Osm povídek o tom, jak se udržet nad vodou
„Neexistuje způsob, jak netrpět. Ale člověk zkouší různé způsoby, jak se v tom neutopit.“ Muži a ženy v těchto osmi krátkých povídkách tuto pravdu chápou na elementární úrovni a jejich příběhy v podání Jamese Baldwina podrobně popisují důmyslné a často zoufalé způsoby, jak se snaží udržet nad vodou.
Může to být heroin, který bere jazzový pianista na dně, aby čelil hrůze z toho, že svůj život vložil do neživého nástroje. Může to být křehká zbožnost otce, který nikdy nedokáže odpustit svému synovi jeho neschopnost žít v manželství. Nebo to může být zástěna bigotnosti, kterou vztyčil buranský poslanec, aby otupil strašlivou vzpomínku z dětství, kdy s rodiči viděl, jak rozjařený dav vraždí černocha.
Z doslovu Marka Torčíka:
James Baldwin se narodil v roce 1924 v newyorském Harlemu v době přísné rasové segregace. Jeho matce bylo devatenáct, když Jamese porodila. Identitu jeho skutečného otce mu nikdy neprozradila. Jméno převzal po nevlastním otci Davidovi, nikdy o něm nemluvil jinak než o „tátovi“. Vztah Davida Baldwina k jeho nevlastnímu synu nebyl zrovna harmonický. Vadilo mu, že James četl, vadilo mu, když chodil do kina, když začal ve svých šestnácti letech s kázáním v kostele, ovšem ze všeho nejvíc mu vadilo, že se stýkal s bělochy. „Můj otec byl proti mým snům – myslel si, že mě kvůli nim někdo zabije,“ vzpomíná Baldwin v jednom z rozhovorů. „Tvrdil, že jdu proti tomu, co po nás chtějí bílí. Což byla pravda. Ale zároveň to byl on, kdo mi vsadil do hlavy, co si mám o bílých myslet.“
Přesto byla smrt jeho otce jedním z hlavních impulzů, proč vůbec začal psát. „Otec zemřel ve stejný den, kdy se mu narodil jeho poslední syn,“ píše v Notes of a Native Son (1955). „Necelý měsíc předtím, když jeho rodina upírala pozornost na tyhle dvě blížící se události, se v Detroitu odehrál jeden z největších rasových nepokojů dvacátého století. Jen pár hodin po otcově pohřbu, zatímco jeho tělo odpočívalo v márnici, vypukly podobné nepokoje doma v Harlemu… Vezli jsme ho na hřbitov a kolem nás vyhřezávala nespravedlnost, nespokojenost a nenávist.“
Chvíle, kdy se čistě osobní příběhy střetávají s historickými, bytostně politickými chvílemi, ho pronásledovaly po celou jeho kariéru. Také v této povídkové sbírce jich najdete hned několik. Nejsilnější je ovšem v poslední eponymní povídce Až jednou potkám svého Pána.
James Arthur Baldwin (1924–1987) byl americký prozaik, básník, dramatik, esejista a aktivista. Vyrůstal v newyorské černošské čtvrti Harlemu, která se stala hlavním tématem jeho děl. Tuto čtvrť ale brzy opustil. Vystřídal mnoho měst v USA a nakonec dlouhodobě žil ve Francii.
Ve svých dílech se zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, mimo jiné v afroamerickém hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů.
