Andrej Borisovič Zubov je ruský historik, jenž se zabývá ruskými politickými a náboženskými dějinami 20. století. Za své postoje a názory v ukrajinské krizi se dostal do ostrého sporu se současnými vládci Ruska a byl propuštěn ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Dnes se živí především jako publicista a vystupuje jako veřejně aktivní intelektuál. Pod jeho redakcí byly sepsán dvoudílné Dějiny Ruska 20. století, jež v letech 2014–2015 vyšly i v českém překladu. Nová Zubovova kniha představuje osobitý pohled na ruské revoluce, únorovou a říjnovou, v roce 1917. Autor se zde formou přednášek zamýšlí nad příčinami politického a sociálního napětí v carském Rusku na počátku 20. století a nastoluje tezi, že revoluce nepropukla ze sociální bídy, ale byla spíše reakcí na pomalost a nedostatečnost politických změn. Velmi kriticky se přitom staví k vůdcům buržoazní opozice, kteří nedokázali vést zemi po rezignaci cara Mikuláše II. a svým politickým lavírováním a ustrašeností umožnili uchopit moc úzkou vrstvou bolševických revolucionářů, jejichž myšlenky měly v ruské společností velmi omezenou odezvu. Bolševici, vedení Leninem, se neštítili jakékoli brutality a dokázali využít protiválečných nálad. Zcela nedemokratickým způsobem zničili existující parlamentní demokracii a namísto ní nastolili nekompromisní režim diktatury proletariátu, jenž ve svých důsledcích ovlivňuje ruskou společnost dodnes. Teprve úplným zbavením se říjnových iluzí může podle Zubova dojít ke zrození nové ruské demokratické a liberální společnosti. Andrej Zubov: Rusko 1917 – Katastrofa

…………

„Chtěl jsem napsat thriller a vyzkoušet si, jaké to je být mimo svoji komfortní zónu, zkusit hledat nové výzvy. Doposud jsem psal pouze v žánru fantasy a chtěl jsem se přiblížit více realitě. Zdaleka jsem netušil, že se mi Brána bude psát tak dobře.“ Tolik autor, kterému se první thriller jeho života vydařil nadmíru. Tělo dívky zavražděné při rituálu na mytickém místě Puerta do Alén pořádně vyvede z rovnováhy vyšetřovatele zločinu v jinak poklidné oblasti. Agentka Raquel Colinová do tohoto zapomenutého koutu současné Galicie zavítala s vidinou pokusit se zachránit své dítě, jemuž medicína již nedokáže pomoci. Jinak racionálně založená žena v zoufalé situaci a zmítaná mnoha pochybnostmi vyhledá místní léčitelku, která jí přislíbí synovo uzdravení. Ta ale záhadně zmizí a zdá se, že obě události spolu souvisejí. Důmyslný psychologický thriller vtáhne čtenáře do tajuplného deštivého regionu, prosytí jej příjemně děsivým napětím a pohltí v převalujících se cárech hutné mlhy pod neustále našedlou oblohou, mezi kterými tu a tam sofistikovaně probleskují jednotlivé dílky skládanky propracované detektivní zápletky. Manel Loureiro: Brána

………………..

Divadlo umí okouzlit. Své o tom ví i jedenáctiletá Františka, která raději než domů, kde je dusno nebo ticho k nesnesení, chodí po škole do dramatického kroužku. Divadelní partě je zcela oddaná a díky ní objevuje, co znamená věnovat se umění a být součástí velké smečky. Proč jim ale vedoucí Mirek zakazuje kamarádit se s dětmi, které do kroužku nechodí? Proč tvrdí, že správná herečka musí svému režisérovi za všech okolností důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se na zkoušce svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má téměř dvacet let závažné tajemství - tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo. A jizvy na dětské duši jen tak nezmizí. Nová kniha nositelky Ortenovy ceny za novelu Svatá hlava obsahuje autobiografické motivy. Hana Lehečková: Poupátka

------------

To je on! – tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis. Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století. Připomínáme, že kniha je vhodným doplňkem výstavy, která zatím do 15.srpna probíhá v pražské Valdštejnské jízdárně. Poslední velká výstava díla Toyen proběhla v roce 2000 v Praze a o dva roky později ve francouzském Saint-Etienne. V Paříži se překvapivě dosud velká retrospektiva nekonala a v Německu je Toyen stále téměř neznámá. Proto si tento mezinárodní projekt, který vznikl ve spolupráci tří prestižních institucí Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d'Art Moderne de Paris, klade za cíl představit její dílo v co nejucelenější podobě. Také důvod, proč vědět o téhle jedinečné umělkyni víc. Milena Štráfeldová: To je on!

…………….

