Tak co třeba: renomé nakladatelství, z nejrůznějších důvodů přitažlivé jméno autora, téma buď nějak aktuální nebo provokující nebo zcela unikátní, zájem o knihu, podpořený výročím narození nebo úmrtí, zájem o knihu, podpořený úmrtím, aktuální návštěva autora nebo těsně po autorově návštěvě, nejrůznější druhy nepředvídatelných událostí, které najednou ukazují k některým knihám či autorům…Pokud vás napadá něco dalšího, doplňte si.

Těžší to má pochopitelně místně no name nováček, ale zase když ho vydá renomovaný nakladatel, je tam určitá naděje. Tak se trochu alchymicky něčí pozornost zmenšuje a nějakou jinou kombinací potence knihy roste. Někdy se ta recenzentská synchronicita dá vystopovat celkem jednoduše, ale tu a tam je tady najednou obrovská shoda, která vypadá, jako by došlo k nějakému ne zcela pochopitelnému spolčení. Jako třeba u knihy Noční oceán, autor Paul La Farge.

Paul La Farge

Kniha vypadá pěkně, přitažlivě, ale většinou je to pro unisono recenzentský zájem málo. Podtitul: Kniha o posedlosti (Lovercraftem) – to už je lepší. Protože „Lovecraft“ je poměrně zajímavý spouštěč zájmu. Známost mistra literárního hororu dalece a dávno překročila fanouškovství žánrové literatury a slibuje nějaké onačejší čtenářské dobrodružství. Zvlášť, když vnímavého recenzenta ještě pošťouchne zvolání vepsané na knihu, že jde o „románovou poklonu psychiatrii a pulp fiction“ které čtenář najisto podlehne. Bože, tyhle výkřiky na obálkách knih! Jak je to primitivní – ale někdy to, nutno říct, přece jen něčím zaujme. Je rozhodnuto – recenzent se prvosignálně rozhodl, že se bude knize věnovat. Kniha má také příjemný 320 stran, což zapadá dobře do recenzentova časového plánu. A pak se začne číst – a v případě Nočního oceánu následuje sdílení pocitů celého orchestru recenzentů, kteří jsou spokojeni nebo méně a v průběhu několika týdnů mnozí referují. Jako vždy míchají nakladatelské info tiskové zprávy o knize se svými čtenářskými postřehy, protože tak to dnes většinou u recenze nebo informačního článku prostě chodí. Například takto:

H.P. Lovecraft

„La Farge mistrně líčí jak události odehrávající se v časovém úseku bezmála sta let, tak i charaktery jednajících postav, přičemž si nikdy nemůžeme být jisti tím, co je pravda a co fantazie. Některé odpovědi pak mohou být překvapivé až zneklidňující. Vedle silných hlavních postav oplývá román i řadou těch jen letmo vystupujících. V epizodních rolích se tak mihnou například čtenářům fantastiky dobře známí Frederik Pohl, A. E. Van Vogt, S. T. Joshi, Donald A. Wolheim, Clark Ashton Smith, Isaac Asimov či Ursula K. Le Guinová, jejíž krátký výstup patří k vtipným momentům knihy, ale třeba i mexičtí malíři Frida Kahlo a Diego Rivera. Zábavné je úvodní setkání s Futuriány, kteří si při přípravě na První světové setkání science fiction vyrábějí vesmírné skafandry. Zásadnější úlohu zde sehrává William Seward Burroughs, jenž v příběhu sice vystupuje pod dvěma různými jmény, díky svým vražedným hláškám (a drogové závislosti) je však přesto zcela nezaměnitelný.“ Miroslav Pech, casopisxb1.cz

Paul La Farge má v tomto ohledu jasno. Lovecraft byl gay, jenž udržoval milostný poměr s americkým antropologem a historikem Robertem Barlowem. Existuje o tom spisek zvaný Erotonomicon, což je zjevná narážka na Lovecraftovu rovněž fiktivní knihu Necronomicon. Celý Noční oceán je prodchnut odkazy nejen na Lovecraftovo dílo, ale také na práci autorů, jako jsou Robert Bloch, podle jehož knihy Psycho natočil Alfred Hitchcock jeden ze svých nejskvělejších filmů, Robert E. Howard, stvořitel postavy Barbara Conana, a mnozí další spisovatelé. Bohužel ale více než propojenou síť sofistikovaných odkazů a narážek už kniha nenabízí. Jindřich Göth, novinky.cz

Zároveň ale Noční oceán nevyžaduje žádnou detailnější znalost Lovecraftova díla: text je sice podle očekávání prošpikován drobnými i rozsáhlejšími odkazy na jeho práce, pro porozumění románu není ale jejich rozklíčování nijak nutné. Rovněž není zapotřebí, aby čtenář naplno docenil určitou kompoziční odvozenost, s níž rozvíjený příběh zrcadlí tradiční postupy žánru weird fiction: stejně jako většina zdařilých postmoderních děl i La Fargeho román funguje na více rovinách a otevírá se různě poučenému čtení. Pavel Kořínek, advojka.cz

Román Noční oceán je zatím vrcholným prozaickým výkřikem Lovecraftova „druhého života“. Druhý Lovecraftův život na sebe už vzal nejednu podobu – od lovce příšer v brakových literárních seriálech typu Čaroděj ze Salemu německého chrliče fantastické literatury Wolfganga Hohlbeina po sofistikovanější příspěvky v prestižních antologiích největšího současného lovecraftiána S. T. Joshiho Černá křídla Cthulhu, jež zkoumají tu spisovatelův vztah s kočkami, onde nadhazují otázku, nakolik bylo samotné jeho zrození dílem temných sil. Boris Hokr, artzona.cz

Zachytit stručně děj románu amerického prozaika Paula La Farge (1970) je obtížné – a také zbytečné. Na to je až příliš vrstevnatý a matoucí. Klíčovými slovy, jež hypnotické dílo vystihují, by mohla být: identita, mystifikace, H. P. Lovecraft. Právě jméno spisovatele z Providence, který fatálně změnil podobu hororu a science fiction, bude nejspíš pro mnohé čtenáře důvodem, proč po knize newyorského rodáka sáhnou. Pokud však očekávají vzkříšení lovecraftovských monster z hlubin času a kosmu, budou zklamáni. La Farge s odkazem klasika fantastiky pracuje rafinovaněji. Román s až vědeckým zaujetím rozkrývá magickou moc literatury měnit a ničit životy, zhmotňovat běsy lidského podvědomí a modelovat identitu čtenářů i domnělou identitu autora. Vít Schmarz, Respekt

Zobraziť diskusiu (0)