Když jsem měl poprvé zamítnout špatný rukopis, neuměl jsem to
Vychází unikátní kniha o tajích redakční práce, zabývá se bestsellery, umělou inteligencí i komiksem. V jedné knize se sešly osobnosti Paseky, Arga, Hostu či Labyrintu. „Má také přispět do veřejné debaty o postavení literárních profesionálů, smyslu jejich činnosti a spravedlivé odměně,“ říká editor Jakub Sedláček o knize Neviditelné řemeslo. Kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům.
Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů. Co je třeba podniknout, abyste na literární nebe vystřelili hvězdu. Jak se staví úspěšná ediční řada a jak se neztratit v překladu. A stojí za to přizvat si k psacímu stolu umělou inteligenci?
Soubor, který uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Český rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo), Zuzany Válkové (Seznam). Pohled na přípravu komiksů přináší Lukáš Růžička (Paseka) a Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR). Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha.
„Když jsem se před třemi desítkami let začal rozkoukávat ve světě redakcí, myslel jsem si, že si vystačím se znalostí gramatiky, korektorských značek a literatury, což byl obor, který jsem vystudoval. Ale střet s realitou na sebe nedal dlouho čekat,“ říká Sedláček. „Když jsem měl poprvé zamítnout špatný rukopis, neuměl jsem to. Spoustu textů jsem přepisoval a upravoval podle sebe, aniž bych jejich autory dokázal navést a povzbudit k lepšímu výkonu. Teprve zdlouhavě a na cestě lemované množstvím trapasů, nedorozumění a nocí probdělých úmornou prací jsem začínal chápat, co obnáší řemeslo, které stojí za vydáváním knih. Postupně mi docházelo, že kromě zvládnutého pravopisu a literárního rozhledu vyžaduje cit, intuici, psychologii a diplomacii – ingredience, které se učíme zkušenostmi.“
Podle Sedláčka vznikl soubor, jenž je svého druhu generační výpovědí lidí, kteří se k redakční a nakladatelské práci dostali ve svobodných poměrech. „Protože však vím, na jak silnou a kvalitní tradici navazujeme, moc mě těší, že jsem mohl do knihy pomyslně přizvat i Evu Slámovovou (1959–2010), která jako redaktorka začínala ještě v předrevolučním Odeonu a stála u zrodu nakladatelství Argo. Zařadil jsem její úvahu Povolání: redaktor z poloviny devadesátých let, kterou jsem objevil v Literárních novinách,“ říká Sedláček.
Překladatelka Petra Diestlerová, která působí ve vedení nakladatelství Euromedia, si podle vlastních slov nejdříve myslela, že se o redakční práci nic zajímavého napsat nedá. „Lidi z oboru přece vědí, jak se to dělá, a lidi mimo obor to zase tolik nezajímá. Nicméně v zahraničí už takových knih vyšla celá řada a jsou v mnoha ohledech hodně poučné. A jsem nadšená, že se povedlo dát dohromady knihu, která se zabývá tím, jak to chodí u nás. Sešlo se v ní několik lidí, kteří se už dlouho věnují redakční či nakladatelské praxi a taky si o ní něco myslí. A z těch rozmanitých přístupů se skládá zajímavý obraz toho, jak to celé funguje a mohlo by fungovat do budoucna,“ říká Diestlerová.
Několik příspěvků se věnuje příběhům celých nakladatelství, například Odeonu či Labyrintu. Miroslav Balaštík podobně přibližuje zrod a proměny nakladatelství Host. „Říká se, že knihy toho ví o svých autorech a čtenářích mnohem víc než naopak. Pro tuhle knihu to neplatí. Neviditelní lidé, kteří se v ní sešli, toho vědí o literatuře víc, než by si možná i sama přála,“ říká Balaštík. „A přesto, nebo spíš o to víc, ji mají rádi. Když jsem v ní popisoval dějiny Hosta, došlo mi ale taky, jak málo věcí může člověk v životě ovlivnit a že nikdy neví, kam jeho rozhodnutí povedou. A teprve, když se to poskládá do příběhu, má šanci se v tom trochu vyznat. Tak nakonec jsou ty příběhy možná zase chytřejší,“ říká.
Podle Sedláčka kniha splní svůj účel, pokud zviditelní „neviditelné řemeslo“ nejen pro kolegy z branže, knihovníky, knihkupce a knihomoly, studenty a adepty nakladatelské práce. „Přeji si, aby současně přispěla do veřejné debaty o postavení literárních profesionálů, smyslu jejich činnosti a spravedlivé odměně za ni,“ říká Sedláček.