Alenčino poslední dobrodružství; Sen o figuríně; Připijte mi pouze labyrintovýma očima; Štědré večery tety Elise; Ztracené umění soumraku; Maškaráda mrtvého šermíře: Profesor Nikdo krátce přednáší o nadpřirozené hrůze; Sekta slabomyslného boha – to jsou názvy některých povídek, kterými se poprvé v českém překladu představuje domácím čtenářům Thomas Ligotti, autor označovaný za mistra literárního hororu. Ligottiho svět obývají posedlé postavy všemožných doktorů, umělců, profesorů, psychiatrů a psychopatů, protagonisté žijící v omšelých anonymních městech s pokřivenými domy a ulicemi a pohybující se v těžko postižitelné groteskní sféře, kterou sdílí s figurínami, loutkami a bytostmi, u nichž si nikdo nemůže být jistý, co skrývají pod maskou, nebo celou řadou masek. Jen zde zpoza oken hledí strnulí panáci se šíleným výrazem v očích, kteří vědí své o marnosti lidské existence. A pokud znáte vynikající temnou krimi sérii True detective a pamatujete si na hodně speciálního detektiva Rusta a jeho pesimistické filosofické monology o lidské existenci, pak upozorňujeme, že se scénárista Nic Pizzolato inspiroval právě esejemi Thomase Ligottiho. Takže milovníci Ambrose Bierceho, Roberta Chamberse a pochopitelně Howarda P. Lovercrafta zbystřete – další kniha z Carcosy si jde pro vás. Thomas Ligotti: Písně mrtvého snivce

………

V rámci Stanford Historical Society Oral History vznikly v roce 2017 nahrávky rozhovorů s předním současným psychologem Philipem Zimbardem (* 1933). V nich vzpomíná na své drsné dětství za hospodářské krize v chudinském čtvrti New Yorku v rodině sicilských emigrantů, svou touhu studovat, která ho dostala z těchto poměrů až na vysokou školu, začátky psychologické praxe v laboratoři se zvířaty Velkou část věnuje vzpomínkám na atmosféru na univerzitě v 60. a 70. letech a na okolnosti, průběh a důsledky svého světoznámého Stanfordského experimentu, zkoumajícím lidskou agresivitu. Dále se ale věnuje i následujícím projektům (zkoumání stydlivosti), svému angažmá v psychologickém nahlížení do vězeňských systémů, aféře kolem věznice Abú Ghrajb, své přednáškové činnosti po celém světě. Kniha přináší nejen unikátní, živě líčené, a přitom obsahově nabité paměti výrazné osobnosti světové psychologie, ale podává i široký vhled do dějin celého oboru ve 20 století. Připomeňme, že v roce 2015 vznikl hraný film The Standford University Experiment. Momentálně je k vidění na Netflixu. Autorem knižního rozhovoru je Daniel Harwig. Philip Zimbardo: Paměti psychologa.

……………

Čtyřicátník Jakub König hraje, píše i kreslí a tyto záliby rád propojuje do různých projektů. Jeho hudební uskupení Kittchen získalo v roce 2014 cenu Anděl za album roku v kategorii alternativní scéna. Zatím nejdůsledněji se jeho umělecké vášně projevily v projektu Zvíře jménem podzim: jmenuje se tak kapela, její první album i hutně ilustrovaná kniha, kterou lze číst samostatně a zároveň vnímat jako rozšíření příběhu desky. Jeho prozaická prvotina Vřeteno je fantaskní dystopický román. Jdev něm o proměnu mladého hocha v dospělého muže. Je to příběh o rozšiřování vědomí. Díky psaní písňových textů autor v debutu uplatňuje smysl pro detail i nespoutanou obraznost. Obyvatelé nového světa okolo Propasti se krčí v posvátné hrůze před bohyněmi, které prý během dávné katastrofy smetly většinu lidstva z povrchu zdecimované planety. Jediným pramenem vědění je kniha Babel, ovšem jejím nejasným náznakům nejspíš nerozumí ani učitelé, kteří znovu a znovu opakují dětem nedůvěryhodné báchorky. Jisté je jen to, že na výraz díků Matce Propasti je do jejího chřtánu každých třicet šest dní vhozen stařičký dobrovolník. Nikdo toto pravidlo nezpochybňuje. Ani dospívající kluk Key, který se svou početnou rodinou obývá čtvrť zvanou Mnohodvůr. Na rozdíl od svých sourozenců Key v ničem nevyniká, dokonce nedovede roztočit své vřeteno, předmět, který vlastní každý z Mnohodvora. Přesto je Key vtažen do nečekaného dobrodružství, ve kterém kousek po kousku porozumí podstatě nového světa. Jakub König: Vřeteno

Zobraziť diskusiu (0)