Čtvrtek si vybralo i nakladatelství Dauphin pro svoje novinky. Bude je pro přehlednost vydávat vždy první čtvrtek v měsíci. Tak uvidíme, jak to bude všechno redakčně a tiskařsky fungovat. Od čtvrtka 2. 2. 2023 je tedy v knihkupectví k nalezení:

Rosa Montero: Štěstí

Tajnosnubný milostný román. Proč slavný architekt opouští svůj luxusní život a stává se doplňovačem v supermarketu? Čeho se bojí a před čím utíká? Pozná skutečnou lásku?

Z knihy:

Ten muž nezvedl hlavu od notebooku od chvíle, kdy jsme vyjeli z Madridu. A tohle má přitom být vlak AVE, ale je nesnesitelně pomalý a na své trase do Malagy staví ve všech možných i nemožných stanicích. Mohlo by se zdát, že je muž pohroužen do práce, je jí téměř uchvácen, ale každý pozorný nebo alespoň vytrvalý pozorovatel by shledal, že jeho oči sem tam přestávají těkat po obrazovce a nabývají skelné matnosti; že mu tělo tuhne, jako by bylo omezeno jen na poloviční pohyb nebo tep, že se mu kroutí ruce a prsty se křiví a zatínají jako drápy. V takových okamžicích je zjevné, že se nachází daleko od vagonu, od vlaku, od dnešního horkého odpoledne, které se zaprášenou všedností tlačí na sklo okna. Na pravé ruce má muž dva zhmožděné a zčernalé nehty, které v nejbližší době odpadnou. Muselo ho to dost bolet. Také na hranaté, jinak dokonale vyholené bradě má zapomenutý ostrůvek vousů, což znamená, že se při holení nedívá do zrcadla. Nebo se dokonce do zrcadla nedívá nikdy. Nicméně ošklivý není. Vypadá tak na padesát let, má husté prošedivělé vlasy, zplihlé a neupravené, v týle příliš dlouhé. Obličej s výraznými rysy, plnými rty, velkým, ale harmonickým nosem, nosem římského vojevůdce. Když si ho dobře prohlédneme, tenhle člověk by měl být nápadný, přitažlivý, typický silný muž vědomý si své moci. Je v něm však cosi nepatřičného, cosi nepodařeného a chybného. Mohli bychom to nazvat absencí páteře. Nebo vlastně naprostou absencí osudu, což je něco jako chůze bez kostry.

Elena Poniatowska: Dvakrát jedinečná

Literární životopis femme fatale Lupe Marínové, partnerky a přítelkyně známých osobností, jako byli Frída Kahlo, Diego Rivera, André Breton, Vladimír Majakovskij...

Z knihy:

Pico a Chapo si nikdo nevšímá. Modrý dům zaplaví strašná zpráva a Frida nevychází ze svého pokoje a ani se neptá po děvčatech. Atentát na Lva Trockého otřese životem v Mexiku. „Bude lepší, když holky odejdou k Lupe, protože sem přijde policie,“ předvídá Diego. „Co se stalo?“ ptá se Ruth své starší sestry. „Chtěli zavraždit toho staříka a je to s ním vážné.“ „Jakého staříka?“ „Toho s králíky.“ Obě navštěvovaly Natalju Sedovovou a Trockého v ulici Viena a on je vodil k dřevěným kotcům s drátěným pletivem, kam chodil každé ráno krmit králíky. Ruth si pamatuje, jak se Trockij při pohledu na jednoho bílého a růžového králíka hltajícího vojtěšku usmíval. „To je rychlost,“ poznamenal. „Podobá se totiž mně,“ ukázal na svou bradku a jedním okem na Ruth mrknul.
Dnes už Trockij neotevře žádnou klec. Ve městě se čtyřmi miliony obyvatel se na pohřeb dostavilo více než tři sta tisíc lidí. Smrt Trockého je hanebnost. Diego doprovází Natalju Sedovovou, schoulenou smutkem, a jejího vnuka Stěpana Volkova. Frida se pohřbu nezúčastní a Lupe Marínová už vůbec ne.

Octavio Paz: Indické odlesky

Vzpomínky na Indii shrnuté v eseji mexického držitele Nobelovy ceny za literaturu 1990. V knize z roku 1995 autor rekapituluje hlavně šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968).

Z knihy:

První, co mě na Indii překvapilo, ostatně jako všechny, je různorodost výbušných kontrastů: modernita a archaismus, přepych a chudoba, smyslnost a asketismus, nedbalost a výkonnost, poddajnost a násilnost, pluralita kast a jazyků, bohů a rituálů, zvyků a idejí, existence řek a pouští, rovin a hor, měst a vesniček, venkovský život a průmysl na staletí vzdálené v čase a přitom obojí na jednom místě. Nejvýznamnější zvláštnost, kterou se Indie vyznačuje, však není ekonomické či politické povahy, nýbrž povahy náboženské. Koexistence islámu a hinduismu. Nejkrajnější a nejpřísnější monoteismus vedle bohatého a barevného polyteismu je spíše hlubokou ranou než historickým paradoxem. Mezi islámem a hinduismem existuje nejen rozpor, ale i neslučitelnost. V islámu je teologie jednoduchá a přísně daná, rozmanitost sekt a doktrín v hinduismu působí závratě. Mezi muslimy minimum obřadů, mezi hinduisty hojnost ceremoniálů.

Zobraziť diskusiu (0)