Ve spolupráci se skladatelem Jaroslavem Uhlířem má na kontě kolem 400 písniček. Je spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím Divadla Járy Cimrmana. Spolu s Ladislavem Smoljakem zpracoval všechny cimrmanovské hry a řadu filmových scénářů (Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Kulový blesk). Samostatně pak napsal např. scénáře k filmům Vrchní, prchni, Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět a Vratné lahve.

Už od mládí se Zdeněk Svěrák věnoval i literatuře. Jako dítě miloval knihy od Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena a především Aloise Jiráska. Později ho okouzlilo také Devatero pohádek bratří Čapků.

Logicky se tak do psaní pustil i on sám. „Psát byl můj klukovský sen. Velmi brzy jsem dostal od babičky psací stroj a na něm každé slovo vypadalo jako tištěné v knize a já jako spisovatel. Aby se mi nesmáli, začal jsem psát pod pseudonymem Tornillo, což je, myslím, španělsky svěrák,“ popsal v rozhovoru pro server Novinky.cz v roce 2012.

„Pokoušel jsem se o detektivky a později o povídky pro spolužáky. Když se blížila nějaká besídka, přihlásil jsem se, že přečtu povídku. Byla o klukovi, se kterým jsem seděl v lavici, jmenoval se Jirka Zvolánek, a my mu, nevím proč, říkali Pérák. Vyšel jsem z jeho příhod, které jsem dofabuloval. Tehdy jsem si poprvé vychutnal bezvadný pocit, když se povede stvořit větu, která publikum rozesměje,“ řekl.

Otec František měl ale se synem jiné plány. „Tatínek měl sen, že to, co se nepodařilo jemu, se podaří mně. On byl pouze vyučený elektrikář, ale já budu inženýr. Ten večer byla školní akademie a já tam měl úspěch s básní Jana Nerudy Balada rajská. Nejvíc mi tleskali. On byl zjihlý a já jsem mu po akademii řekl, že bych chtěl dělat něco jiného – něco jako ty básničky nebo být učitel. Ale elektroniku že nechci,“ říkal o takzvaném osudovém rozhovoru Svěrák. „Táta vzdychnul, ale musel se s tím smířit.“

Zdeněk Svěrák tak v roce 1954 začal studovat na Vysoké škole pedagogické obor český jazyk a literatura. Za dob vysokoškolských studií navázal i některá další osudová přátelství. Se spolustudentem Miloněm Čepelkou vydával školní časopis Hříbě, do kterého jim básněmi nazvanými Vandrácké zpěvy přispíval i jejich starší spolužák, student matematiky a fyziky Ladislav Smoljak.

zdroj: Český rozhlas

Zobraziť diskusiu (0)