Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Jakub Stanjura: Chronická nemoc vás změní

Mag­ne­tic­ký, fas­ci­nu­jí­cí a pohl­cu­jí­cí. Jakub Sta­n­ju­ra napsal svůj dru­hý román Med­ú­zy a po debu­tu Srp­ny, v němž zkou­mal mani­pu­la­ci v rodi­ně a part­ner­ství, se ten­to­krát pus­til do mis­tr­né ana­lý­zy závis­lost­ní­ho přá­tel­ské­ho vzta­hu dvou tři­cát­nic. Med­ú­zy se tu obje­vu­jí ve dvou rovi­nách — autor odka­zu­je k živo­či­chům, jejichž tělo je améb­ní a žaha­vé, ale také k mytic­ké Med­úze, jejíž děsi­vost pra­me­ni­la z hlu­bo­ké bolesti.

Med­ú­zy se točí kolem vzta­hu dvou hrdi­nek. Jak ten vztah definuješ?

Obě­ma je něco přes tři­cet, žijí v Pra­ze a kdy­si spo­lu stu­do­va­ly. Jejich pro­fes­ní ces­ty se sice pozdě­ji roze­šly, přes­to zůsta­ly blíz­ký­mi přítelkyně­mi. Vypra­věč­ka se živí korek­tu­ra­mi tex­tů, Moni­ka pra­cu­je jako novi­nář­ka na vol­né noze. Na prv­ní pohled může jejich vztah půso­bit nezdra­vě, ale jim dlou­ho vyho­vo­val. V ang­lič­ti­ně pro to exis­tu­je výstiž­né slo­vo co-depen­dent, obě jsou na sobě vzá­jem­ně závislé.

Kdy ta závis­lost pře­sta­ne vypra­věč­ce vyhovovat?

Kri­ze v jejich vzta­hu nastá­vá, když začne vypra­věč­ka zaží­vat boles­ti bři­cha. Moni­ka je zpo­čát­ku chá­pa­vá a sta­rost­li­vá, ale brzy si obě ženy začnou uvě­do­mo­vat, jaké roz­dí­ly mezi nimi celou dobu panu­jí. Moni­ka je ambi­ci­óz­něj­ší, roz­hod­ne se opus­tit novi­na­ři­nu, při­jmout lépe pla­ce­né mís­to a vyvá­zat se ze švar­csys­té­mu, zatím­co vypra­věč­ka zůstá­vá nadá­le na vol­né noze. Vzá­pě­tí se uka­zu­je, že pro ni zdra­vot­ní péče není tak dostup­ná, jak by čeka­la: sys­tém sice nabí­zí základ­ní služ­by, ale ty jsou v jejím pří­pa­dě nedo­sta­teč­né, a na kva­lit­něj­ší, sku­teč­ně cit­li­vou péči ona jed­no­du­še finanč­ně nedo­sáh­ne. Do pří­bě­hu se tak postup­ně vplé­tá i dal­ší rovi­na — riva­li­ta. Vní­mám, že spo­leč­nost a její patri­ar­chál­ní uspo­řá­dá­ní ženy skry­tě tla­čí k tomu, aby mezi sebou sou­pe­ři­ly, aby bojo­va­ly o pozor­nost, sna­ži­ly se jed­na dru­hou pře­ko­nat a jiným, méně úspěš­ným ženám zaví­ra­ly dve­ře k mož­nos­tem. Vyrůs­tal jsem v žen­ských kolek­ti­vech a tohle nasta­ve­ní důvěr­ně znám, čas­to v ženách bývá hlu­bo­ko zako­ře­ně­né a vede k poci­tům nedostatečnosti.

Ony spo­lu ale nesou­pe­ří otevřeně.

Přes­ně tak, jejich boje jsou skry­té, zastře­né. Pak Moni­ka zmizí.

Nemů­že­me pro­zra­dit mno­ho, přes­to: jed­nu z pod­stat­ných linek pří­bě­hu tvo­ří pát­rá­ní po Moni­ce, stej­ně tak je tu ale lin­ka pát­rá­ní po dia­gnóze. Vypra­věč­ka boju­je s bolest­mi bři­cha a s řadou sympto­mů spo­je­ných se zaží­vá­ním. Kde se vza­lo ve tvém psa­ní tohle lékař­ské téma?

