V rozhovoru pro argentinský literární web Eterna Cadencia Andrés Barba vypráví, že se při psaní románu Město světla (v originále vyšel v roce 2017) inspiroval především dílem Josepha Conrada, jehož dílo se svou ženou překládal. Konkrétně otázkou, co to znamená být civilizovaný, co je podstatou civilizace.

„Lidé obvykle staví barbarství proti civilizaci,“ říká Barba, který za román Město světla získal prestižní cenu Premio Herralde udělovanou od roku 1983 (v minulosti ji získali například Javier Mariás nebo Roberto Bolaňo). „Tohle ale není dilema, které Conrada a mě zajímá. Nejde totiž o to, jestli zvítězí barbarství nebo civilizace, ale jak křehké jsou naše údajně civilizované hodnoty, když se ocitneme v extrémních podmínkách. A mně se zdálo, že nejlépe tahle otázka vynikne, když o ní budu vyprávět skrze příběh dětí, které zpochybňují už samu myšlenku dětství jako základní a bezpečné hodnoty, na které panuje obecná shoda: že je to něco, co musíme chránit, co je už z podstaty nevinné.“ Vycházel při tom i z konkrétní zkušenosti, kdy se před pár lety v Madridu objevily skupinky dětí rumunských imigrantů, které přepadávaly a okrádaly staré lidi. „Pro ty to byla překvapivá zkušenost a byli z toho zmatení – možná by totiž věděli, jak zareagovat na někoho, kdo na ně vytáhne nůž, ale rozhodně nebyli zvyklí na to, že na ně útočí malé děti,“ popisoval Barba.

Podle překladatelky Anežky Charvátové je Město světla mnohovrstevnatý román, kterým si každý čtenář může proklestit jinou interpretační cestu. „Příběh můžeme číst jen jako napínavé vyprávění o přepadení supermarketu a následném pátrání po dětech ukrytých v pralese, v němž se postupně spěje k nevyhnutelně tragickému rozuzlení, ale dle čtenářských zájmů i jinak,“ přibližuje překladatelka. „Jako filozofickou úvahu o falešné představě idylického dětství, jako sociologickou studii o bouřlivě se rozvíjejících městech, jako literárně historický exkurz do latinskoamerického žánru románu pralesa a střetu civilizace s barbarstvím. Ať román čteme tak či onak, rozhodně nám z něho utkví mnoho nádherných, ale i k zamyšlení vybízejících obrazů.“

Barbův román někteří přirovnávají k Pánu much Williama Goldinga, ale tomu se španělský autor brání. Podle něj je Pán much v podstatě moralizujícím románem, ve kterém se jasně odlišuje, kdo je špatný a kdo dobrý. Barbovi šlo ale o něco jiného. „Často není vůbec jasné, kdo je garantem civilizovanosti, to se ve vztahu k podmínkám může rychle zvrátit,“ říká. „Proto pro mě bylo při psaní důležité udržet interpretační dvojznačnost, kdy není jasné, jestli jsou původcem násilí občané města, nebo oněch 32 dětí, které se v San Cristóbalu náhle zjeví.“

Andrés Barba (1975) je oceňovaný španělský spisovatel, autor téměř desítky knih. Mezi nejúspěšnější patří jeho román La hermana Katia (Katjina sestra, 2001), kterou zfilmovala nizozemská režisérka Mijke de Jongová, v anglosaském světě pak uspěl s překladem knihy Las manos pequeňas (Malé ruce, 2008). Za svůj román Město světla (República luminosa‚ 2017) získal španělské prestižní ocenění Premio Herralde. Překládá z angličtiny a přednáší na Bowdoinově univerzitě v USA a Madridské univerzitě.

použity materiály nakladatelství Paseka

Zobraziť diskusiu (0)