Nobelistka Munroová píše rafinované a nejednoznačné povídky
Proč na Alice Munroovou nedají dopustit Julian Barnes, Joyce Carol Oatesová, Salman Rushdie nebo Jonathan Franzen? Knižní novinka Přítelkyně z mládí je ideální k seznámení s oblíbenou kanadskou nobelistkou. Původně kniha vyšla v roce 1990, nyní poprvé vychází v češtině.
V knize Přítelkyně z mládí najdeme příběhy žen, které se nacházejí v přelomových situacích či životních etapách. Je tu hrdinka, která se po milování pohádá se svým milencem a najednou se ocitá na hraně okamžiku, který pro vztah může znamenat absolutní konec. Je tu dívka, která platí chlapcům, aby se s ní vyspali, což se rychle obrátí proti ní, když ji začnou vydírat. Je tu vdova, která přijíždí na Skotskou vrchovinu a zjišťuje, že její manžel byl možná někým docela jiným, než si celý život myslela.
Dlouholetou
překladatelkou autorčiných knih je Zuzana Mayerová. „Munroová
dovede rafinovaně propojit různé dějové linky, některé povídky
jsou pěkně napínavé,“ říká překladatelka. „S tím
snad souvisí i pocit, který mám z jejího díla já osobně a
který by mohla ilustrovat typická věta ‚Všechno
by vždycky mohlo být jinak.‘,
která se objevuje v jedné z povídek.“
Munroová
nedoslovuje, nenapovídá, stačí jí prostý popis, kterému
předchází velmi citlivé pozorování a vhled do života jejích
postav. Proto píše povídky, nanejvýš novely – její styl je
obdivuhodně přesný a úsporný. „Na co jiní autoři potřebují
dlouhé odstavce, Munroové stačí dvě věty,“ říká redaktor
Ondřej Nezbeda. „Co jiní potřebují dlouze opisovat a
vysvětlovat, ona dokáže obsáhnout výmluvným gestem.“
Její
povídky jsou podle něj tak věrohodné proto, že se vzpírají
jednoznačné interpretaci, hledání jednoznačného viníka nebo
oběti. „Munroová velmi dobře ví, že individuální zkušenost
je nesdělitelná. A odsud taky vyvstává napětí jejích příběhů,“
popisuje. „V současné době, kdy se lidé uzavírají do
svých sociálních bublin a vzájemně se utvrzují ve své pravdě,
je neuvěřitelně úlevné číst autorku, která si je vědoma
nejednoznačnosti a toho, jak rychle se pravda mění v sebeklam.
Jak upřímná a přitom nemilosrdná dokáže ke svým postavám
být,“ říká Nezbeda.
(Použity materiály nakladatelství Paseka.)
Alice Munroová (1931) pochází
z Winghamu v kanadské provincii Ontario. Je autorkou čtrnácti
souborů kratších próz a jednoho románu. V českém překladu ji
proslavily knihy Už
dávno ti chci něco říct a jiné povídky
(č. Paseka 2003), Nepřítel,
přítel, ctitel, milenec, manžel
(č. Paseka 2009), Útěk
(č. Paseka 2011), Příliš
mnoho štěstí (č.
Paseka 2013), Drahý
život (č. Paseka
2014), Láska dobré
ženy (č. Paseka
2015) a Veřejná
tajemství (č.
Paseka 2017). Munroová je trojnásobnou držitelkou kanadské Ceny
generálního guvernéra, v roce 2009 byla za svou dosavadní
literární tvorbu vyznamenána cenou Man Booker International Prize
a v roce 2013 Nobelovou cenou.