Zajímavá je i struktura díla. Hlavní téma je vyprávěno přísně chronologicky, formou fiktivní kroniky, ale v jednotlivých dílčích motivech se vrací do blízké i vzdálené minulosti, která líčenému ději předcházela, aniž by to rušilo rytmus a spád. To vše vytváří kouzelnou, trochu nostalgickou atmosféru, a v čtenáři to vyvolává pocit, že se pohybuje ve světě, který je úplný, sice neznámý, ale přesto povědomý a naprosto pochopitelný. Je skoro až neuvěřitelné, že Letnice jsou knižním debutem.

Kultura21.cz

V Letnicích tedy čteme o nástupu moderní éry před více než 100 lety. Není ale nikterak těžké si tento aspekt aktualizovat – oslovuje i naše dnešní strachy z budoucnosti. Každá taková změna si žádá nejprve vzdát se onoho původního a teprve potom vidět, co je zač to nové. Děláme krok do neznáma, leč netušíme, kam povedou ty další. Ve Svatém Jiří mají Odyssea, i ten ale jenom tuší. Miroslav Hlaučo nicméně nesepsal prvoplánovou alegorii. Román je už na první pohled obdivuhodný stylem – takovým tím ručním psaním, kdy každá věta zní, je pečlivě promyšlena a teprve poté napsána. Díky čemuž pak skutečně vypráví: někdy rychle posouvá děj, jindy udělá intertextový či situační žert, onehdy zas potěší nečekaným nápadem či zvratem.

Petr A. Bílek, aktualne.cz

Miroslav Hlaučo

Píše se rok 1903, a byť do konce takzvaného dlouhého devatenáctého století ještě pár let zbývá (skoncuje s ním první světová válka), to dvacáté se všemi převratnými změnami už klepe na dveře. Do městečka Svatý Jiří, kde se román s malou výjimkou odehrává, však nové časy ještě nedoputovaly. Místní tu žijí obklopeni tím, co bychom běžně označovali jako zázraky, ačkoli pro ně jsou to v podstatě všednodenní záležitosti. Nikdo se nepodivuje nad tím, že zde lidé chodí po vodě, rybář chytá ryby prostřednictvím říkanek, kameník láme kámen píšťalou a každou neděli navštíví městečko smečka vlků. Čas od času do Svatého Jiří sice zavítá c. a k. notář a matrikář Olszányi, ale ten se obvykle pouze čertí nad neobvyklými jmény v matrice (je zde totiž zvykem, že dva lidé nemohou nést stejné křestní jméno). Místní nic nevytrhává ze zavedených pořádků. Avšak najednou hrozí, že se to přece jen změní: spolu s notářem a matrikářem hodlá přijet i mladý, ambiciózní a rigidní Franz Rechnitz, byrokrat srdcem i duší, který si hodlá na zapadlé místo pořádně posvítit. Dorazit má v období letnic.

Daniel Mukner, ČT art

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být.

Protisedi.cz

Zobraziť diskusiu (0)