Houellebecq, narozený na Reunionu v roce 1956, neměl úplně snadné dětství. Příjmení „Houellebecq“ přijal po své babičce z otcovy strany, která ho vychovávala místo jeho lhostejných rodičů (otec byl horský vůdce a matka anestezioložka, která rodinu v jeho šesti letech opustila a konvertovala k islámu, babička byla členkou komunistické strany). Po studiích zemědělské univerzity pracoval jako úředník v parlamentu, v 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Svůj první román vydal v roce 1994, když mu bylo 38 let, a během zhruba tří desetiletí od té doby vydal dalších sedm románů.

Houellebecqova literární cesta byla zpočátku plná opakovaných odmítnutí, kterých se mu dostávalo od francouzských vydavatelů. Je snadné pochopit proč. To, co psal, se prostě nehodilo. Byla 90. léta. Sexuální osvobození a multikulturalismus byly vnímány jako jednoznačně dobré a kapitalismus jako triumfální. Rozumní spisovatelé toto všechno akceptovali. Houellebecq ne.

Houellebecq samozřejmě není spasitel světa, není to ani spisovatel obdařený neomylným instinktem vidět za roh (viz např. jeho adorace Trumpa po zvolení prezidentem). Přesto patří třeba jeho Serotonin nebo Podvolení k odvážným a inspirativním knihám. Ano, napsal je ten olisalý, popíjející a pokuřující chlápek, který se mnohým zdá zbytečně sexuálně explicitní a nihilistický. Ale píše mu to skvěle a jeho pozorovací talent má užitečnou ostrost. Uvidíme, jestli je jeho román Zničit skutečně posledním, jak sám prohlásil.

Na stránkách Českého rozhlasu Vltava je čerstvě k poslechu dramatizace Podvolení.

Zobraziť diskusiu (0)