Ve první knize Pharmako/Poeia se dočtete o rostlinných spojencích rozdělených do skupin thanatopatika (Tabák » Jedovatice), inebrianty (Kvasinky » Pivo » Víno » Alkohol » Éter), rapsodika (Pelyněk » Calea), euforika (Mák » Opium » Heroin), pacifika (Kava kava), existenty (Šalvěj), evaestetika (Konopí) a metafyzika (Rajský plyn).

Ve druhé knize Pharmako/Dynamis se dočtete se o stimulantech, resp. excitantech (Káva » Čaj » Kakao » Maté » Kola » Betel » Efedra » Kata » Koka » Amfetamin) a empatogenech (Muškát » Extáze » GHB).

Ve třetí knize Pharmako/Gnosis se dočtete se o látkách zvaných fantastika (Povijnice » Lysohlávky » LSD » Jerlín » Peyotl » San Pedro » Ayahuasca » Jurema » Harmala » Ropuchy » Tryptaminy » DMT) a daimonika (Durman » Elementálové » Ketamin » Muchomůrka » Iboga).

Tohle je vzpomínka jeho manželky z roku 2025:

Duben 1998 Mountains & Rivers. Zenový meditační retreat v Death Valley. Znali jsme jen svá křestní jména. Nic víc. Celý týden nikdo z nás nepromluvil. Den za dnem jsme chodili na vyčerpávající túry, kde nám dělaly společnost naše koány. Dale byl vysoký, štíhlý muž, který si někdy, v těch nejtěžších úsecích trasy, tiše prozpěvoval. Jinak jsme si byli navzájem cizí bez společné minulosti.

Poslední noc se pravidla mlčení změnila a my se sešli u rozlučkového táboráku. Zírali jsme do plamenů, ještě pořád pohrouženi do toho, co se během uplynulého týdne stalo a do toho, co jsme viděli a slyšeli. Zamyšleni nad sebou i nad okolní krajinou. Týden byl plný tlumených barev pouštního okru, který jedno odpoledne přerušily kopce plné šafránu setého, pářících se chřestýšů uprostřed pozdního odpoledne a kání rudoocasých, která kroužila oblohou. Náš týden končil, já se posadila na kládu a zírala do plamenů, aniž bych se cítila po celotýdenní chůzi o něco moudřejší. Zamyšlený Dale, ozářený jasně oranžovými a rudými plameny, se posadil vedle mě. Byli jsme si cizí, ale přeskočila mezi námi jiskra. Cítila jsem, jako by z mé kořenové čakry vystřelil blesk a vyletěl ven z hlavy. V těle mi zazvonil poplašný signál. Ucítila jsem spojení. Jak je to možné? Odkud se to vzalo? Co to bylo? Vyskočila jsem a pokoj, který mě celý týden udržoval v rovnováze, se rozplynul, takže jsem si šla sednout někam jinam. Po ukončeném týdnu mlčení se vynořil malý náznak jeho charismatu. Říkejte tomu alchymie. Nebo magie. Pokud jsou slova zaklínadla, jaké zaklínadlo vyvolalo týdenní mlčení?

Dale to o pár týdnů později nazval „zvláštním spojením“. Ať už se u táboráku stalo cokoli, změnilo to životy nás obou.

Když jsem o tom po návratu domů psala, měla jsem dojem, že se mi otevřelo srdce. Úplně mě zaplavilo, že už nejsem sama. Ba co víc, že jsme my dva byli nějakým způsobem vždycky spolu. Zvláštní. Děsivé. Nadpozemské. A naprosto okouzlující. Před ohněm se vytvořilo spojení, které ani jeden z nás při příjezdu do Death Valley nehledal.

Poslali jsme si e-maily, párkrát si zavolali a čekali šest týdnů, než se znovu potkali. Možná abychom zjistili, jestli mezi námi ten oheň vychladne. Nevychladl.

Strávili jsme spolu víkend. Vyměnili jsme si mezi sebou básně, sdíleli své příběhy, otevřeli svá srdce a ano, sdíleli jsme i naše těla. Dale na konci víkendu vytáhl tarotové kary a prohlásil, že náš vztah je slibný a plný možností. Během prvního víkendu jsme v přítomnosti druhého objevili tajemství a začali vytvářet spojení, které nás provázelo dalších dvacet let.

Jak rostla a rostla magnetická přitažlivost, kterou jsme k sobě cítili, zkoušeli jsme, jestli to náš vztah vydrží, a o rok později už jsme začali společně bydlet v malém domku v kalifornském Oaklandu. Byli jsme obklopeni knihami, zahrádkou plnou Daleových jedovatých rostlin, které ve středomořském podnebí Oaklandu jen vzkvétaly, a společně jsme si nahlas četli, společně psali a plánovali první z našich mnoha táborů Oracular Madness na festivalu Burning Man.

V roce 2003 vyšla Daleova druhá kniha trilogie, Pharmako/Dynamis. Věnoval mi ji slovy: „Lauře, za trpělivost, podporu a smích“.

