Ruský fašismus

........

Německý historik a spisovatel Moeller van der Bruck, který volal po spojení Německa a Ruska proti Západu, viděl bolševické Rusko jako hráz proti západnímu liberalismu, racionalismu a rozkladnému individualismu. Od Dostojevského, kterého obdivoval, převzal slavjanofilskou víru v národ jako božského činitele a mimo jiné je i autorem označení třetí říše pro nacistické Německo, přičemž se inspiroval u Dostojevského v 19. století oživlou visí Moskvy coby třetího Říma.

Moeller v článku vydaném počátkem roku 1920 apeloval na spolupráci mezi ruským bolševismem a německým socialismem. Když oba národy uznávají svou vlastní formu socialismu, nic jim nebrání „vést společný boj“. Moellerovým heslem bylo: „Každému národu jeho socialismus!“

Stalin si to myslel taky, a když se po Leninově smrti dostal k moci a vyšachoval Trockého a Zinověva, vyhlásil heslo o „budování socialismu v jedné zemi“. Ruští fašisté v tom měli také jasno. Ultranacionalista Nikolaj Ustrjalov, hlasatel „Velké Rusi“, která má světodějné poslaní, přesvědčený slavjanofil, dospěl k tomu, že říjnová revoluce byla nacionální a že bolševici jsou „schopni obnovit velkou moc Ruska“. Ustrjalov v roce 1921 založil v Praze společně s monarchistou Šulginem hnutí „smenovechovci“, které se přihlásilo k německému nacionálně bolševickému proudu a z nacionálně-konzervativních pozic vyzvalo k podpoře bolševického Ruska.

Šulgin ve spisu Tři hlavní města si pochvaloval rozvoj fašismu v Sovětském svazu: „Socialismus už je překonán. Fašismus a komunismus jsou dvojčata… Samozřejmě, že židáci budou brzy zlikvidováni, ale ne dřív než zvítězí nacionalistické síly.“ První, co Stalin udělal po svém nástupu k moci, že začal odstraňovat Židy z vedení bolševické strany.

V roce 1931 vyšla v Berlíně Stalinova biografie, ve které je generalissimus představen jako vůdce nacionálně komunistického Ruska, který je připraven Západ „rozdrtit, zlomit jeho arogantní moc,“ postavit se do čela boje proti západním dekadentním hodnotám.

Když jeden z vůdčích bolševiků revoluce Zinověv, který pocházel z chudých židovských rodičů, stanul v roce 1936 ve sklepeních Lublajnky před popravčí četou vykřikl: „To je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!“ Na potvrzení jeho slov zazněla salva. To, že se Sovětský svaz proměnil ve fašistický režim, si myslela i nemalá část ruské krajní pravice. Ta to ale, narozdíl od Zinověva, kvitovala. Heil Mussolini, Hitler a Stalin.

Putinův svět

Nacisticko-sovětské spříseženství ze srpna 1939 nespadlo z nebe. Bylo logickým projevem světa totalit, který osciloval ve zmatku antiliberálních konzervativně-revolučních nacionálně-socialistických idejí, které se jen zdánlivě vylučovaly. Ve skutečnosti byly z jedné líhně, která mj. našla svůj výraz v Paktu Molotov-Ribbentrop.

„V této válce se svět rozdělil zřetelně podle vyznání hospodářsko-sociálního. Východ stojí proti Západu, socialismus proti kapitalismu a hnutí širokých mas proti tenké vrstvě lstivé plutokracie,“ jásal tehdy profesor politických věd na berlínské univerzitě a nacistický poslanec Wilhelm Ziegler. Nacista, nebo komunista? Proletáři všech barev spojte se!

To všechno je dnes přítomno v Putinově Rusku jako přes kopírák. Putin vydává agresi proti Ukrajině za svatou válku proti údajným nacistům v rámci vítězství SSSR nad fašismem ve 2. sv. válce, které bylo povýšeno na zakladatelský mýtus národa, který se hrdě vztyčí, aby obnovil sovětské impérium. Ve skutečnosti Putin jen podává ruku Dostojevského běsům, které zhmotnila apokalypsa 1. sv. války, aby Zweigův Svět včerejška převrátili vzhůru nohama, vytrhli jej jako plevel i s kořeny z vise rajské zahrady, kde soudruh soudruha podpírá, bolševik nacionálního socialistu a soudružsky vice versa.

Hitler dlel v duchu pořád v první světové válce. Putin žije ve světě studené války 2. poloviny minulého století, kdy sloužil Sovětskému svazu jako rozvědčík KGB. Bojuje bitvy minulého století. Tak byl totiž vychován a nic jiného neumí. Svět už je ale dávno jinde. Kreml se dlouhodobě snaží oslabit a rozložit Evropskou unii, ačkoli jednotná a silná Evropa je v širokém dalekém okolí jediný přirozený partner Ruska v 21. století, kdy poroste tlak Číny na liduprázdné oblasti Dálného východu, bohatého na přírodní suroviny a Rusko bude první, kdo bude na ráně.

............

ukázka z textu Petra Placáka Dostojevského běsi aneb fašismus v Rusku

Petr Placák se v roce 1964 narodil v Praze. Jeho otec byl významný lékař, mj. spoluzakladatel české kardiochirurgie, který v roce 1969 veřejně kritizoval okupaci Československa a zpochybňoval vedoucí úlohu komunistické strany, za což byl vyloučen z KSČ a předčasně penzionován. Otec podepsal Chartu 77 a v roce 1983 byl jeden z jejích mluvčích. Rodina byla za své postoje perzekuována a diskriminována. To se samozřejmě odrazilo i do života Petra Placáka, kterému z politických důvodů bylo znemožňováno studium na střední, respektive vysoké škole. V 80. letech patřil mezi výrazné postavy mladší disidentské generace, publikoval v samizdatu, hrál také v kapele Plastic People of the Universe a natočil s ní alba Hovězí Porážka a Půlnoční Myš.

Veřejně prosazoval aktivnější přístup k opoziční činnosti a vymanění se z „paralelní polis“, kterou vnímal jako svazující. Právě z jeho popudu proto vznikla iniciativa České děti, jejichž manifest proklamoval obnovu českého království s tím, že „král je aspoň odpovědný Bohu, zatímco komunisté nejsou odpovědni nikomu a za nic“. České děti se staly jedním z hlavních organizátorů opozičních demonstrací v letech 1988 a 1989, třeba i známé manifestace v Praze na Škroupově náměstí v prosinci 1988.

Po revoluci Petr Placák vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Angažoval se „politicky“ v royalistickém uskupení Koruna česká, působil v týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku či Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Je rovněž autorem řady knih, debutoval ještě v samizdatu prózou Medorek a básnickou sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov (pod pseudonymem Petr Zmrzlík). Dnes má na kontě i řadu odborných historických publikací, které vyšly i v Ústavu pro studium totalitních režimů – Křesťanský zápas o českou věc. Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v československém exilu v letech 1972–1989 (2019) nebo Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (2015). Pravidelně rovněž přispívá do historické revui Paměť a dějiny.

Zobraziť diskusiu (0)