Květinová generace bývá umisťována někam mezi léta 1960 – 1980. Mezi vynález antikoncepční pilulky a zastřelení Johna Lennona. Jo, to jsme prostě my, máme v tom rádi pořádek. Tabulky, definice, za prvé, za druhé za třetí, za a), za b), za c). Ale jsou to všechno jen data orientační.

Zatímco poválečná generace žila v československém socialismu pěkně za totalitním ostnáčem, mládežníci svobodných demokracií se v šedesátých letech pustili do svých systémů pěkně zhurta. Chtěli víc spravedlnosti, menší rozdíly mezi lidmi, žádnou další válku. Byli více či méně romantičtí, více či méně naivní. Někteří si jen chtěli žít po svém, jiní chtěli revoluci lásky klidně i po zlém, když to nepůjde po dobrém.

Začátkem 60. let se ve Spojených státech děly různé věci. Bylo po mccarthysmu, pokračovala válka ve Vietnamu, odtikávaly poslední minuty oficiálního rasismu, elektrická kytara, rokenrol, Beatles a Rolling Stones a Bob Dylan, marihuana, experimenty s LSD, začátek ekologického a feministického hnutí. Všechno jako by vyvolávalo k životu akci, která ukáže oficiálnímu světu sílu a ducha jiné kultury lidské pospolitosti, než je ta založená na násilí, kravatách, penězích, neúctě ke druhým….

Uspořádat takovou akci napadlo hippie mladíka Michaela Langa. Chtěl zorganizovat hudební festival, kde se sejdou alternative-people ze široka daleka se svými oblíbenými hudebníky a skupinami. Tři dny budou probíhat v klídku, ve jménu lásky a tolerance. Lidskost a pospolitost. Lidé lidem. Žádná nebo jen velmi volná pravidla.

Z knihy Woodstock, kterou o své zkušenosti Lang napsal (česky 2011, dnes bohužel rozebraná), zaujme mnoho pasáží, střípků i situací. Předně udiví, jak se mladý vlasáč pustí s několika společníky do organizace podniku, který dosud neměl v dějinách obdoby. Dokázal sehnat peníze, dokázal sehnat kapely, dokázal postavit team, který se pustil do organizace. Od právníků po tesaře, od PR oddělení po odborníky přes latríny.

Langovi bylo v té době pětadvacet a přesto měl jasnou představu, jak chce, aby festival vypadal. V džínách, kožené vestě, flanelové košili a odřených botech, dokázal mluvit se starosty vesnic, s bankéři, s investory, se všelijak mazanými producenty a šéfy nejrůznějších firem. Dokázal sehnat na tu dobu opravdu velké peníze, dokázal přesvědčit kapely, aby vystoupily. Dokázal mluvit s policisty o zajištění bezpečnosti.

Tohle citlivé téma měl promyšlené do nejmenších detailů. Probíhaly pohovory se zájemci z řad policistů, kteří by si na Woodstocku udělali něco jako „brigádu“. Kdo na otázku: Uvidíte člověka kouřit marihuanu, co uděláte? – odpověděl: Zatknu ho – tak neprošel. Nakonec bylo připraveno 350 policistů, ustavil se z nich Mírový sbor, jako uniformu dostali červené tričko, bílý klobouk a džíny do zvonu. Měli pomáhat a chránit. Nakonec jim to jejich nadřízený zatrhnul. Bylo dva dny do začátku festivalu.

A tak na akci, kde se podle odhadů za tři dny sešlo něco mezi 400 -700 tisíci lidmi, který byl ucpanými silnicemi, plnými odstavených aut, úplně odříznutý od světa (vše od umělců po potraviny bylo třeba nakonec dopravovat vrtulníky), kde se kouřila tráva imrvere a kde lidé masivně zkoušeli, jak se poslouchá hudba po LSD – tak na takové akci nikdo oficiálně na bezpečnost nedohlížel. Spoustu dobrovolnické práce odvedla osmdesátičlenná vzorová hippie komunita Hog Farm. Pomáhala s bad tripy, vařila jídlo, rozdávala rady o táborničení, držela na festivalu humor a dobrou náladu i v zapeklitých situacích. Tu speciálně si např. Lang přesně z těchto důvodů vybral a pozval.

Humor a velkorysost a solidarita- to především bylo na Woodstocku 1969 potřeba. Celou akci provázela nepřízeň počasí, s narůstajícím počtem návštěvníků se bortily skoro všechny logistické plány a představy. Kromě těch, co si koupili lístky v předprodeji pak na místě už skoro nikdo neplatil. Bylo jasné, že festival, kde vystoupili mimo jiné Joan Baezová, Santana, Canned Heat, Grateful Dead, Janis Joplinová, The Who. Jefferson Airplane, Joe Cocker, The Band, Johnny Winter, CSNY nebo Jimi Hendrix, skončí i přes obří návštěvnost obřím prodělkem. Ten nakonec jakž takž zmírnil prodej autorských práv na dokumentární film o festivalu. Kdo chcete nasát atmosféru legendárního setkání, doporučuje se vidět.

Hippísácká pospolitost tehdy farmářovi celkem slušně zdevastovala pozemky. Některá konzervativní americká média se křižovala a přirovnávala letecké snímky, pořízené nad Bethelem, k záznamu přírodní katastrofy. Uklid trval několik týdnů, pole se vzpamatovávalo hezkých pár měsíců. Lidé – jak návštěvníci, tak účinkující – si ale z těch tří dnů odnesli zážitek na zbytek svého života. Aby ne – však šlo také o největší vystoupení kontrakultury v dějinách.

Ne, tehdy ve Woodstocku uprostřed bahna, s minimem jídla a osobní hygieny určitě nesestoupilo nebe na zem. Jako zázrakem došlo jen ke dvěma úmrtím – prasklé slepé střevo a nešťastnou náhodou traktorem přejetý mladík ve spacáku. Být přímo na místě nemuselo možná být až tak legendární. Ale stejně bych tam tenkrát rád byl.

Zobraziť diskusiu (0)