Jak jsi našla Helle Helle? Kdy začala vaše symbióza?

Začalo to dávno, strašně dávno. Mnohem dřív, než byla Helle Helle slavná. A ona je dnes skutečně hvězdou. Takže vlastně překládám hvězdu, ale to jsem na začátku opravdu netušila. První knihou, kterou jsem přeložila, byla povídková knížka Zbytky. Postupně začala sláva a prodejnost knih Helle Helle v Dánsku narůstat. Dnes je držitelkou několika prestižních severských cen a je přeložena do základních světových jazyků. Momentálně mě na Helle Helle imponuje také to, že jako jediná prozaička dokáže v Dánsku v žebříčcích prodejnosti konkurovat detektivkářům. Takže ji vlastně čtou jak všichni univerzitní arbitři náročné literatury, kritici nad ní slintají, ale zároveň ji nosí v taškách a batozích téměř kdokoliv. Mnoha vrstvami, které v její knize jsou, se trefuje do vkusu zřejmě i lidem, kteří nad literaturou moc druhotně nebádají a chtějí jen „něco zajímavého ke čtení“. Zdá se, že u ní rozpoznávají nějakou spřízněnost, podobnost, to, o čem Helle Helle píše mají nějak zažité. V pětimiliónovém Dánsku se tak její knihy vydá klidně 40 – 50 tisíc kusů, což je pro náročnější literaturu náklad z říše snů.

O Helle Helle se právě letos začíná mluvit víc i v Americe, což je pro mnohé Evropany dalším ze snů.

Nedá se říct, že se o ni v Americe mluví víc, protože předtím se o ní nemluvilo vůbec. Vůbec poprvé totiž byla do americké angličtiny přeložena její kniha, kterou v češtině zatím nemáme, ale je dostupná slovensky, a sice Toto by mělo být napsáno v přítomném čase. Co si budeme povídat – americký čtenář moc překladovou literaturu nečte, ale Helle Helle zaujala v míře větší než malé. Svoji zásluhu na tom jistě má mezi obecnými čtenáři v Americe velmi populární čtenářský klub Oprah Winfreyové, slavné televizní moderátorky, která se o knize pochvalně vyjádřila na svém blogu. Myslím, že mohla zapůsobit určitá dánská exotičnost. Já mám teorii, že čím lokálnější kniha je, tím větší má pak ve velkých literaturách přesah.

Co bys jako překladatelka řekla o knize Jestli chceš, právě vydaném pátém textu Helle Helle v češtině?

Jde o symbolický příběh., který je ovšem líčen zcela realisticky. Dva lidé se ztratí v lese. Zdánlivá banalita má ale mnoho vrstev. V útlé knize je nakonec málo slovy vyřčeno nebo naznačeno mnoho situací a skutečností. Její lakonický spisovatelský výraz umí pár slovy vykreslit konkrétní atmosféru, posunout děj o koňskou délku dopředu. Třeba v českých poměrech nikoho, kdo takto pracuje s jazykem, neznám. A přestože je to tak dánské, najdeme tam všechny ty všelidské pocity a nálady, zkušenost trapnosti a nezařaditelnosti. Tohle ona umí dokonale.

U Helle Helle je vždycky přítomný takový nenápadný, poťouchlý humor….

Ano, Helle Helle je moc vtipná. Občas nutí k hlasitému smíchu. Rozesměje mě ta absurdita dialogů, které jsou ale vlastně strašně skutečné. Všechno jsou to totiž do detailu odposlechnuté věty. Třeba na dánském venkově se mluví vlastně málo, ale když už někdo promluví, většinou řekne dvě slova nebo dvě věty a je tam všechno, co chtěl za dopoledne říct. Přesně takové jsou i hlavní postavy knih Helle Helle – všední „tiché existence“, což je terminus technicus severské literatury. Tuctoví, nezajímaví lidé s šedivými životy. Takovým Helle Helle dobře rozumí snad i proto, že jimi nijak intelektuálně nepohrdá. Naopak, jako autorka je s nimi a je s nimi neskutečně solidární. Na pozadí tohoto humanismu je neustále přítomný smích. Smích nad tím, jak se tím světem nešikovně motáme. Je pravda, že humor Helle Helle mohou lidé bez pozorného čtení přehlédnout, protože není v knihách nahozen takovým tím řachavým způsobem.

A další věc: proč Helle Helle skoro nepíše o sexu? Proč se mu až úzkostlivě vyhýbá?

Sexu je v těch knihách spousta, ale není popsaný. Ani detailně, ani málo detailně. Zbývá tam z něj pouze náznak. Takže stejně jako s humorem – můžeme ho přehlédnout. Jsme čím dál víc obklopeni knihami, které jsou napsány jako filmové scénáře. Ta doslovnost ale není nic literárního. My jsme na ni ale bohužel pravidelně zvykáni. Taková ale Helle Helle není. Dělá pravý opak. Slavná je, co se sexu a jeho zobrazení týká, její povídka ze Zbytků. Dva lidé se jdou projít na pláž a v novém odstavci je pak napsáno: A potom….Jen z předchozích náznaků je jasné, že došlo k sexu na pláži, k nevěře – mokrý písek ve vlasech atd. V tom je Helle Helle náročnou autorkou, takovou, jako bývali autoři před „filmovou literaturou“. Názorný popis sexu je pro ni jako pro autorku příliš triviální. Všechno už tu o pohlavním aktu bylo napsáno - a víc otevřeně, než to bylo popsáno, už to stejně nejde.

Zobraziť diskusiu (0)