Trilogie (Kniha Tutáč, Tutáčovy milióny, Věčný Tutáč) jakoby vypadla z dílny někdejší Společnosti za veselejší současnost. Tenhle druh souboje s někdy už zcela nesnesitelnou tragikomedií buranských móresů některých kulturních a společenských potentátů a obskurních figurek, kteří svoji legálnost často opírají o hlasy voličů, je terapeuticky úlevný. Asi jako píseň Monty Pythonů v Životu Briana – Always Look on the Brigh Side of Life.

V (zatím) posledních zápiscích ministra Tutanchamona se s ním dostáváme do záhrobí. Tato lokace umožňuje setkat se i s osobami dávno zemřelými, které je také třeba konfrontovat s jasnou faraónskou vůlí. A aby této síle nevyklouzli kvůli zásvětí ani zatím žijící, má pan ministr možnost procházet mezi světy mrtvých a živých sem tam. Pokud by vám některé osoby podle jména nic neříkaly, nezoufejte – a dle libosti si dohledejte.

Pár glos z podsvětí, kam právě pan ministr dorazil:

O mrtvých jen dobře. To bych se tedy daleko nedostal.

……….

Mám pocit, že jsem z dálky zahlédl malého Bobše. V sevřené dlani svíral krejcar a běžel k řezníkovi pro plátek koniny.

…………

Podle očekávání se slibně rozjíždí rojení parazitů. Čmuchají blízké penízky, a že prý bychom mohli v okolních zásvětích založit česká kulturní centra (čili příjemný dům či vilka obklopená zelení v klidné čtvrti některého hlavního města, pět šest teplých fleků, dvě autíčka a spoustu pěkných příležitostí pro to nejkonformnější s renomované uměníčko, které nám nenadělá starosti a nepřidělá práci). Jak říkají vulgární děti proletářů: Nasrat a rozmazat!

………….

Honza Zahradníček se nechtěl zvážit, že prý mu to připomíná koncentrák. Až když jsem mu vysvětlil, že se díky svojí nízké váze může v mojí knihovně posunout výrazně nahoru, svolil a zul si i botky.

…………

Otík Vávra má rád, když o něm mluvím jako o arciknížeti utilitarismu. Není však schopen rozhodnout, ve kterém z režimů se mu dařilo nejlépe, nicméně přesně ví, ve kterém se mu dařilo nejdéle.

……………..

Rád bych se setkal s nějakým nobelistou, ale ať je proboha z nějaké civilizované země a jeho jméno se dá vyslovit.

…………….

AI prý dočetla internet. Gratulujeme!

…………….

Kundera a Škvorecký vzali celkem sportovně, že jejich literární prasárny už mladé čtenářky odmítají. Tedy, abych byl přesný, vzali to sportovně, až když jsem jim ty čtenářky popsal.

……………..

Jarka Hašek se bohužel nepamatuje, že nedopsal Švejka – tudíž ho dopsat nechce.

………….

Pekař mi prozradil, že největší požehnání představuje pro historika smrt posledního pamětníka.

………….

Co mám asi tak Krylovi odpovědět na otázku, jestli jeho písně stále žijí?

…………..

Konečně jsem zastihnul Ludvu Vaculíka a mohl s ním probrat jeho starší návrh topit mladistvé delikventy z nepřizpůsobivých etnik hned po narození jako štěňata. Především mě zajímalo, jak hned po narození pozná kriminální predestinaci. Odpověděl: Tož, poznám…

………………

Walda Matuška za mnou v obklopení fanynek chodí vyzvídat, jak je na tom jeho Olinka zdravotně. Asi se na ni moc těší.

………………..

Ve vzduchu zůstává viset otázka, proč se lidé v důsledku smrti nemění k lepšímu. Jestli visí na nějakém motouzku, možná by se dala sestřelit vzduchovkou ze Staročeské střelnice. Na druhé straně, na základě mých zdejších pozorování, přestala v luftě viset otázka, po kom zdědila současná umělecká fronta své obdivuhodné elastické vlastnosti.

………………

Zobraziť diskusiu (0)