Harlan Jay Ellison představuje žánr sám o sobě. Jako jeden z nejkontroverznějších a nejprovokativ­nějších spisovatelů science fiction druhé poloviny dvacátého století se proslavil vášnivými a upřímnými povídkami, mísícími v nenapodobitelně osobním rozsahu humor, hrůzu, dojemnost a vztek. Ačkoli jeho tvorbu přijala za svou obec příznivců science fiction, jen její velmi malá část vyhovuje sci-fi konvencím. Ellison byl vyzrálým spisovatelem z povolání, který už deset let chrlil velké množství zručných komerčních povídek v široké škále žánrů ‒ science fiction, fantasy, krimi, detektivky pro mládež ‒, když začal vydávat spekulativní příběhy nabourávající tabu a rozvracející konvence v science fiction. Povídka ‚Čiň pokání, Harlekýne,‘ je kafkovským podobenstvím o nebezpečích individuality v konformistické společnosti. Povídka Nemám ústa a musím křičet je prorockým příběhem o zvratu v budoucnosti, v níž se počítače stanou pány lidí. Povídka Chlapec a jeho pes se nekompromisním vylíčením etiky přežití stala jedním z nejznámějších literárních ztvárnění postapokalyptické budoucnosti. Třiadvacet nejlepších povídek vychází v jediném svazku a spolu s tím se v českém překladu poprvé šířeji představuje vskutku neobyčejný prozaik. Povídky vhodné jak pro nováčky, tak i pro dlouholeté fanoušky science fiction. Harlan Jay Ellison: Vrchol vulkánu.

……………….

Akademici napříč obory ho ctili jako esejistu, literárního kritika, filozofa a předního světového sémiotika. Čtenáři beletrie obdivovali sedmero jeho románů, až na jedinou výjimku obsáhlých, komplikovaně komponovaných a čtenářsky náročných. Moudrý, sečtělý, a přitom vtipný a ve svých novinových sloupcích také pěkně ostrý myslitel Umberto Eco zemřel v únoru 2016 ve čtyřiaosmdesáti letech na rakovinu slinivky. Nový česky vycházející svazek jeho díla má lakonický název O televizi. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956–2015 – eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Jak asi přemýšlel o médiu většiny obýváků autor, podle kterého masmédia podporují pasivní a nekritický pohled na svět, nivelizují hodnotové vzorce, snaží se publiku vnutit symboly a mýty založené na snadno přístupné univerzálnosti, vytvářejí typy, vnucují nám virtuální ikony. V tom smyslu se stávají manipulátorem, strojem na výrobu uniformity a poslušnosti publika. Umberto Eco: O televizi.

…………...

Jean Giono je českým čtenářům známý především díky novele Muž, který sázel stromy. V poetickém románu Kéž tonu v radosti opisuje život blízký zemi, slávu polí a lesů i moudrost lidí, kteří žijí blízko přírodě. Sám o něm říká: „Již dávno jsem toužil napsat román, v němž bych se pokusil vystihnout polyfonii života. Zdá se mi, že v dnešních knihách je věnováno příliš mnoho místa nicotnostem, kdežto opravdová, význačná krása je zanedbávána. Ve většině knih je stále jen jeden prvek, jediné símě lásky ve všech variacích a půdu jim dodává vždy jen člověk. Román bez lidí je těžko myslitelný, ale existuje... Řeka je živoucí bytost se svou láskou i zlostí, svou silou, se svým náhodným štěstím, se svými nemocemi i se svou touhou po dobrodružstvích. Také potoky a prameny jsou živoucí bytosti: milují, podvádějí, lžou, zrazují, jsou krásné v květu a v mechu. Lesy dýchají. Luka a pastviny, pahorky, mořské břehy, oceány, údolí, vrcholky hor vydané blesku, ponuré skalní stěny, na kterých řádí od pradávna vichr: vše to není jen pastva pro naše oči, ale společnost živoucích bytostí. Známe dosud nanejvýš jejich anatomii. Obklopují-li nás tajemstvím se všech stran, je to proto, že jsme dosud nepostihli psychologii země, rostlin, řek a moří. (...) Kdo žil nějaký čas v horské krajině, tomu není třeba říkat, jaký prostor zaujímá pohoří v řeči lidí. V rybářské vesnici je to moře; u rolníka pole a luka. Člověka nelze izolovat. Není izolován: tvář země sídlí v jeho srdci.“ Jean Giono: Kéž tonu v radosti.

………..