To je nádherný popis našeho společného života. Denně jsme spolu tančili v intimitě, která byla částečně díky navzájem poskytovanému prostoru, částečně díky intenzivní blízkosti a také částečně díky prostoru, který nám umožňoval dýchat jak společně, tak i odděleně. V našem domě jsme měli místnost, zasvěcenou společné zenové praxi, jíž jsme pojmenovali „Limitless Poison Zendo“, tedy Meditační síň bezmezného jedu. Členové místní komunity z Bay Area k nám chodili jeden večer v týdnu, aby v ní s námi seděli.

Pro mě bylo zjevení být milována a přijímána taková, jaká jsem. Pro něj také.

Navzájem jsme se podporovali jemným, neodsuzujícím způsobem, jaký ani jeden z nás nikdy předtím nezažil. Podpora.

Nikdy jsme na sebe netlačili a tvořivost k nám přirozeně přicházela.

Trpělivost.

Naše dny byly plné radosti a nekonečného štěstí. Radovali jsme se z přítomnosti toho druhého. Jako by mezi námi vibroval vzduch. Smáli jsme se spolu a ten smích a radost jsme si pak nesli s sebou, kamkoli jsme šli. Troufám se říct, že to byl blažený stav existence. Ano, troufám. Byl.

Byli jsme tu jeden pro druhého a v tom, jak jsme se k sobě chovali, byla hravost. Nebyla to povinnost. Byla to volba. Trpělivost. Podpora. Smích. To jsme byli my. Měli jsme energii, díky níž bylo vzrušující setrvávat v naší blízkosti. Byl to oxytocin? Serotonin? Nějaká jiná droga? Láska. Byla ve vzduchu a byla nakažlivá.

Společně jsme vytvořili Oracular Madness, náš velkolepý tábor na Esplanade na Burning Manovi. Dale byl požádán, aby vedl kurzy v USA (v Omega Institute ve státě New York a ve Virdis Genii v Oregonu) a na psychedelických konferencích v Basileji, Londýně, Amsterdamu a na retreatu ve Wasiwasce. Dokonce i v jeskyních v jižní Francii, kam ho pozval básník Clayton Eshelman, aby spolu s ním vedl trip, který tam každoročně pořádal.

V roce 2003 jsme se vzali a ten rok nám přinesl další nečekané překvapení. Byli jsme v Oaklandu šťastní, ale jeden z Daleových nejstarších bylinkářských přátel se dozvěděl o pozemku v podhůří Sierry, který byl na prodej. Bylo krásné odpoledne a my si řekli proč se neprojet a nepodívat se na něj. Jakmile jsme vystoupili z auta, došlo nám, že to není náhodná návštěva. Pozemek nás k sobě volal. A tak jsme se stali majiteli a správci pozoruhodného pozemku o rozloze 12 akrů.

Stejně jako před lety, kdy jsme se nehledali, ale nějak se našli, jsme se ani tentokrát nechtěli stěhovat, jenže ten pozemek nás prostě přitahoval. Slyšeli jsme jeho volání. Stála tam stará stodola, kterou jsme zrenovovali a vytvořili z ní knihovnu pro všechny knihy, které jsme milovali a které příliš dlouho ležely v bednách. Dale postavil police a měli jsme dokonce i tak vysokou zeď, že jsme vyrobili knihovní žebřík. Ano! Něco, o čem sní všichni milovníci knih.

Pozemek jsme pojmenovali Mantis Hill (Kudlančí kopec), protože během našeho prvního léta přiletěly do kraje stovky kudlanek nábožných. Velmi neobvyklá událost, která se od té doby neopakovala. Kudlanky jsou věštkyně, které vám vždy ukážou cestu domů. Bylo rok 2003 a my byli doma. Mantis Hill se stal naší základnou a bez ohledu na to, jaká dobrodružství jsme zažili, jsme byli vždycky rádi, že se můžeme vrátit do soukromého a odlehlého prostoru, který jsme měli ve Foothills. V místě, kde jsme se mohli odpoutat od chaosu velkého světa, odpočinout si, načerpat síly a užít si vše, co příroda nabízela: jeleny, rysy, lišky, kolibříky, datly. Úžasný dar od bohů. Mohli jsme zmizet ze světa a pak se znovu objevit osvěžení, inspirovaní a připravení na to, co přijde dál.

Během této doby Dale dokončil Pharmako/Gnosis a začal pracovat na Velkém zálivu: Kronice úpadku.Tato kniha je jeho ekologické poselství, napsané jako postapokalyptický příběh, který se odehrává v budoucnosti.

Život byl plný. Život byl naplňující. Naše společná práce byla vždy radostí. Chápali jsme, jak požehnaní a privilegovaní jsme byli a děkovali jsme zemi, nebi, vodě a všem 10 000 věcem.

Pak se všechno změnilo. V lednu 2014 byla Daleovi diagnostikována rakovina jater. Slovy Michela Serrese vtrhl do našeho blaženého života nezvaný host.

.........

ukázka z obsáhlé vzpomínky od manželky Laury Pendell

Zobraziť diskusiu (0)