Letnice – nejvychvalovanější český román 1. pololetí 2024
Letnice jsou pozoruhodné hned v několika aspektech. Debutant Miroslav Hlaučo (1967) dokázal propojit historická témata s prvky magického realismu, a aby toho náhodou nebylo málo, přihodil k tomu komplikovaný milostný trojúhelník a kriminální zápletku. Hlavním tématem je boj tradičního pojímání světa s moderním. Styl vyprávění je velice čtivý, příběh rychle ubíhá, jazyk zůstává po celou dobu četby bohatý a drží jemnou míru nadsázky.
Zajímavá
je i struktura díla. Hlavní téma je vyprávěno přísně
chronologicky, formou fiktivní kroniky, ale v jednotlivých dílčích
motivech se vrací do blízké i vzdálené minulosti, která
líčenému ději předcházela, aniž by to rušilo rytmus a spád.
To vše vytváří kouzelnou, trochu nostalgickou atmosféru, a v
čtenáři to vyvolává pocit, že se pohybuje ve světě, který je
úplný, sice neznámý, ale přesto povědomý a naprosto
pochopitelný. Je skoro až neuvěřitelné, že Letnice jsou knižním debutem.
Kultura21.cz
V Letnicích
tedy čteme o nástupu moderní éry před více než 100 lety. Není
ale nikterak těžké si tento aspekt aktualizovat – oslovuje i naše
dnešní strachy z budoucnosti. Každá taková změna si žádá
nejprve vzdát se onoho původního a teprve potom vidět, co je zač
to nové. Děláme krok do neznáma, leč netušíme, kam povedou ty
další. Ve Svatém Jiří mají Odyssea, i ten ale jenom tuší.
Miroslav Hlaučo nicméně nesepsal prvoplánovou alegorii. Román je
už na první pohled obdivuhodný stylem – takovým tím ručním
psaním, kdy každá věta zní, je pečlivě promyšlena a teprve
poté napsána. Díky čemuž pak skutečně vypráví: někdy rychle
posouvá děj, jindy udělá intertextový či situační žert,
onehdy zas potěší nečekaným nápadem či zvratem.
Petr A. Bílek, aktualne.cz
Miroslav Hlaučo
Píše
se rok 1903, a byť do konce takzvaného dlouhého devatenáctého
století ještě pár let zbývá (skoncuje s ním první
světová válka), to dvacáté se všemi převratnými změnami
už klepe na dveře. Do městečka Svatý Jiří, kde se román
s malou výjimkou odehrává, však nové časy ještě
nedoputovaly. Místní tu žijí obklopeni tím, co bychom běžně
označovali jako zázraky, ačkoli pro ně jsou to v podstatě
všednodenní záležitosti. Nikdo se nepodivuje nad tím, že zde
lidé chodí po vodě, rybář chytá ryby prostřednictvím říkanek,
kameník láme kámen píšťalou a každou neděli navštíví
městečko smečka vlků. Čas od času do Svatého Jiří sice
zavítá c. a k. notář a matrikář Olszányi,
ale ten se obvykle pouze čertí nad neobvyklými jmény v matrice
(je zde totiž zvykem, že dva lidé nemohou nést stejné křestní
jméno). Místní nic nevytrhává ze zavedených pořádků. Avšak
najednou hrozí, že se to přece jen změní: spolu s notářem
a matrikářem hodlá přijet i mladý, ambiciózní
a rigidní Franz Rechnitz, byrokrat srdcem i duší, který
si hodlá na zapadlé místo pořádně posvítit. Dorazit má
v období letnic.
Daniel Mukner, ČT art
Přejít
po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s
anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro
obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci.
Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale
začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých
technických zázraků, které nahradí ty tradiční. Do městečka
se vrací místní rodák Odysseus,
považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá
sousedům připravit se na nastávající převratné
změny.
Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné
a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety
polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní
kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé
věci, včetně dosud
fungujících zázraků, utajit. Všichni
se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž
bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má
být.
Protisedi.cz