Out Of Ghetto aneb Jak se dělal samizdat
Výpravná publikace o tom, co znamenalo vyrábět a distribuovat undergroundovou Revolver Revue v období komunistické totality a jak tento legendární časopis za „normalizace“ vypadal. Kniha o samizdatu jako životním postoji a nosné platformě kultury. 464 stran s průvodními texty Viktora Karlíka, který byl vedle Jáchyma Topola a Ivana Lampera jedním ze zakladatelů.
12. říjen je Dnem samizdatu. Dnem dělání knih a časopisů podomácku čili DIY. Samizdat, tohle slovo ruského původu, neznamená nic jiného, než se si knihu nebo magazín sdělajetě sami. V dobách cenzury to byla jediná možnost, jak zachovat literaturu a tisk svobodné.
Dne 12. října 1988 se čeští a slovenští vydavatelé samizdatu společně zasadili za propuštění Ivana Polanského, v červnu 1988 odsouzeného ke čtyřem letům vězení právě za vydávání samizdatu. A to v době československého komunistického režimu ojedinělým způsobem – 92 jich s uvedením svého jména a názvu samizdatu, který vydávali, napsalo prezidentovi Husákovi: „Represe orgánů státní moci proti Ivanu Polanskému je útokem proti nám všem, kdo působíme v nezávislé publicistice se stejnými či podobnými motivy jako on. Neboť my, nezávislí vydavatelé a publicisté různých kulturních a politických zaměření, různých věr i bez vyznání, činíme totéž co Ivan Polanský. […] Vyzýváme vás, abyste buď Ivana Polanského propustili na svobodu, nebo osvědčili důslednost své zvrácené spravedlnosti tím, že uvězníte nás všechny.“ A někteří se uvěznění dočkali.
K tomuto dni, který byl od 1. 1. 2025 ustanoven jako významný den České republiky, vyšla kniha Revolver Revue – Out Of Ghetto: Jak se dělal samizdat.
Kniha slovem i obrazem ukazuje, co obnášela především výrobní, organizační a konspirační práce v samizdatové kultuře, a to na příkladu časopisu Revolver Revue v letech 1985 – 1989. Základem se staly poznámky, které si výtvarník a redaktor Viktor Karlík, vedle Ivana Lampera a Jáchyma Topola jeden ze tří zakládajících vydavatelů tohoto časopisu, psal od devadesátých let, přičemž vycházel i ze svého obsáhlého archivu. Jeho svědectví o místech, kde časopis vznikal, spolupracovnících, často dodnes málo známých, způsobech konspirace, různých technologických a technických postupech, financování nebo distribuci je zprávou o tom, jak se po stránce výrobní, produkční a vizuální vyvíjela samizdatová kulturní revue, která byla postupně šířena po celé republice a do zahraničí.
Na začátku ji tři příslušníci nejmladší undergroundové generace vytvářeli pomocí psacího stroje, cyklostylu a s linorytovými obálkami v nákladu 30 – 50 kusů. V závěrečném samizdatovém období se obsáhlá revue tiskla – ilegálně – v tiskárně ofsetem v nákladu 500 kusů, kompletovala ve speciálně vybavené podzemní dílně a redakční a externí spolupracovníky bylo možno počítat na desítky. Takový vývoj časopis dobře připravil pro dobu po pádu totality – kdy jeho náklad dosáhl 10 000 kusů – a byl zdánlivě paradoxně možný především proto, že RR vytvářeli lidé, kteří se v období „normalizace“ zcela vědomě na rozdíl od většiny rozhodli pro práci v samizdatu. Ten nevnímali jako provizorní řešení, ale plnohodnotnou, v mnoha směrech profesionální paralelní vydavatelskou činnost.
Širší společenský a kulturní kontext, pod jehož povrchem jejich intenzivní práce probíhala, přibližuje Michael Špirit v kolážovém kalendáriu s příklady souběžného veřejného i zakazovaného dění v kultuře Československé socialistické republiky. Ty ukazují, že navzdory řadě aktivit nejen v samizdatu a exilu, ale i v polooficiální, režimem trpěné sféře, nejevil státně stranický kulturní a vědecký aparát žádné známky nejistoty o své moci. Na jedné straně upevňoval posty kariérním komunistům, na straně druhé s velkým úspěchem korumpoval a oslaboval postoje lidí, kteří se domnívali, že vůči stranickému establishmentu stojí v jakési opozici.
Obsah rozměrných samizdatových svazků RR pak v knize eviduje jejich anotovaná bibliografie.
Na závěrečných textových stranách Viktor Karlík odpovídá na otázky Jeana-Gasparda Páleníčka po tom, jak probíhal přechod časopisu, který v roce vydání této knihy završil čtyřicet let nepřetržité existence, ze samizdatové éry do polistopadových dekád, a i zde dokládá, že samizdatová kultura je jedním ze základů, na němž může společnost stavět dál.
Podstatnou součástí svazku je jeho obrazová rovina. Obrazové strany přibližují podobu a styl samizdatové RR, ukazují, jak mohl samizdat i při omezených a ztížených výrobních podmínkách podzemí a konspirace vypadat, zveřejňují unikátní archiválie a připomínají také společenství, v němž tato revue vznikala.
