Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy si nacházejí stále nové čtenáře.

Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Leč veškerá morbidita a nihilismus jsou v tomto světě zdrojem zdrcujícího a zároveň osvobodivého sarkasmu a sebeironie.

"Krchov­ský kom­plet, kom­plet čer­ný. Před námi je sva­zek, v němž ze strá­nek vystu­pu­jí ver­še jako svět­li­ny. Bás­ně jako eli­xír do časů, kdy snad ješ­tě není tma, ale už se dysto­pic­ky smrá­ká. Tak­že? Zacho­vej­me klid!"
Martin Stöhr

.................

Svůj pseudonym si Krchovský vymyslel na základě podnětu od Egona Bondyho, který měl na něj především v počátcích Krchovského tvorby velký vliv.

"Někdy v roce 1982 mi Egon Bondy doporučil, abych si z „konspiračních“ důvodů nějaký pseudonym našel. Na prázdninách u babičky jsem o tom přemýšlel. Její – respektive dnes už můj – domeček je přímo pod dnes už zrušeným hřbitovem. Samo slovo hřbitov by se mi hodilo, ale nedá se z něj udělat kloudné příjmení. Tak jsem přišel na synonymum krchov. Chtěl jsem, aby to bylo jméno, které by se mohlo vyskytnout v normálním životě, ale současně aby působilo trochu iracionálně. To se myslím podařilo. Když jsem se vrátil do Prahy, Bondymu jsem to předložil ke schválení a on zapátral v mysli a nenašel tam nikoho stejného jména, tak mi to schválil. Smál se velice. Později jsem se dozvěděl, že jsem mu ten pseudonym sděloval v místnosti, kde bylo odposlouchávací zařízení, takže ho první znali ti, kvůli kterým byl vymyšlen."

Krchovského básnické sbírky kolovaly mezi lidmi od roku 1978 v autorských strojopisných opisech. Jeho poetika obsahuje patrné znaky introvertnosti, uzavřenosti, tmy. Ve svých básních se nesnaží moralizovat, na nikoho neútočí, pouze provokuje tím, jak zachází sám se sebou. Ostrým a výstižným jazykem komentuje jeho lyrický subjekt sám sebe, což je jev, který není v poezii příliš obvyklý.

Každá z básní představuje uzavřený příběh, odehrávající se v neurčitém čase, ale přesto, jak se můžeme domnívat, budou básně J. H. Krchovského vždy svým způsobem aktuální, proto se dají označit za nadčasové. Básně Krchovského bývají pro svou často až morbiditu srovnávány s díly dekadentních autorů období fin de siècle, zejména pak s poezií Karla Hlaváčka, provokativní úvahy o životě v díle Krchovského vedou ke srovnání s básněmi Františka Gellnera. Velmi příznačné jsou motivy smrti, zániku, nihilismu, snových světů. Využitím tradičního vázaného verše, přehledné strofické struktury odkazuje na literárnost, antikvovanost a podivínskost tohoto svého básnického světa.

zdroj: nakl. Host a diplomová práce Lucie Kropáčové, Olomouc 2010

CHCI-LI ZMIZET BEZE STOPY

nebudu se v řece topit –

uložím svou kůži línou

na dno vany s kyselinou…

SOUSEDI OD VEDLE BUŠÍ A LÁTEŘÍ,

nejspíš je (jako vždy) zas něčím ruším –

snad se jim nelíbí praskot v mé páteři

snad není příjemné pro jejich uši

jak sebou zmítám, když zavěšen na dveřích

snažím se vytřepat ven z těla duši…

VEŠKERÉ PSANÍ DNES ZDÁ SE MI PITOMÉ

odporné, zbytečné, marné a hloupé

bohužel, myslím tím dokonce i to mé –

asi mě zblbnul vlak tím, jak mnou houpe

asi jsem opravdu už velmi unaven

z okna ven upírám oči své tupé… …

Na zrezlých kolejích rozbitý stojí vlak

v něm nikam odnikud jede vrak muže

to jsem já, – zoufalý, vychrtlý vlkodlak

vlkodlak oděný do vlčí kůže…

J. H. Krchovský (1960 - vl. jménem Jiří Hásek) je básník a hudebník. Vzešel z prostředí pražského undergroundu, od svých dvaceti let publikoval v samizdatu a po roce 1989 i časopisecky a knižně. Vydal sbírky Noci, po nichž nepřichází ráno (Host 1991), Leda s labutí (Host 1997), Dodatky… (Host 1997), Básně (souborné vydání předešlých titulů; Host 1998), Poslední list (Petrov 2003), Nad jedním světem (Host 2004), Mladost – Radost… (vybrané juvenilie; Větrné mlýny 2005), Básně sebrané (souborné vydání dosavadních knih; Host 2010), Dvojité dno (Host 2010) a Já už chci domů (Host 2015). Překlady jeho básní byly představeny v řadě zahraničních periodik; některé vyšly i samostatně (francouzsky a německy). Jeho verše zhudebňoval Milan Hlavsa, ale i další autoři české rockové a alternativní scény (Hudba Praha, Divoké srdce, Nahoru po schodišti dolů band, The Plastic People of the Universe aj.). Autor své texty zhudebňuje i sám a interpretuje s vlastní rockovou formací Krch-off band. V roce 2009 vydavatelství Guerilla Records vydalo album J. H. K. & Krch-off bandu s názvem Naposled, v roce 2015 album druhé Jakože vůbec nic. J. H. Krchovský dlouhodobě patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším českým básníkům, jeho sbírky (i četné výbory) vyšly v mnoha reedicích. Většinu života prožil v Praze, nyní přebývá v Brně a v Úvalech u Prahy.

Zobraziť diskusiu (0)