Netradiční příběh ze současného Ruska
Románový debut rusky píšícího autora Mikity Franka Dny našeho života — příběh chlapce vyrůstajícího ve stejnopohlavní rodině v provinčním městě dnešního Ruska — se stal ruskou knižní událostí a zároveň se dostal do střetu s ruskými cenzurními zákony. O knize, společensko-politickém kontextu i dlouhé cestě do nakladatelství Host píše překladatel románu do češtiny Patrik Felčer.
Před třemi lety došlo k mému prvnímu setkání s pozoruhodným románem mladého rusky píšícího autora původem z Kazachstánu, tvořícího pod pseudonymem Mikita Franko. Dny našeho života, příběh chlapce vyrůstajícího v gay rodině v současném Rusku, vydalo v roce 2020 nezávislé moskevské nakladatelství Popcorn Books. Kniha se stala ruskou knižní událostí roku a byla nominována na několik domácích cen. Přesto se však dostala do střetu s ruskými cenzurními zákony proti šíření takzvané LGBT propagandy.
Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou románu je Miky, jemuž v útlém věku umírá matka na rakovinu. Biologický otec se už dávno vypařil, a jeho výchovy se proto nakonec ujal matčin mladší bratr, svobodomyslný umělec Slava, který žije se svým partnerem, seriózním a přísným lékařem Lvem. Epizody ze života dítěte vyrůstajícího v rodině se dvěma starostlivými otci, místy dojemné, místy napínavé a často velmi komické, by mohly tvořit docela obyčejný příběh radostí a strastí spojených s dospíváním a hledáním vlastní identity nebýt toho, že se děj odehrává v provinčním městě současného Ruska.
V roce 2013 byl totiž v této zemi přijat značně kontroverzní a poměrně mlhavě formulovaný zákon zakazující „propagandu netradičních sexuálních vztahů mezi nezletilými“. Tento zákon ve svém důsledku velmi zkomplikoval výchovu dětí v neheterosexuálních rodinách, jež žijí s vědomím neustálého rizika, že jim budou děti odebrány z péče. Tato legislativa navíc prakticky znemožňuje jakékoli nezaujaté informování dětí a mladistvých o tomto typu rodin či o normálnosti homosexuální orientace jako takové. Aby tedy Mikyho rodiče nepřitáhli pozornost úřadů sociální péče, jsou nuceni detaily o své rodině před veřejností tajit.
Tento literární debut Mikity Franka jsem poprvé objevil v roce 2022 v pobaltském Estonsku. Ihned po přečtení jsem byl přesvědčený, že by si tato próza zasloužila i české vydání, proto jsem kontaktoval ruské nakladatelství i samotného Mikitu Franka ohledně možnosti vydat český překlad. Měl jsem velkou radost, že stejně jako mě kniha zaujala i nakladatelství Host, kterému jsem knihu nabídl. Jenže ani mě, ani odpovědnou redaktorku Kateřinu Šardickou v té době nenapadlo, že se proces získání autorských práv nakonec protáhne na bezmála dva roky.
Důvodem byly zejména již zmíněné represivní zákony. Knihy s queer tematikou mohly na území Ruské federace vycházet i po roce 2013, nicméně s jistými omezeními, například v podobě povinného věkového označení 18+. Na podzim roku 2022 byl však přijat nový federální zákon, který zákaz „propagandy“ LGBT témat rozšířil na všechny věkové kategorie. Prodej a distribuce knih, jež by mohly pod tuto údajnou propagandu spadat, jsou tímto na území Ruska prakticky zakázány. Nakladatelství Popcorn Books, čelící od té doby mnoha právním problémům, muselo na novou situaci reagovat, což celý proces s prodejem autorských práv významně zdrželo. Když jsme tedy po dlouhých právních peripetiích dostali na překlad zelenou, působilo to jako malý zázrak.
Text Dnů našeho života zpočátku vznikal jako blogové příspěvky na pokračování v uzavřené skupině na ruské sociální síti VKontaktě a autor jej podle vlastních slov začal psát z terapeutických důvodů. Po prvotním úspěchu kniha vyšla samizdatem. Teprve poté, co se na ni objevily první ohlasy na YouTube, si autorovy prózy všimlo i nakladatelství Popcorn Books, specializující se na překladovou literaturu pro mládež.
Způsob vyprávění skutečně spíše než tradiční román připomíná deníkové zápisky mladého člověka, jenž se vrací k zásadním okamžikům svého dětství a dospívání. Pozornost přitom věnuje zejména vlastním duševním pochodům, úvahám a často problematickým vztahům s oběma otci, učiteli i spolužáky. Autor se dokáže velmi přesvědčivě vcítit jak do situace teenagera neurotizovaného nutností neustále lhát a předstírat, tak i do role obou otců, kteří neměli možnost se na svou rodičovskou roli nijak připravit. Zároveň žádnou ze stran nijak nešetří a vyrůstání ve stejnopohlavní rodině rozhodně nelakuje narůžovo. Jeho postavy jsou obyčejní lidé, kteří i přes dobré úmysly často dělají chyby a mají své slabosti i předsudky.
Patrik Felčer, překladatel knihy