Listopad 1935 – Fernando Pessoa leží na smrtelné posteli...
Tři dny agonie, během kterých, jako v deliriu, velký portugalský básník přijímá své heteronymy, mluví s nimi, stanovuje svá poslední přání a vede dialog s fantasmaty, která ho celý život provázela. Antonio Tabucchi nám vypráví biografický příběh (byť jde o imaginární biografii), ve kterém s jemností a vášní popisuje smrt jednoho z největších spisovatelů 20. století.
29. listopadu 1935 byl Fernando Pessoa s bolestmi břicha a horečkou převezen do lisabonské nemocnice, kde napsal anglicky svá poslední slova: „Nevím, co přinese zítřek.“ Zemřel následujícího dne, 30. listopadu 1935, kolem osmé hodiny večerní ve věku 47 let. Ačkoliv se o tom vedou spory, jako příčina smrti se běžně uvádí cirhóza jater způsobená alkoholismem – jiní připisují básníkův předčasný odchod zánětu slinivky či jiným onemocněním.
Umělcův obdivovatel a překladatel Antonio Tabucchi ve své novele Poslední tři dny Fernanda Pessoy (1993) doprovází umírajícího na cestě do nemocnice, kde s ním zůstává až do posledního vydechnutí. Pessoa je na lůžku zčásti při smyslech a zčásti ztracený ve světě heteronym, který si vytvořil. Postupně ho navštíví avantgardista a futurista Álvaro de Campos, šílený filozof António Mora, samotářský Alberto Caeiro, plachý účetní Bernardo Soares a monarchistický lékař Ricardo Reis. Díky rozhovorům se svými mnohočetnými osobnostmi básník konečně dosáhne klidu. Tabucchiho bohatý jazyk a magicko-realistické kouzlo působí bezmála vizionářsky.
Pro italského spisovatele Antonia Tabucchiho (1943–2012) se stal osudným objev francouzského překladu básně Tabacaria pod jménem Álvaro de Campos. Posléze zjistil, že jde o jednu ze smyšlených autorských osobností – heteronym – portugalského básníka Fernanda Pessoy (1888–1935). Tak našel objekt svého zájmu na následujících dvacet let. Aby umělcovu dílu lépe porozuměl, naučil se portugalsky a přesídlil do Lisabonu. Se svou ženou, literární vědkyní a editorkou Marií José de Lancastre, přeložil mnoho Pessoových knih, napsal o něm divadelní hru. V útlé novele Poslední tři dny Fernanda Pesooy. Delirium (1993) procítěně líčí básníkův odchod z tohoto světa.
České vydání inicioval překladatel Miroslav Lulek: „První Pessoovo dílo, které jsem četl, byla Kniha neklidu vydaná Odeonem v roce 1992. Oslovilo mě téma samoty, které je mi blízké, zažil jsem ji v emigraci i doma po návratu. Pokud jde o Tabucchiho, zamiloval jsem si jeho román Jak tvrdí Pereira i filmovou adaptaci s Marcellem Mastroiannim. Práce na překladu Posledních tří dnů Fernanda Pessoy mi poskytla příležitost vzdát oběma autorům hold.“
Italský spisovatel Antonio Tabucchi (1943–2012) byl velkým znalcem, kritikem a překladatelem děl portugalského básníka Fernanda Pessoy (1888–1935). Společně se svou portugalskou manželkou přeložil mnoho umělcových knih, napsal o něm svazek esejí a divadelní hru. Za svou novelu Indické nokturno (1984, č. 2002) získal prestižní francouzskou cenu Médicis Étranger, za román Jak tvrdí Pereira (1994, č. 2005) obdržel italské literární ocenění Premio Campiello. Obě knihy byly úspěšně zfilmovány.