Je to čás­teč­ně můj pří­běh. Sám boles­ti bři­cha a dal­ší pří­zna­ky zaží­vám, navště­vo­val jsem léka­ře a pro­chá­zel vyšet­ře­ní­mi, čas­to vel­mi poni­žu­jí­cí­mi. Najed­nou se z toho sta­lo moje život­ní téma, kte­ré mi zasa­ho­va­lo do řady mých vztahů.

Nechci pro­zra­zo­vat tvo­ji dia­gnó­zu, ale z kni­hy je zjev­né, že jsi toho v ordi­na­cích zažil hodně.

Žád­ná scé­na s léka­ři v kni­ze není fik­tiv­ní. Sta­la se buď­to mně, nebo něko­mu z mých blíz­kých. Ve stej­né době, kdy zača­ly mé zdra­vot­ní potí­že, zača­la ty své řešit i má kama­rád­ka, kte­ré po dlou­hých a vyčer­pá­va­jí­cích vyšet­ře­ních nako­nec dia­gnos­ti­ko­va­li ade­no­my­ó­zu, vel­mi boles­ti­vé one­moc­ně­ní dělo­hy podob­né endo­me­t­ri­óze. Její zku­še­nost byla o to kom­pli­ko­va­něj­ší, pro­to­že žen­ské­mu zdra­ví se na úrov­ni medi­cín­ské­ho výzku­mu dlou­ho­do­bě nevě­nu­je dosta­teč­ná pozor­nost. Oba jsme ale do jis­té míry zaží­va­li podob­ný pří­stup — poni­žo­vá­ní našich těl i úto­ky na naši váhu.

Jak se nemoc a pát­rá­ní po dia­gnóze promít­ne do živo­ta vypravěčky?

Chro­nic­ká nemoc váš život změ­ní úpl­ně od zákla­dů. Najed­nou neví­te, jak se bude­te cítit násle­du­jí­cí den, a musí­te se pod­le toho zaří­dit. Vypra­věč­ka Med­úz se zpo­čát­ku sna­ží cho­dit na vyšet­ře­ní, ale postup­ně začí­ná být vel­mi pasiv­ní. Zása­hů do její­ho těla je stá­le víc a ona jako by se od těla odo­sob­ňo­va­la. Cítí, že v sobě nosí cosi cizo­ro­dé­ho, nezná­mé­ho, čemu nikdo nero­zu­mí a co se niko­mu neda­ří úspěš­ně odha­lit a popsat.

................

psáno pro Kavárnu Hostu, ukázka z rozhovoru

Zobraziť diskusiu (0)

Medúzy

Medúzy

Stanjura Jakub

Pronikavý psychologický román o konci přátelství, vině a chronické bolesti Když vypravěčka románu dorazí do bytu své nejbližší přítelkyně a najde na zemi kaluže krve, udělá něco nečekaného.

Kúpiť za 17,25 €

Podobný obsah

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Správy

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Soci­o­log Daniel Pro­kop při­chá­zí po šes­ti letech s novou kni­hou. Novin­ka Spra­ved­li­vý růst pod­le něj v lec­čems nava­zu­je na best­seller Sle­pé skvr­ny a záro­veň jde ješ­tě dál: o spous­tě pro­blé­mů už totiž nelze říkat, že o nich neví­me. Pro­kop jde do hloub­ky sys­té­mu daní, vzdě­lá­vá­ní, důcho­dů nebo tře­ba zdra­vot­nic­tví, uka­zu­je jejich nedo­stat­ky a hle­dá řeše­ní, z nichž by moh­lo mít pro­spěch co nej­ví­ce lidí. Foto: Věra Marčíková/promo Host

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Správy

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Spojení křesťanství s evolučním pohledem na svět bylo v době Pierra Teilharda de Chardin (1881–1955) těžko přijatelné. Francouzský přírodovědec, filosof, jezuitský kněz ve svém díle vytvořil křesťanskou teorii evoluce, která vidí vesmír jako strhující dobrodružství samouspořádání na cestě ke sjednocení s Bohem. Smyslem stvoření je totiž „tvoření“. Od molekul přes organismy až k nejzazší odpovědnosti za podobu světa v případě člověka.

U Jana Hřebejka zatím dobrý

Správy

U Jana Hřebejka zatím dobrý

„Filmová režie je řemeslo, které se může, když ho děláte poctivě a s vášní, stát uměním,“ říká režisér Jan Hřebejk. Rozhovory vedené novinářkou Veronikou Bednářovou sledují Hřebejkův tvůrčí vývoj od raných děl přes Pelíšky až po mezinárodně oceňované snímky. Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.