„Pokaždé když něco postujete nebo tweetujete, anebo když na to jen odpovídáte nebo zprávy přeposíláte, stáváte se malým propagandistickým nástrojem,“ píše rusko-britský spisovatel Peter Pomerantsev ve své nové knize Tohle není propaganda a dodává: „V novém informačním proudu si musí každý najít vlastní meze.“ Autor zkoumá temné hlubiny internetu a sleduje, jak falešné zprávy a polopravdy způsobují zmatek a ohrožují demokracii. Odhaluje různé formy mediální manipulace od Filipín přes Balkán po Latinskou Ameriku a Evropskou unii.

V květnu 2014, kdy na Ukrajině vrcholila občanská válka, vypukl v oděském Domu odborů požár. Zemřely desítky lidí a už během několika hodin se v médiích objevily pomluvy a lži, kdo za to může. Ruská armáda informačních bojovníků šířila na internetu a prostřednictvím státních sdělovacích prostředků příběhy a obrazy, které svalovaly odpovědnost na ukrajinské revolucionáře. „Jsme zvyklí na to, že se válka vede o obsazení území a vztyčení vlajek, ale tady šlo o něco jiného. Moskva potřebovala šířit narativ o tom, že prodemokratické revoluce jako ta na Majdanu vedou k chaosu a k občanské válce. Kyjev potřeboval předvést, že separatismus vede k bídě. Nebylo skoro důležité, co se přímo na místě skutečně dělo: obě vlády prostě potřebovaly dost záběrů k vlastním příběhům. Propaganda válku vždycky provázela, obyčejně byla ale ve službách skutečných bojů. Informační věk však rovnici převrátil: vojenské operace nyní slouží důležitějšímu informačnímu účinku. Kdyby nebylo velmi reálných úmrtí, bylo by to jako špatně napsaná televizní reality show,“ píše Pomerantsev.

Autor, jehož rodiče v 70. letech pronásledovala KGB za to, že se domáhali práva číst, psát a poslouchat to, co si sami zvolí, a říkat, co chtějí, si uvědomuje, že dnešní svobodný přísun informací nepřináší jen výhody: „Žijeme ve světě posedlém amokem masového přesvědčování, v němž se rozšířily a rozmnožily prostředky manipulace, ve světě cílených reklam, psychologické války, hackerů, botů, fake news, ISIS, Putina, trollů, Trumpa…“

V první části knihy Tohle není propaganda nás Pomeransev vede z Filipín do Finského zálivu, kde se poučíme, jak lze lidi mnohem zákeřněji zlomit novými informačními nástroji než těmi, které používala KGB.

Ve druhé části se přesuneme ze západního Balkánu do Latinské Ameriky a Evropské unie, kde se naučíme novým způsobům, jak potlačit celá hnutí odporu a jejich mytologie.

Třetí část zkoumá, jak může jedna země zničit druhou, téměř aniž by se jí dotkla, jak rozostřit rozdíl mezi válkou a mírem, „domácím“ a „mezinárodním“ – a kde tím nejnebezpečnějším prvkem může být sama myšlenka „informační války“.

Ve čtvrté části se autor zaměřuje na to, jak požadavek faktické politiky souvisí s jistým ideálem pokroku a budoucnosti a jak pád tohoto ideálu ještě víc umožní masové vraždění a zneužívání.

V páté části autor ukazuje, že se v tomto proudu dění z politiky stává boj o konstrukci identity. Každý, od náboženských extremistů po instantní populisty, chce vytvořit novou verzi „lidu“ – a to dokonce i v Británii, v zemi, kde se identita zdála vždycky být tak pevná.

V šesté části hledá Pomerantsev budoucnost.

Rusko-britský novinář, spisovatel a televizní producent Peter Pomerantsev (1977) je odborníkem na propagandu a sociální média. Narodil se v Kyjevě. Když mu byl necelý rok, jeho rodiče utekli před dohledem KGB do Západního Německa a později do Londýna. Pomerantsev vystudoval anglickou literaturu a němčinu na skotské University of Edinburgh, po univerzitních studiích se v roce 2001 přestěhoval do Ruska, kde natáčel dokumentární filmy a pracoval pro televizní kanál TNT. Kvůli rodině a rostoucímu Putinovu autoritářství se o několik let později vrátil do Londýna. V knize Nic není pravda a všechno je možné (2014, česky 2016) popsal své zkušenosti s ruským mediálním byznysem a propagandou. V současnosti působí jako výzkumník na Institutu globálních studií při London School of Economics, kde se věnuje studiu propagandy a médií. O výzvách takzvaného informačního válčení přednášel bezpečnostním a zahraničně-politickým výborům britského i amerického parlamentu. Pravidelně přispívá do řady světových médií včetně Financial Times, The Atlantic nebo The Guardian.

(Použity materiály nakladatelství Dokořán.)

Zobraziť diskusiu (0)