Nový Binet – tentokrát detektivka z renesanční Itálie
Už čtvrtý román Laurenta Bineta, který v češtině vychází, se jmenuje Perspektivy. Francouzský spisovatel vás vezme do renesanční Itálie, kde někdo zavraždil malíře… Na místě činu je nalezeno též obscénní zobrazení Marie Medicejské, dcery florentského vévody Cosima I. Vyšetřováním události je pověřen Giorgio Vasari, vévodova pravá ruka, malíř, architekt a historik umění. Kdo vraždil a kdo je autorem oné karikatury? Pokouší se snad šikovný francouzský spisovatel o něco mezi Šifrou a Jménem růže?
„Můj pracovní nástroj není ani tolik počítač, jako zvýrazňovač. Jakmile si všimnu myšlenky, která by se mi mohla hodit do knížky, podtrhnu si ji. A takhle si tvořím jakýsi katalog citací. K těmhle svým katalogům se pak vracím a ztěch zajímavých věcí, které jsem četl, pak buduju příběh.“ Takhle popisuje svoji tvůrčí metodu Laurent Binet, francouzský autor, kterému zatím česky vyšly tři romány. Zdánlivě je nespojuje víc než téma z více či méně vzdálené historie – první, HHhH, se věnuje atentátu na Heydricha, druhý román, Sedmá funkce jazyka, pojednává zlatý věk francouzské moderní filozofie na začátku 80. let 20. století formou konspiračního příběhu, a v románu Civilizace se Binet vrací do období španělské konkvisty. Při bližším pohledu ale zjišťujeme, že jeho díla mají vlastně mnoho společného. Binet totiž pokaždé, někdy velmi nenápadně, jindy zcela ukázkově, naplňuje pravidla žánru alternativní historie. Kolem čeho v HHhH jenom zlehka našlapoval, to v Civilizacích pojal velmi důkladně. Navíc jsou jeho fikční příběhy vždycky založené na zmíněných velice pečlivých rešerších. A mimoto je jeho dílo silně intertextuální: je to pokaždé nápaditá hra s prolínáním narážek, citací a variací na citace.
Ani v nejnovějším románu, který v češtině vychází pod názvem Perspektivy, se Binet svého oblíbeného přístupu nevzdává. Tentokrát nás zavede do renesanční Florencie roku 1557. Zde byl nečekaně zavražděn malíř Jacopo Pontormo, který už jedenáct let pracuje pro vévodu Cosima Medicejského na monumentálních freskách v kostele svatého Vavřince, a v jeho pozůstalosti se najde obscénní obraz, který může mít dalekosáhlé následky. Následného vyšetřování se ujímá překvapivý detektiv s podobně netypickým „Watsonem“ – dva mimořádní renesanční intelektuálové Giorgio Vasari a Vincenzo Borghini. Už ve svých předchozích románech si Binet vyzkoušel, že forma dopisů mu sedí, a v Perspektivách se tedy pustil do čistě epistolárních vod. Dvanáct postav, dvanáct nespolehlivých vypravěčů, z nichž každý zná jen svůj dílek příběhu ze své perspektivy, si tu vyměňuje korespondenci, ze které postupně vyvstává jak obrys napínavého a někdy velice jímavého příběhu, tak představa o době, v níž se lámaly umělecké styly a vytvářelo se napětí mezi renesancí, okouzlenou objevem perspektivy, a manýrismem, který přispěchal, aby tahle pravidla narušil.
Pro opravdové znalce se pod příběhem skrývá mozaika citací a parafrází z autentických Pontormových deníků, Vasariho Životů nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů nebo Dekameronu. Autor nás tu nejen s přehledem dokáže provést košatou spletí sporů a konfliktů poslední italské války, ale zároveň předkládá emocionální úvahu o břemenu tvorby a údělu renesančního umělce i umělkyně. Výsledkem je sevřený tvar, ve kterém je detektivní linie motivem ústředním, ale zároveň jen jedním z mnoha.
# Michala Marková, psáno pro # mojeargo květen 2024
