Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

LSD psychoterapie

Stanislav Grof

RANÝ LABORATORNÍ A KLINICKÝ VÝZKUM LSD

Mnoho raného výzkumu LSD bylo inspirováno a silně ovlivněno takzvanou metodou „modelové psychózy“. Neuvěřitelná síla LSD a skutečnost, že nepatrné množství dokáže změnit mentální fungování jinak zdravých dobrovolníků, dala nový podnět ke spekulacím o biochemické povaze endogenních psychóz, zejména schizofrenie. Bylo opakovaně pozorováno, že mikroskopické dávky LSD, v rozmezí 25 až 100 mikrogramů, postačovaly k navození změn vnímání, emocí, představivosti a chování, jež připomínaly tytéž stavy pozorované u některých schizofrenických pacientů. Bylo představitelné, že metabolismus lidského těla by za jistých okolností mohl vyprodukovat taková malá množství abnormální látky identické či podobné LSD. Podle této lákavé hypotézy by endogenní psychózy jako schizofrenie nebyly primárně psychickými poruchami, nýbrž projevem autointoxikace organismu a mozku způsobené patologickou změnou chemismu těla. Možnost simulovat příznaky schizofrenie u normálních dobrovolníků a provedení komplexních laboratorních testů před, během a po této přechodné „modelové psychóze“ se zdály nabízet slibné klíče k pochopení nejzáhadnějšího psychiatrického onemocnění. Množství výzkumu v letech následujících po objevu LSD bylo zaměřeno na prokázání či vyvrácení hypotézy „modelové psychózy“. Její moc byla taková, že po mnoho let byla LSD sezení vykonaná za jakýmkoli účelem označována jako „experimentální psychózy“ a LSD a podobné látky byly nazývány halucinogeny, psychotomimetika (sloučeniny simulující psychózu) nebo psychodysleptika (látky rozkládající psychiku). Tato situace nebyla napravena až do roku 1957, kdy Humphrey Osmond po oboustranně podnětné korespondenci s Aldousem Huxleyem vytvořil mnohem přesnější termín „psychedelika“ (mysl projevující či duši otvírající látky).

V těchto letech bylo mnoho úsilí nasměrováno k přesnému fenomenologickému popisu LSD prožitků a stanovení podobností a rozdílů mezi psychedelickými stavy a schizofrenií. Tyto popisné studie měly svůj protějšek ve výzkumu zkoumajícím paralely mezi těmito dvěma stavy, jak se odrážejí v klinických měřeních, psychologických testech, elekrofyziologických měřeních a biochemických nálezech. Význam tohoto směru výzkumu byl vyjádřen množstvím studií poskytujících základní data o účincích LSD na různé fyziologické a biochemické funkce, jakož i na chování pokusných zvířat, jednotlivé orgány a tkáňové kultury a na enzymatické systémy. Zvláště zajímavé byly z pohledu hypotézy „modelové psychózy“ pokusy studující antagonismus mezi LSD a různými jinými látkami. Možnost blokovat vliv LSD premedikací jiným léčivem nebo jeho podáním v době plně rozvinutého vlivu LSD bylo považováno za nadějnou cestu k objevu nových směrů ve farmakoterapii psychiatrických poruch.

Tou dobou bylo zformulováno několik biochemických hypotéz schizofrenie, zahrnujících konkrétní látky či celé metabolické cykly jako primární příčinu této nemoci. Serotoninová hypotéza, kterou razili Woolley a Shaw, získala zdaleka nejvíce pozornosti. Dle jejich modelu LSD způsobuje abnormální mentální fungování interferencí s neurotransmiterem serotoninem (5-hydroxytryptamin). Podobný mechanismus byl postulován jako biochemická příčina schizofrenie. Tento redukcionismus a zjednodušený přístup ke schizofrenii byl opakovaně kritizován psychoanalyticky a fenomenologicky orientovanými badateli a nakonec byl většinou výzkumníků opuštěn.

Bylo stále zjevnější, že stav navozený LSD má mnoho specifických znaků, které jej od schizofrenie jasně odlišují. Navíc žádný z biochemických mechanismů, postulovaných pro schizofrenii, nebyl jednoznačně podpořen klinickými a laboratorními daty. Ačkoli metoda „modelové psychózy“ nevyřešila problém etiologie schizofrenie ani nedodala zázračný lék „ze zkumavky“ na tuto záhadnou nemoc, posloužila mnoha výzkumníkům jako významná inspirace a zásadním způsobem přispěla k neurofyziologické a psychofarmakologické revoluci padesátých a raných šedesátých let 20. století. Další oblast, kde byly mimořádné účinky LSD velmi nápomocny, byly experimenty psychicky zdravých profesionálů na sobě samých.

