Trochu v jejich stínu ale zůstala útlá kniha Poznámky k dějinám, kde si zcela obrazoboreckým a elegantním způsobem pohrává s mnoha nedotknutelnými národními a historickými mýty. Momentálně rozebraná kniha se určitě dočká dotisku.

Jistý cynismus u vás nelze nepostřehnout při četbě souboru krátkých literárních fikcí Poznámky k dějinám. Třeba povídky, kdy František Palacký fyzicky likviduje svého konkurenta Ľudovíta Štúra, nebo Bezruč vyvraždí rodinu Magdonových, jsou už docela otrlými mystifikacemi.

Ty texty jsou především anekdoty. Ale uznávám, že někdy je to dost černý humor. Ale taky je to výsměch tomu, že naše národní ikony bereme moc vážně. Poznámky k dějinám vznikly jako vedlejší produkt při psaní Průvodce protektorátní Prahou. Vlastně jsou takovou mojí psychohygienou vůči velkým dějinám. A možná je tam ze mě víc, než si myslím.

Když například píšete o plukovníkovi Rudolfu Medkovi, jak zorganizoval a osobně dohlížel na vraždu zrádce legií Jaroslava Haška, ještě vás nikdo neobvinil z urážky našich národních hrdinů?

Kupodivu ne. Ale proč nemůžeme lidem, kteří vykonali něco skvělého, v literární fikci připisovat skutky zcela nečekané? Nehledě na to, že Medek by pokyn k Haškově likvidaci asi nevydal, ale to neznamená, že ho to někdy nenapadlo. Koneckonců historka, jak Medek řve na Haška ve vinárně U Paukerta, že je zrádce, dlouho kolovala Prahou.

A jak vás napadlo udělat z Malého Bobše a Káji Maříka konfidenty gestapa?

Nějak jsem pocítil potřebu shodit tyhle literární hrdiny našeho dětství. Ale zase, proč by Bobeš a Mařík nemohli být agenty gestapa? To, že měli tak půvabně popsané dětství, ještě neznamená, že by se v dospělosti nemohli chovat špatně.

Když vás tak člověk poslouchá, tak si říká: ještě že nechal na pokoji Rychlé šípy…

Ano, Jaroslava Foglara jsem zatím ušetřil.

Vy jste někde napsal, že symbolem 20. století je vagón na dobytek, kterým jedou lidi, co nikam nechtěli.

A to ještě pokračuje: A do těch vagónů jim pomohli lidé, kteří jsou řádnými daňovými poplatníky.

Myslíte si, že by se něco takového mohlo opakovat? Byli by moderní Češi schopni takových brutalit, jakých se dopustili jejich předkové na sudetských Němcích?

V čem je mentální rozdíl mezi Čechem 2015 a 1945? Je jistě v materiální úrovni. Myslím, že opakovat se to může kdykoliv. Byť ne ve stejné formě. Ale násilí je ve společnosti přítomno neustále a k jeho erupci může stačit malá jiskra. Třeba šibenice, které se objeví na demonstraci.

Nepřeceňujeme trochu tuhle epizodu?

Daleko nebezpečnější jsou řečníci, kteří na takové demonstraci k násilí otevřeně vyzývají. Mnohem víc než nějací dva šašci, kteří tam jdou s šibenicí, stlučenou z latěk z OBI. U této demonstrace to vypadá, že stát při potlačování takových výzev selhává. Pokud bude selhávat dál, je otázkou času, kdy se toho někdo chytne a může spustit skutečnou lavinu násilností.

vedl Jiří Leschtina, celý text rozsáhlého rozhovoru najdete na www.aktualne.cz

Zobraziť diskusiu (0)