Praha se díky viru vyprázdnila. Minimum cizinců, zavřené skoro všechno. Je slyšet poštolky v okolí Staroměstského náměstí a jsou vidět zděšení potkani, kterým zavřeli restaurace stejně jako nám. Kdo má ale žně dříve nemyslitelných záběrů jsou fotografové. Prázdný Karlův most, vymetená Nerudovka, záběry čisté architektury bez rušení dvojnohým tvůrcem. Pavel Hroch v knize Pustým městem zachytil naši metropoli, když na pár chvil byla jen sama pro sebe a sama sebou. Projděte se spolu s ním prázdnými ulicemi, postůjte na pustých náměstích, prohlédněte si její architektonické skvosty, jindy skryté za clonou všudypřítomného hlučícího davu. Průvodcem vám bude i osobitý text spisovatele Miloše Urbana, který v knize najdete i v anglické mutaci. Tak pustou Prahu nezažil nikdo z naší generace, ani z generace našich rodičů a prarodičů. Snad to mine naše děti a my jim to budeme moci zprostředkovat jen jako vzpomínku, a to díky této knize zcela unikátních černobílých fotografií.

……………...

Bonnie a Clyde v uneseném letadle. Willie Roger Holder a Catherine Marie Kerkowová donutili posádku přeletět Atlantik a přistát i s výkupným v Alžírsku, aby později byli oslavováni francouzskými intelektuály v čele s Jean-Paul Sartrem. Čin frustrovaného veterána z vietnamské války a jeho krásné přítelkyně nebyl ojedinělý, mezi lety 1961 a 1973 bychom ve Spojených státech napočítali více než sto padesát únosů.

Reportér Brendan I. Koerner poskládal mozaiku těch nejtypičtějších i nejbizarnějších. Nezůstává ale jen u mistrných popisů různých motivací únosců a jejich proměnlivé úspěšnosti. Sleduje také to, jak zásadně se proměnila letecká doprava. Nastoupit do letadla dnes automaticky znamená řadu bezpečnostních kontrol, přísná pravidla pro příruční zavazadla a zdlouhavé čekání. Nic z toho v šedesátých letech nebylo běžné. Zejména na americké půdě, kde jsou vzdálenosti velké, to byl rychlý – i když drahý – dopravní prostředek, kde bylo možné si koupit letenku na poslední chvíli a přiběhnout na letiště půl hodiny před odletem. Letecké společnosti nechtěly ohrozit své zákazníky ani posádku a vyhověly únoscům ve všem – od výše výkupného po dopravu do zvolené destinace. I tady Koerner zdařile popisuje, jak se střetly ekonomické a bezpečnostní zájmy. Agenti FBI měli na celou věc jiný názor než aerolinky, ale trvalo dlouho, než s nimi kapitáni letadel začali spolupracovat. Kniha Nebe patří nám je v neposlední řadě průvodcem po tehdejší geopolitické situaci i náladách v americké společnosti šedesátých a sedmdesátých let: Kam unesená letadla mířila? Proč Francie nechtěla vydat Holdera a Kerkowovou? A jaká byla motivace únosců? Brendan Ian Koerner: Nebe patří nám.

…………

Anatol Svahilec je ročník 1994 a originál občanské jméno to se vší jistotou není. Svahilec je jednou z hvězd současné české slam poetry. Do populárních recitačních soubojů vstoupil roku 2014, v témže roce získal titul mistra republiky. Své jevištní počínání zařazuje na pomezí poezie, fyzického divadla, tance sv. Víta a sokolské cvičenecké sestavy. Objevil obsesivní zálibu v rozsévání žánru po regionech a postupně našel drzost k sólovým slamovým blokům. I knižním záznamům svojí slovní kulometné palby. Ten v pořadí třetí dostal název Motorové sáně. Vyvalí se z nich na vás třeba tento text:

Ať pan arcibiskup Duka

pro nás vzkřísí Petra Muka!

Požadujem postavit

klouzačku z Přerova do Ostravy!

Dvě morčata vodečíst z daní!

Každý únor vinobraní!

Mák místo hrachu, vaříš-li šoulet!

A cikánům řezat koule!

Turisti musí pochopit,

že pro všechny sou Příkopy!

Kojencům srbskou vlajku do klopy!

Do těsta na chléb míchat konopí!

A celý národ vyklopit

do sjednocené Evropy!

Bauxit těžit, až uzraje!

Přesun Zlína do Ústeckého kraje!

V olympijské výpravě i starci!

Mateřskou platit ve vánočních dárcích!

Zmrzlinářům více peněz,

více peněz vlastní ženě,

Šebestovejm, Machům víc prachů,

do všech funkcí mýho bráchu,

prosazuji změnu změny,

do volební urny – penis!

Tur domácí ať je chráněn!

Do všech rodin motorové sáně!

A po ulicích běhat s kvérem,

řídit zas opačnym směrem,

voskovky před plnícim perem

a v všech rádiích Pepíček Melén.

Máš klíče v kapse? Víme v které!

Nemáš partaj? My tě berem!

Tak nebuď voleb sabotérem,

páč největším pozérem je ten,

kdo si nevybere!

Všichni stejný role herec!

Či nestěžuj si,

když tě sere…

Že Felix Holzmann

premiérem!!!

…………….

Zobraziť diskusiu (0)