště­pán­kou jsme pak navá­za­li jejím autor­ským poči­nem Srd­cov­ka. Úpl­ně jiný for­mát a žánr jsem si vyzkou­šel tře­ba u dohle­du nad komik­so­vou Pra­ši­nou.

Když mlu­víš o Pra­ši­ně, kte­rá se sta­la úspěš­ným best­selle­rem a vřa­di­la se do káno­nu sou­čas­né dět­ské lite­ra­tu­ry, napa­dá mě: jak měří­me úspěch u komik­su? Kolik výtis­ků se musí pro­dat, aby byl komiks best­selle­rem? U kla­sic­ké belet­rie je to deset tisíc výtis­ků.

U komik­su samo­zřej­mě méně. Když se komik­su pro­dá pět nebo sedm tisíc výtis­ků, je to oprav­du vel­mi výraz­ný úspěch. Ale doba se změ­ni­la v tom, že pro čím dál vět­ší pro­cen­to komik­so­vých titu­lů to není nedo­sa­ži­tel­ná hranice.

Když jsi z Pase­ky ode­šel, bral jsi to i jako odchod z bran­že. Proč?

Potře­bo­val jsem pau­zu. Posled­ních devět let jsem byl pře­de­vším pra­cov­ní­kem v PR a mar­ke­tingu, ta prá­ce umí člo­vě­ka vysát. Při psa­ní kaž­dé tis­ko­vé zprá­vy jsem měl pocit, že se sna­žím běžet se zlo­me­nou nohou. Do toho se při­da­la frustra­ce z toho, že se celý život motám kolem něče­ho, co mě nejen nemů­že uži­vit, ale ješ­tě to dělám pořád něče­mu navzdo­ry, mís­to něče­ho „reál­né­ho“, ved­le sku­teč­né prá­ce… Nabíd­ka z Hos­ta zna­me­na­la, že pro mě komiks popr­vé za dva­cet let nemu­sí být na dru­hé kole­ji, že se můžu někam posu­nout a tře­ba dělat svou prá­ci sou­stře­dě­ně a lépe. Člo­věk dojde po pra­cov­ní strán­ce k úpl­ně jiné­mu sebe­vě­do­mí a vnitř­ní­mu kli­du. Těž­ko se to popi­su­je, záro­veň jsem si jis­tý, že podob­nou situ­a­ci moc dob­ře chá­pe spous­ta lidí v lite­rár­ní, potaž­mo celé kul­tur­ní oblasti.

Co ti šlo hla­vou, když jsi nabíd­ku z Hos­ta dostal? Pro­to­že si umím před­sta­vit, že je to skvě­lá výzva, ale při­jde i pochyb­nost a pocit zod­po­věd­nos­ti.

Po prvot­ním nad­še­ní se dosta­vi­la pani­ka. Věřím tomu, že máme dob­rý plán a že o komiksy v Hos­tu bude dob­ře posta­rá­no, jen­že pochyb­nos­tem se člo­věk nevy­hne. Ale pře­de­vším to vní­mám jako vel­kou šan­ci při­vést na čes­ký trh hod­ně dob­rých a zají­ma­vých titu­lů, při­spět roz­ma­ni­tos­ti nabíd­ky a oslo­vo­vat stá­le nové pub­li­kum. Klid mi doda­lo, že jsem sám dlou­ho pozo­ro­val, jak trpě­li­vě Host budu­je pro­stor pro fan­tas­ti­ku, jak se sta­rá o dět­skou sek­ci… Jsem si jis­tý, že podob­nou péči dosta­ne i komiks.

S čím tedy do Hos­ta při­chá­zíš?

Exis­tu­jí žánro­vé i geo­gra­fic­ké oblas­ti, kte­rým jsem se zatím nemohl pra­cov­ně věno­vat a kte­rým by se v nabíd­ce Hos­ta moh­lo dařit. Mám vel­kou radost z man­gy, již může­me pojmout zase tro­chu jinak než kole­go­vé v jiných nakla­da­tel­stvích. Nechce­me zapla­vit knih­ku­pec­tví kvan­ti­tou, nabíd­ne­me rozum­ný mix sou­čas­ných gra­fic­kých romá­nů a moder­ní kla­si­ky pro dospě­lé i mlá­dež, navá­že­me na dět­skou sek­ci i fan­tas­ti­ku. Před zve­řej­ně­ním edič­ní­ho plá­nu můžu nalá­kat na to, že už na pod­zim vyjde jed­na popu­lár­ní série od nakla­da­tel­ství Image Comics, a že když ji na mém sto­le zahlé­dl Pavel Bareš, nad­še­ně nám při­slí­bil svůj štít i seky­ru. V prv­ní vlně vyjde taky non-ficti­on komiks o jed­nom sou­čas­ném pop­kul­tur­ním feno­mé­nu a prv­ní díl úžas­né dět­ské tri­lo­gie, ve kte­ré se snou­bí vel­ká fan­ta­zie, roz­to­mi­lost a inklu­zi­vi­ta. Na příští rok chys­tá­me napří­klad jeden objem­ný gra­fic­ký román, kte­rý má letos něko­lik nomi­na­cí na Cenu Wil­la Eisne­ra, a jeden star­ší, jenž má své mís­to v komik­so­vé his­to­rii. Nad­še­ní a zápal Hos­ta může ilu­stro­vat i fakt, že jsme kou­pi­li jed­nu aktu­ál­ní seši­to­vou sérii, kte­rá nás už po své polo­vi­ně nadchla nato­lik, že jsme zkrát­ka nechtě­li otá­let a zajis­ti­li jsme si rov­nou oba plá­no­va­né svaz­ky. Jinak jízd­ní řád vzni­ká od dub­na, pod­zim nabíd­ne jakousi před­zvěst a ochutnávku.

ukázka z rozhovoru, který pro Kavárnu Hostu připravila Klára Kubíčková

Zobraziť diskusiu (0)