Koho jste chtěl Farmagedonem oslovit?

Chtěli jsme, aby byla kniha dostupná široké čtenářské obci, aby se prodávala ve standardních knihkupectvích na hlavní ulici. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro psaní ve formě vyprávění příběhů. Příběhy se lehce čtou a čtenář při tom není zahlcen fakty — jen by na ně měl sem tam v příběhu narazit. Z tohoto důvodu jsem také požádal o spolupráci Isabell Oakeshott, která v té době psala pro Sunday Times. Vážil jsem si jí jednak jako spisovatelky, jednak tehdy psala pro většinového čtenáře spíše než pro určitý výsek populace nebo zájmovou skupinu, což se velmi hodilo. S Farmagedonem jsme chtěli zasáhnout spíše lidi, kteří o této problematice nikdy nepřemýšleli, nebo jen málo.

Průmyslový chov hospodářských zvířat sledujete už od devadesátých let. Jste spokojen s vývojem v této oblasti?

Myslím, že odpověď je ne, ale v průmyslovém zemědělství došlo k mnoha zlepšením, na které můžeme být pyšní. Například jsme se Soucitným farmařením prosadili zákaz holých klecí pro slepice napříč celou Evropou. Klece, kde si slepice nemohou ani protáhnout křídla, jsou nyní nelegální. Prosadili jsme zákaz systému, ve kterém se malá telátka nemohla ani otočit, to je taktéž nezákonné. Přispěli jsme k tomu, že zvířata jsou podle zákona nově brána jako cítící bytosti, nikoli objekty. To jsou příklady některých konkrétních vítězství.

Zároveň jsme dopomohli podnítit k posunu korporace — více než sedm set společností přijalo opatření pro odklon od neetických zvířecích produktů, například nepoužívají vejce z klecového chovu. Tedy třeba jenom naše práce s korporacemi vyústila v to, že jedna miliarda zvířat žije lepší život. Na takový úspěch můžeme být pyšní.

.........

No, včera na přednášce jste zmiňoval, že jste z 97 procent vegan. Přemýšlela jsem proto, jestli je pro vás v pořádku být vegan, a současně lidem doporučovat, aby jedli méně masa a preferovali vejce a mléko v biokvalitě. Nezpůsobuje vám to vnitřní nesoulad?

To je opravdu dobrá otázka. Víte, pokud máme zachránit svět, zastavit nehorázné množství zvířecího utrpení a vytvořit slušnou budoucnost pro další generace, nemáme na to moc času. Takže musíme být pragmatičtí. Mnohem spíše dosáhneme nesrovnatelně větší změny a většího obratu od průmyslového zemědělství, odstraníme nesrovnatelně větší množství krutosti a zajistíme mnohem lepší budoucnost pro naše děti, když změnu udělá většinová společnost. Tudíž si myslím, že když bude většinová společnost jíst méně masa a maso v biokvalitě, je to mnohem rychlejší a efektivnější cesta než přesvědčit pár dalších lidí, aby se stali vegetariány nebo vegany, jakkoli by to bylo skvělé.

Takže říkat, že lidé mají jíst méně masa, ne nejíst žádné, bylo pragmatické marketingové rozhodnutí?

Ano, je to ten stejný pragmatismus, jako u rozhodování, že Farmagedon napíšeme pro mainstreamového čtenáře. Chtěli jsme oslovit většinu společnosti. Prostě je to tak, že dvacet procent populace se nezajímá, proč k nim tedy promlouvat. Deset nebo dvacet procent lidí už udělalo nějakou změnu směrem k vegetariánství nebo veganství, a to je skvělé. Avšak my se snažíme spojit s těmi zbývajícími šedesáti nebo sedmdesáti procenty lidí, kteří by byli ochotni naslouchat, kdybychom hovořili slovy, kterým rozumí.

Philip Lymbery (*1965) je výkonným ředitelem neziskové organizace Soucit ve světovém farmářství (Compassion in World Farming), hostujícím profesorem na Winchesterské univerzitě a odborníkem a komentátorem na téma průmyslového zemědělství. V roce 2010 vydal ve spolupráci s politickou reportérkou The Sunday Times Isabel Oakeshott knihu Farmagedon, skutečná cena levného masa, která je alarmující výpovědí o stavu současného průmyslového zemědělství. Farmagedon nejenom rozkrývá dopady zemědělské intenzifikace na naši krajinu, kvalitu potravin a zdraví, ale zároveň se snaží ukázat udržitelnější cesty ve výrobě potravin

ukázka z rozhovoru Lenky Kašové, celý rozhovor najdete na www.sedmagenerace.cz

Zobraziť diskusiu (0)