Před tře­mi lety došlo k mému prv­ní­mu setká­ní s pozo­ru­hod­ným romá­nem mla­dé­ho rus­ky píší­cí­ho auto­ra půvo­dem z Kaza­chstá­nu, tvo­ří­cí­ho pod pseu­do­ny­mem Miki­ta Fran­ko. Dny naše­ho živo­ta, pří­běh chlap­ce vyrůs­ta­jí­cí­ho v gay rodi­ně v sou­čas­ném Rus­ku, vyda­lo v roce 2020 nezá­vis­lé mos­kev­ské nakla­da­tel­ství Pop­corn Books. Kni­ha se sta­la rus­kou kniž­ní udá­los­tí roku a byla nomi­no­vá­na na něko­lik domá­cích cen. Přes­to se však dosta­la do stře­tu s rus­ký­mi cen­zur­ní­mi záko­ny pro­ti šíře­ní tak­zva­né LGBT propagandy.

Vypra­vě­čem a záro­veň hlav­ním hrdi­nou romá­nu je Miky, jemuž v útlém věku umí­rá mat­ka na rako­vi­nu. Bio­lo­gic­ký otec se už dáv­no vypa­řil, a jeho výcho­vy se pro­to nako­nec ujal mat­čin mlad­ší bra­tr, svo­bo­do­my­sl­ný umě­lec Sla­va, kte­rý žije se svým part­ne­rem, seri­óz­ním a přís­ným léka­řem Lvem. Epi­zo­dy ze živo­ta dítě­te vyrůs­ta­jí­cí­ho v rodi­ně se dvě­ma sta­rost­li­vý­mi otci, mís­ty dojem­né, mís­ty napí­na­vé a čas­to vel­mi komic­ké, by moh­ly tvo­řit doce­la oby­čej­ný pří­běh rados­tí a stras­tí spo­je­ných s dospí­vá­ním a hle­dá­ním vlast­ní iden­ti­ty nebýt toho, že se děj ode­hrá­vá v pro­vinč­ním měs­tě sou­čas­né­ho Ruska.

V roce 2013 byl totiž v této zemi při­jat znač­ně kon­tro­verz­ní a poměr­ně mlha­vě for­mu­lo­va­ný zákon zaka­zu­jí­cí „pro­pa­gan­du netra­dič­ních sexu­ál­ních vzta­hů mezi nezle­ti­lý­mi“. Ten­to zákon ve svém důsled­ku vel­mi zkom­pli­ko­val výcho­vu dětí v nehe­te­ro­se­xu­ál­ních rodi­nách, jež žijí s vědo­mím neu­stá­lé­ho rizi­ka, že jim budou děti ode­brá­ny z péče. Tato legisla­ti­va navíc prak­tic­ky zne­mož­ňu­je jaké­ko­li neza­u­ja­té infor­mo­vá­ní dětí a mla­distvých o tom­to typu rodin či o nor­mál­nos­ti homose­xu­ál­ní ori­en­ta­ce jako tako­vé. Aby tedy Miky­ho rodi­če nepři­táh­li pozor­nost úřa­dů soci­ál­ní péče, jsou nuce­ni detai­ly o své rodi­ně před veřej­nos­tí tajit.

Ten­to lite­rár­ní debut Miki­ty Fran­ka jsem popr­vé obje­vil v roce 2022 v pobalt­ském Eston­sku. Ihned po pře­čte­ní jsem byl pře­svěd­če­ný, že by si tato pró­za zaslou­ži­la i čes­ké vydá­ní, pro­to jsem kon­tak­to­val rus­ké nakla­da­tel­ství i samot­né­ho Miki­tu Fran­ka ohled­ně mož­nos­ti vydat čes­ký pře­klad. Měl jsem vel­kou radost, že stej­ně jako mě kni­ha zau­ja­la i nakla­da­tel­ství Host, kte­ré­mu jsem kni­hu nabí­dl. Jen­že ani mě, ani odpo­věd­nou redak­tor­ku Kate­ři­nu Šar­dic­kou v té době nena­padlo, že se pro­ces zís­ká­ní autor­ských práv nako­nec pro­táh­ne na bez­má­la dva roky.

Důvo­dem byly zejmé­na již zmí­ně­né repre­siv­ní záko­ny. Kni­hy s queer tema­ti­kou moh­ly na úze­mí Rus­ké fede­ra­ce vychá­zet i po roce 2013, nicmé­ně s jis­tý­mi ome­ze­ní­mi, napří­klad v podo­bě povin­né­ho věko­vé­ho ozna­če­ní 18+. Na pod­zim roku 2022 byl však při­jat nový fede­rál­ní zákon, kte­rý zákaz „pro­pa­gan­dy“ LGBT témat roz­ší­řil na všech­ny věko­vé kate­go­rie. Pro­dej a dis­tri­buce knih, jež by moh­ly pod tuto údaj­nou pro­pa­gan­du spa­dat, jsou tím­to na úze­mí Rus­ka prak­tic­ky zaká­zá­ny. Nakla­da­tel­ství Pop­corn Books, čelí­cí od té doby mno­ha práv­ním pro­blé­mům, muse­lo na novou situ­a­ci rea­go­vat, což celý pro­ces s pro­de­jem autor­ských práv význam­ně zdr­že­lo. Když jsme tedy po dlou­hých práv­ních peri­pe­ti­ích dosta­li na pře­klad zele­nou, půso­bi­lo to jako malý zázrak.

Text Dnů naše­ho živo­ta zpo­čát­ku vzni­kal jako blo­go­vé pří­spěv­ky na pokra­čo­vá­ní v uza­vře­né sku­pi­ně na rus­ké soci­ál­ní síti VKon­tak­tě a autor jej pod­le vlast­ních slov začal psát z tera­pe­u­tic­kých důvo­dů. Po prvot­ním úspě­chu kni­ha vyšla samizda­tem. Tepr­ve poté, co se na ni obje­vi­ly prv­ní ohla­sy na You­Tu­be, si auto­ro­vy pró­zy vši­mlo i nakla­da­tel­ství Pop­corn Books, spe­ci­a­li­zu­jí­cí se na pře­kla­do­vou lite­ra­tu­ru pro mládež.

Způ­sob vyprá­vě­ní sku­teč­ně spí­še než tra­dič­ní román při­po­mí­ná dení­ko­vé zápis­ky mla­dé­ho člo­vě­ka, jenž se vra­cí k zásad­ním oka­mži­kům své­ho dět­ství a dospí­vá­ní. Pozor­nost při­tom věnu­je zejmé­na vlast­ním dušev­ním pocho­dům, úva­hám a čas­to pro­ble­ma­tic­kým vzta­hům s obě­ma otci, uči­te­li i spo­lu­žá­ky. Autor se doká­že vel­mi pře­svěd­či­vě vcí­tit jak do situ­a­ce tee­nage­ra neu­ro­ti­zo­va­né­ho nut­nos­tí neu­stá­le lhát a před­stí­rat, tak i do role obou otců, kte­ří nemě­li mož­nost se na svou rodi­čov­skou roli nijak při­pra­vit. Záro­veň žád­nou ze stran nijak nešet­ří a vyrůs­tá­ní ve stej­no­po­hlav­ní rodi­ně roz­hod­ně nela­ku­je narů­žo­vo. Jeho posta­vy jsou oby­čej­ní lidé, kte­ří i přes dob­ré úmys­ly čas­to děla­jí chy­by a mají své sla­bos­ti i předsudky.

Patrik Felčer, překladatel knihy

Zobraziť diskusiu (0)