V raných letech výzkumu LSD byly didaktické zážitky s LSD doporučovány jako bezkonkurenční nástroj pro výcvik psychiatrů, psychologů, mediků a psychiatrických sester. LSD sezení byla inzerována jako krátký, bezpečný a vratný výlet do světa schizofrenika. V různých knihách a článcích o LSD se opakovaně tvrdilo, že jediný psychedelický zážitek může značně zvýšit schopnost experimentálního subjektu psychotickým pacientům porozumět, přistupovat k nim s citem a účinně je léčit.

I když byl koncept LSD zážitku coby „modelové schizofrenie“ později většinou vědců odložen, zůstává nepochybné, že zažívání hlubokých psychologických změn navozených LSD je jedinečným a cenným výukovým zážitkem pro všechny klinické lékaře a teoretiky studující abnormální psychické stavy. Rané experimentování s LSD rovněž přineslo důležité nové vhledy do povahy tvůrčího procesu a přispělo k hlubšímu porozumění psychologii a psychopatologii umění.

Pro mnoho pokusných subjektů, profesionálních umělců i laiků představovalo LSD sezení hluboký estetický zážitek, který jim dal nové pochopení moderního umění a umění obecně. Malíři, sochaři a hudebníci se stali nejoblíbenějšími LSD subjekty, neboť pod vlivem této látky vytvořili často ta nejzvláštnější, neobvyklá a zajímavá umělecká díla. Někteří dokázali ve svých výtvorech vyjádřit a sdělit povahu a příchuť psychedelického zážitku, jenž se vzpírá jakémukoli slovnímu popisu. Den psychedelického zážitku se často stane dramatickým a snadno rozeznatelným mezníkem ve vývoji jednotlivých umělců. Stejně hluboký byl vliv výzkumu LSD na psychologii a psychopatologii náboženství. Dokonce i za složitých a často obtížných okolností raného experimentování s LSD měly některé subjekty hluboké náboženské a mystické prožitky, jež byly překvapivě podobné popisům v rozličných posvátných knihách a spisech mystiků, světců, náboženských učitelů a proroků všech dob.

Možnost navození takových prožitků chemicky rozpoutala spletitou debatu o autenticitě a hodnotě takovéhoto „instantního mysticismu“. Navzdory faktu, že množství předních vědců, teologů a duchovních učitelů o tomto tématu rozsáhle diskutovalo, polemika ohledně „chemického“ a „spontánního“ mysticismu zůstává nevyřešena dodnes. Jakákoli diskuse o různých oblastech výzkumu a pokusech s LSD by zůstala neúplná beze zmínky o některých systematických zkoumáních jeho negativního potenciálu. Výsledky výzkumů vedených tajnou policií a ozbrojenými složkami mnoha zemí nebyly ze zjevných důvodů systematicky oznamovány a většina informací je považována za tajné. Některé z oblastí, jež byly v tomto kontextu zkoumány, jsou vynucení přiznání, získání přístupu k utajovaným skutečnostem a informacím, vymývání mozku (brainwashing), kompromitování cizích diplomatů a „nenásilné“ válčení. Při práci s jednotlivci se destruktivní techniky snaží zneužít chemicky navozeného zhroucení mechanismů psychické odolnosti a obrany, zvýšené sugestibility a citlivosti k terorizujícím přístupům a zesílení přenosu. Při hromadném nástupu chemické války jsou důležitými parametry dezorganizující účinek LSD na cílevědomou aktivitu a jeho účinnost v minimálním množství. Metody šíření, navrhované pro tento způsob války, byly různé druhy rozprašovačů a zamoření vodních zdrojů. Pro každého, kdo je byť vzdáleně obeznámen s účinky LSD, je tento způsob chemické války mnohem ďábelštější než kterákoli z konvenčních metod. Nazývat to nenásilným či humánním je hrubé nepochopení.

Stanislav Grof

( 1931) započal výzkum psychoterapeutického využití LSD roku 1960 ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. Je zakládajícím členem Mezinárodní transpersonální asociace, přednášel v akademickém prostředí a vyučoval v prožitkových seminářích po celém světě. Je autorem téměř tří desítek knih, věnovaných především mimořádným stavům vědomí a jejich léčivému potenciálu pro lidskou psyché. Knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a publikovány v řadě zemí.

LSD psychoterapie

LSD psychoterapie

Grof Stanislav

Senzacechtivost provázející masově rozšířené užívání LSD v pozdních šedesátých letech a následná značně přehnaná reakce zákonodárců výzkum LSD prakticky zastavily. Mnohé z toho, co se za více než třicet let vědeckých studií zjistilo, bylo natolik potlačeno či zkresleno, že pro běžného čtenáře tu nebyl dostupný žádný souhrnný přehled – až na tuto knihu.

Kúpiť za 28,35 €