Tradičně britsky výborně natočený a zahraný seriál režiséra a spoluscenáristy Petera Morgana, natočený v rozpětí let 2016 – 2019, poskytuje mimo jiné podklad pro zamyšlení se nad smyslem existence monarchie v postdemokratickém světě 21. století. Už v roce 1952, kdy současné veličenstvo Alžběta II. musela nastoupit chtě nechtě do služby, byla monarchie podle mnohých přežitá. Kniha i seriál poskytují další momenty, kdy mohou padat otázky „proč?“ a „ jak dlouho ještě?“. Kdo to jsou ti Britové, kteří tak potřebují k uchování svých tradic a identity a pocitu kdoví jaké kontinuity něco, čemu se kdoví proč říká „královská rodina“? Opravdu moderní ostrované věří, že je tu nějaká božská panovnická tisíciletá vyvolenost, která drží jejich svět pohromadě?

Tím pohromadě se myslí co přesně? Čaj a whisky o páté? Bulvární deníky, specializující se na windsorskou dynastii? To doporučení, že nejlepší pro výkon královské funkce je nic si navenek konkrétního nemyslet, nijak se netvářit a prakticky se k ničemu nevyjadřovat?Posilovat značku British royal family, jejíž hodnota dosahuje zhruba hodnoty Applu, Microsoftu nebo Facebooku? Zachránila snad královna Brity před uměle vyrobeným Brexitem, před Cambridge Analyticou nebo Borisem Johnsonem?

My mnozí z postkomunismu jsme se vždycky dívali na šlechtu jako na jednu z komunistických obětí. Obdivovali jsme její vzdělanost a vlastně dost možná i elitářství, kterého se nám tak zoufale nedostávalo. Víme dodnes o statečných šlechticích, kteří podporovali za totalit dobré věci, a kteří jsou nějak pyšní na své rody, ale jinak jim z jejich staré slávy zbyly hlavně starosti o zdevastovaná rodinná sídla. Dávno mají civilní povolání, nějaké zaměstnance a nulový politický vliv.

A pak člověk sleduje The Crown …a znovu a znovu se objevuje ta otázka po smyslu existence něčeho, co se tváří tak předůstojně a předůležitě, jakoby se bez toho Británie v žádném případě neobešla. Podivné tradice a způsoby, celá ta hraná etiketa a pokrytecké vztahy kvůli Koruně. Nicotný vliv na svět kolem sebe, ale okolo všeho veliké ceremonie.

Její veličenstvo a všichni ti vévodové, princezny a hrabata jsou skutečně dnes hlavně něčím jako lidovou zábavou, hrou na správce a poddané. Podstatné zcivilnění a méně tyátru by myslím bylo dobré jak pro dynastii, tak pro svět kolem. Jinak osobně pochopitelně třiadevadesátileté panovnici vinšuju God Save The Lilibeth!

Zobraziť diskusiu (0)