Mnohem víc než v předchozí knize se Andrea Sedláčková věnuje životu i dílu malířčina přítele a uměleckého druha Jindřicha Štyrského. Velký prostor zde dostává rovněž spisovatel a psychoanalytik Bohuslav Brouk, v textu se objevují i další malířčini souputníci: Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, František Halas a další. Kromě nich zde však čtenář nalezne spoustu jmen a dobových erotických knižních děl, s nimiž se mnohdy setká po­prvé. A možná bude překvapen, jak pestrá byla škála erotického umění tehdejší doby. Andrea Sedláčková v textu mimo jiné zkoumá, zda můžeme Toyenina erotická díla vnímat jako odraz malířčiny vlastní sexuality, či dokonce sexuální orientace, a odkud Toyen pro své ilustrace čerpala inspiraci.

Poctivě a velice čtivě napsaná kniha Toyen. Léta erotická obsahuje podrobný soupis zdrojových materiálů i bibliografických údajů k titulům, o nichž text pojednává. A kromě erotických ilustrací přináší opět mnoho unikátních, často dříve nepublikovaných fotografií a také desítky barevných reprodukcí Toyeniných a Štyrského obrazů.

Ukázka:

V roce 1931 má Manka na šanony spoustu času i v létě, nevypravuje se na žádnou zahraniční cestu. Užívá si aspoň výlety za Prahu „s veselým zakončením v hospodě“, na které je s Nezvalem vozí automobilem Rudolf Škeřík, zubař a majitel nakladatelství Symposion. Škeřík umělce podporuje, mnohým posílá peníze, aniž by odevzdali jakoukoliv práci, ale to Toyen hrdě odmítá, a tak od malířky Škeřík nakupuje obrazy a taktně se jí snaží svými knižními zakázkami zabezpečit plynulý příjem.

Postupně si uvědomuje, jaký talent získal, čtenáři obdivují její něžné křehké kresby, přetažené barvou jako snovou clonou, a on na několik let svěřuje výzdobu svých knih téměř výhradně Toyen. Jednou z nich je také kniha Don Juan od Josepha Delteila, pro kterou navrhla vazbu a vytvořila pro ni sedm litografií. O rok později napíše Štyrský o tvůrčí kapacitě své přítelkyně obdivný text nazvaný Inspirovaná ilustrátorka.

S odkazem na Dona Juana o Toyen tvrdí – sám od dětství fascinován hřbitovy –, že „vytvořila ono nevyslovitelné předurčení hrobům. Nikdy nezapomeneme na tu extatickou a prohnilou tvář, půjde s námi podél hřbitovních stěn a bude s námi vždy, kdykoliv pomyslíme na svou budoucnost. Neboť je to naše svrchovaná podobizna.“ Pravděpodobně to nezní jako úžasná reklama na zmíněnou knihu, ale o to Štyrskému nejde.

Neskrývá uznání k Toyen: „Její kresby nás rozechvívají a naplňují naši představivost, která, kdyby byla sebebohatší a samostatnější, nevymaní se nikdy z jejích vlivů. Jsme jakoby poznamenáni jejími pavučinovými kresbami a vzpomínka na ně přesahuje začátky i konce příběhů.“

A tohle všechno si uvědomí mnohé další nakladatelské domy a Toyen se v podstatě nezastaví, v roce 1931 opět ilustruje a navrhuje obálky dvacítky knih. Nahé dívky se objevují všude, i v ilustracích Šalamounovy milostné Písně písní.

........................

Andrea Sedláčková se narodila v roce 1967 v Praze, vystudovala scenáristiku na FAMU. Po podpisu Několika vět byla předvolána k výslechu na StB, který se stal impulsem k její emigraci do Francie, kam odešla v létě 1989. V Paříži absolvovala katedru střihu na filmové škole.

Filmovým debutem Andrey Sedláčkové se stal thriller Oběti a vrazi (2000) s incestní tematikou, posléze natočila snímek Musím tě svést (2002), který kombinuje milostnou zápletku s politickými motivy. V roce 2014 měl premiéru její celovečerní hraný film Fair Play o státem organizovaném dopingu v osmdesátých letech v komunistickém Československu. Je též autorkou celovečerních dokumentárních filmů Život podle Václava Havla či Můj otec Antonín Kratochvíl a mnoha dalších dokumentárních a hraných televizních filmů.

V nakladatelství PROSTOR debutovala literárním dokumentem Moje pařížská revoluce (2014), po kterém následovaly romány Každý něco tají (2017) a Téměř nesmrtelná láska (2021). V současnosti žije mezi Prahou a Paříží, kde se věnuje střihu celovečerních filmů. V roce 2021 byla ve Francii vyznamenána Řádem umění a literatury v hodnosti rytířky.

Zobraziť diskusiu (0)