Už jen samotný ekologický aktivismus to nemá ve střední Evropě snadné. Léta vědeckého socialismu, kombinovaná s velmi příznivými životními podmínkami, pronásledují naše myšlení o životě kolem nás. Tvrdíme, že si jen zachováváme zdravý rozum, ale tím myslíme cynický pragmatismus, který si místo ideálů radši ze všeho dělá šašky. Třeba právě z ekologie. Ta se stala terčem posměchu "lidu", který přece dobře ví, že se žádné oteplování a klimatické změny nekonají, že nejlepší žárovky jsou ty co berou nejvíc proudu a že nejlepší na energii je uhlí a uran. Kvůli výskytu žab zablokují ti "zelení" stavbu dálnic a vůbec - ať už jdou s tím svým ekoterorismem do háje! Prej že slepice by měly mít možnost se proběhnout, když po nich chceme vejce?

Takže: z pohledu basic ekologického povědomí jsme v tom našem postkomunismu někde hodně na začátku. Horko těžko jsme přestali vyhazovat pneumatiky do lesa a mýt si auta v potocích. Těžko tedy po takto moudrém "lidu" chtít, aby třeba kromě třídění odpadu myslel trochu víc na životní prostředí, které při pěstování svinčíku, bude obratem ohrožovat jeho děti, které téměř každý v anketách zaškrtne jako to nejcennější, co má. Chtít víc úcty k dalším živým tvorům? Ještě tak pejsek, kočička a u zbohatlíka kůň - ale nic víc. Příjít do takové společnosti s myšlenkou, že si co největší šetrnost a úctu zaslouží i rostliny?

Co byste třeba řekli formulaci zákona: " v zacházení se zvířaty, rostlinami a jinými organismy je nutno brát v potaz důstojnost živého stvoření." Tento krátký citát pochází z práva Spolkové republiky Německo. Myslíte si někdo, že je to země málo inženýrská, vědecká a průmyslová? Nemusí to znamenat rovnou, že k nastrouhání mrkve se musí vyjádřit Ústavní soud a že zástupci keřů a stromů musí zasedat v parlamentu, ale jistě chápete, že pěstování takového pohledu na komplexnost našeho světa může pomoct najít ztracenou lidskou rovnováhu mezi přírodou a její domestikací.

Mám osobně radost, že se v prvních měsících letošního roku stala v CZ jedním z knižních bestsellerů kniha Tajný život stromů. Lesník Peter Wohlleben v ní popisuje určité schopnosti stromů a lesních celků, které zatím stály mimo zorné pole uvažování jiných publikací. Zároveň doplňuje a připomíná výzkumy lesních biologů, kteří dokládají, že les je mnohem víc, než vidíte očima. Pod povrchem je další svět nekonečných biologických cest, které spojují jednotlivé stromy a umožňují jim komunikovat mezi sebou. Např. podle bioložky Suzanne Simardové z kanadské Univerzity Britské Kolumbie "jednotlivé stromy, v rozporu se všeobecným přesvědčením, nesoupeří o „místo na slunci“, ale spolupracují – posílají si instruktážní i varovné signály a v rámci skupin kolem mateřských stromů se navzájem zásobují potřebnými živinami jako uhlíkem, vodou, dusíkem či fosforem. Stromy v lese jsou skutečně jako lidské či jiné živočišné společenství, tvoří rodiny a příbuzenské svazky."

A vědecký časopis Nature k tomuto tématu: Skupina vědců pod vedením Matthewa Gillihama z australské univerzity města Adelaide ve spolupráci s kolegy z CSIRO institutu v Canbeře, Univerzity Tasmánie, portugalského Gulbenkianova institutu a univerzity amerického státu Maryland přinesla doklady o tom, že stromy v lese komunikují stejnými chemickými a elektrickými signály, jaké jsou známy u savců. Protože ale rostliny nemají nervovou soustavu, využívají k tomu odlišnou metodu.

Námitku, že bysme se spíš měli rozněžňovat nad problémy našich bližních, než nad kdejakým zvířetem a kytkou neberu. Možná nás právě zjemněné myšlení nad tématem vzájemného propojení světa přivede blíž k nám samotným a nakonec i k druhým lidem. Stačí si jen představit až příště půjdete lesem, že pod vámi si právě teď, na něčem podobném přírodnímu internetu, stromy a další rostliny sdělují informace, což z nich dělá přece jen něco víc než jen polena do krbu a houby, nasušené do polívky.

Ak sa medzi knihami dobre cítite a naše správy vám prinášajú radosť a úžitok, môžete nás podporiť prostredníctvom vašich 2%. Informácie o tom, čo robíme a čo chystáme, nájdete TU.

Zobraziť diskusiu (0)