Nakladateľstvo Odeon pre vás pripravuje dramatický príbeh lásky z Nemecka, ktorý sa odohráva od konca 19. do prvej polovice 20. storočia. Ústrednou protagonistkou je sirota Oľga a mladý statkár Herbert. Zblíži ich spoločný pohľad na dedinské prostredie v ktorom vyrastajú. Oľga sa vďaka svojim ambicióznym sklonom stane učiteľkou, Herbert vyrazí do sveta, aby prispel k veľkosti Nemeckej ríše. Je členom koloniálneho vojska v Afrike a túži prebádať Antarktídu. Práve na tejto expedícii sa stratí. Oľga ho ani potom nepresatne mať rada a veľkosť Nemecka v ktorom žije ju postupne začína desiť.

Tu je text z pripravovaného románu Oľga:

Olga a Herbert se do sebe zamilovali – a možná by se to nestalo, kdyby je Viktoria nevytrhla z rutiny jejich setkávání. Penzionát byl přes léto zavřený, a když Viktoria přijela v červenci domů a Olga s Herbertem se těšili na společné týdny, které stráví jako dřív ve třech, byli zklamaní. Viktoria chtěla něco jiného. Zvali ji na sousední rytířské statky na plesy a slavnosti a od Herberta očekávala, že ji bude doprovázet a bude jí k dispozici. Na Olgu nezapomněla, pozvala ji na procházku a na čaj, protože se to slušelo. Ale potom přiznala bratrovi, že neví, co si s takovým obyčejným děvčetem počít. „Učitelka? Pamatuješ se na slečnu Pohlovou, tu starou pannu, která nás učila, když učitel onemocněl? Taková chce Olga být? Rozhodně má stejně málo smyslu pro módu jako slečna Pohlová. Chtěla jsem jí pomoct a ukázat jí, že si musí nabírat rukávy a nosit užší sukně, ale ona se na mě dívala, jako bych mluvila polsky. Přitom možná dokonce polsky umí. Nemá snad slovanský obličej? Není snad jméno Olga Rinkeová slovanské? A proč se v mé přítomnosti chová tak hrdě? Jako rovná s rovnou? Může být ráda, když se ode mě naučí, jak se chovat a oblékat.“

Herberta Viktoriina slova ranila. Olga není dost dobrá? Nemá dost krásný obličej? Při příštím setkání to zkoumal. Díval se na její vysoké a široké čelo, silné lícní kosti, zelené oči, trochu šikmé a nádherně zářící. Měla by mít nos a bradu menší a ústa větší? Ale když se smála, usmívala nebo mluvila, ústa byla tak živá a dominantní, že k sobě potřebovala přesně takový nos a bradu. Bylo to tak dokonce i teď, když při učení bezhlesně pohybovala rty.

Preklad: Jana Zoubková

Text je z tlačovej správy nakladateľstva Odeon.

Zobraziť diskusiu (0)