S velkou chutí se také do recenzování a glosování tohoto Borkovcova muničního skladu pustili v nebývalém počtu novináři a čtenáři. Tady mozaika jejich postřehů:

Tyto prozaické texty jsou poměrně snadno srozumitelné a dostupné, snad až na bohatou slovní zásobu. Slova jsou volena velmi pečlivě, přesně a v synonymických variacích. Jako by si člověk listoval mentálním slovníkem zaprášených či úplně neznámých slov. (Vyzkoušejte si svoje lingvistické znalosti sami: škumpa, kinžál, drúza, chandra, remorkér, papuchalk, mormolyce.) Tomáš Blatný, www. klackoviste.cz

Spíše než o troušení rozumů se jedná o žánrové obrázky, které mají svou povahou blíže k próze než k publicistice. Borkovec naoko plní žánrové zadání sloupku nebo ranní rozhlasové úvahy, kde se od něj očekává duchaplné převalování myšlenek na jazyku, ale píše si svoje. Martin Lukáš, www. advojka.cz

Petříček Sellier & Petříček Bellot nemá žádné jednoznačné téma, veskrze jde o jakési řemeslné deníkové záznamy, úvahy nad tím, jaké je to být spisovatelem, o historky z rodinného kruhu. Rozverné dumání nad tím, jaká by měla být ta nejlepší hotelová snídaně. (Oba víme, že je to každá.) Útlá kniha nabízí spoustu vyprávění o přírodě, o Slovensku (Petrova manželka odtamtud pochází), o cestování, překládání, egu nebo opékání špekáčků. Většinou psáno v první osobě, jindy jako fikce, na obalu se píše něco o protivném impresionismu. Možná. Ale o to zábavnějším. Mám podobné knihy rád. Michal Pařízek, www. fullmagazine.cz

Imprese - většinou osobní, individuální, autobiografická - je pro Borkovce záchytným bodem, z něhož, doufá autor i čtenář, se svět rozvine jako provázaný soubor živých věcí. Věci se stávají živými až tím, že se vypovídají, praví jedna z klasických pouček západní kultury, posedlé věčným mluvením a psaním. Život sám o sobě možná existuje, ale my o něm nemůžeme nic vědět. Jako takový je pro nás prázdný. A protože se na rozdíl od buddhistů bojíme prázdnoty (horror vacui), snažíme se ji naplnit tím jediným, čím se od ostatních lišíme: slovem, logem, výpovědí. Petr Fischer, www. aktualne.cz

Hra s hranicí autobiografičnosti je v knize velice dynamická, a čím více toho čtenář o autorovi ví, tím více se bude posuny na poli reality a fikce bavit. V jednom z „nejakčnějších“ textů celé knihy se kupříkladu strhne na strašnické entomologické burze „hádka, jakou nepamatují ani sběratelé narození mezi válkami“. Na jejím počátku stojí tato událost: „Petr B., čtyřicetiletý nezadaný truhlář z Černošic a oddaný entomologický amatér se specializací na tesaříky, se těsně před Vánoci rozhodl, že si do sbírky – mimo všechna svá zaměření a zkušenosti – pořídí drahou mormolyci. Daniel Mukner, www. iliteratura.cz

Zobraziť diskusiu (0)