Tomáš Weiss
18.8.2025
Olmerka
Eva Olmerová (1934 – 1993), divoká duše českého jazzu. Její cesta začala v rodině prvorepublikového diplomata, vinula se mezi pražskou uměleckou elitou a vedla až k velkým úspěchům i krátké éře v divadle Semafor. V této novele ožívají její bouřlivé vztahy, bolestné rozchody i střety se státní mocí, kvůli kterým skončila až ve vězení. Petr Jarchovský vypráví silný příběh ženy, která žila naplno a bez kompromisů.
Se svým pro jazz a blues stvořeným hlasem patřila v šedesátých letech minulého století mezi nejvýraznější ženy pohybující se na české hudební scéně, nikdy ale nedokázala naplno zazářit. Částečně vinou nepřízně komunistického režimu a nemoci.
Za některé pády si však mohla sama, zejména kvůli závislosti na alkoholu. Fenomenální zpěvačka podlehla cirhóze jater ještě před šedesátkou. Ke konci života začala utápět deprese v tvrdém alkoholu a polykala hromady prášků navzdory domu, že jí chyběla ledvina a ona neměla vůbec pít.
Interpretka hitů Čekej tiše nebo Jsi jako dlouhý most v mládí hrála na kytaru a klavír, jezdila na koni, plavala a hlavně zpívala. Začínala u Arnošta Kavky a v Pražském dixielandu, zpíváním po kavárnách se mohla živit až od roku 1957. Díky angažmá v Semaforu se velmi rychle stala nadějnou hvězdou, na vrcholu se však dlouho neudržela. Mohl za to i její divoký život.
z textu Romana Jireše pro iReport
....................
Vdala se potají a tak trochu otci na truc. Manželství bylo spíše kamarádství a trvalo pouhé tři roky. Konečně ale mohla zpívat. Ve stejné době ale do jejího života vstoupila StB. Bylo jí pouhých 17 let, když ji na tři dny zadrželi, vyslýchali a nutili k donášení nejen na své příbuzné.
Neuspěli. Kvůli dědečkovi a strýci, kteří bydleli ve Velké Británii, pak zůstala v hledáčku StB dál. Když se jednou bránila dorážení policisty v civilu, dostala 14 měsíců nepodmíněně za výtržnictví a urážku veřejného činitele. To už jí bylo 24, ale jizvy na těle i na duši už zůstaly napořád.
...............
Když do Prahy v roce 1969 přijela Ella Fitzgeraldová, nabídla Evě, aby s ní pokračovala v koncertním turné.
„Ale vzhledem k tomu, že režim začal přitvrzovat a Olmerová už i tak měla nejeden škraloup, nejela nikam. Pragokoncert to zatrhl.“ Aby zapomněla, pila.
Začala ničit sebe i kariéru. Předcházela ji pověst problémové a nezodpovědné zpěvačky. Bez alkoholu nebyla schopná odzpívat celý koncert. Angažmá se jí tak nikdo neodvážil nabídnout, natož ji poslat na nějaký mezinárodní festival.
z textu Českého rozhlasu
....................
„Hlas Evy Olmerové byl,“ uvažuje hudební publicista Leo Jehne v nevydané knize svých vzpomínek, „krásný už v té vyrovnanosti jeho jádra i obalu, barvy, zvučnosti i mírně dekadentního přídechu, divokého vzduchu. Měla skvělé hloubky, od nichž se vinuly vyrovnané tóny až po výšky, o kterých by si člověk myslel, že je hlas takového témbru ani vůbec nemůže zdolat. Její hlas se vlnil jako u největších bohyň jazzového zpěvu, někdy až tremolově vzrušeně, jindy zase plynul poklidně.“
zdroj: Reflex
........................
