Knižní vydání provází životopisná esej, která rekonstruuje Klímova školní léta a objasňuje některé širší souvislosti. Kniha obsahuje i protokol o vyloučení a nově nalezený protokol z vyšetřování, tedy záznam rozhovoru-výslechu probíhajícího mezi ředitelem školy a žákem. K vydání připravil a úvodní studii a ediční komentář napsal Matěj Klíma.

Ukázky:

Za zmírnění trestu se přimlouvali Jan Slavík, Bohumil Strér, Ferdinand Samohrd a Eduard Štolovský, „nejlepší učitelé té doby“ (…). Poukazovali na dosavadní mravní bezúhonnost a nadání vynikajícího žáka. Omlouvali ho jednak neblahým vlivem domácnosti, jednak tím, čím se bránil sám Klíma: že se jen dal strhnout jakýmsi rozčilením. Navrhovali proto, aby byl vyloučen jen z ústavu domažlického, což by jej mohlo alespoň částečně vyprostit z otcova vlivu, aby však směl studovat na jiné škole. Proti však hlasovali ředitel a osm profesorů včetně Vojtěcha Kebrleho. Budoucímu spisovateli, jemuž tehdy zbýval rok a půl do maturity, tak bylo pokračování ve studiu znemožněno.

– Matěj Klíma: O školních létech Ladislava Klímy a o jeho vyloučení z gymnázia

Lichocením, sympatisováním, lživým kloněním se, přetvářkami, až žluč se bouří, zdvořilůstkami a t. d. k jinému státu, k němuž smrtelnou zášť chová (Francie – Německo), balancuje pitvorně každá vláda po mapě Evropy jako mezi jehlami, poskytujíc obraz nejpodlejší zbídačelosti, co zatím v nitru států to kvasí, jako když na mrtvole napjatá kůže puká a pod ní jeví se hemžení červů. A nad tím vším, nad tou shnilotinou fosforeskuje elektrickou září zásada: Chceš-li být živ, klam druhého.

– Ladislav Klíma: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. (chrie)

Nač zářila právě v těchto místech oslnivým zlatem slunce, nádherou květů a perlami zvuků vesna? Nač s vlídným úsměvem rozkládalo se zde léto na poduškách klasů? Nač? Truchlivé pomyšlení! Což jen proto, aby zmizelo kams a zhynulo v boji se Smrtí? Ticho zas, jen kvílivý vítr jako v odpověď zarachotí suchými větvemi stromů a přinese ti místo vůně květů jen umrlčí, pohřební zápach pomalu hnijícího listí, jež smutně zemi pokrývá. – A smutek bez mezí vzklíčí ve tvém srdci. Cítíš i ty na sobě tíhu listopadovou. Po bujných radostech a zábavách jarních a letních čeká tě zde jen nuda, jen omrzelost a prázdnota. I člověk sdílí s přírodou smutnou její náladu. Do každého srdce napadá trochu toho žlutého listí, smutku.

– Ladislav Klíma: V listopadu (rozjímání)

Všeobecná rozháranost, roztříštěnost smýšlení i politických stran, zmatek, neutěšenost poměrů, kvašení a šero, – toť byla asi nálada doby v Čechách za posledních králů země české. Bohatství a blahobyt, postavený na základech vzdělaných Jiřím z Poděbrad, dostoupil sice svého vrcholu, avšak to nedostačilo, by národ bezpečně mohl hleděti do budoucnosti; vnitřní stav země vzbuzoval neutěšený pohled: Šlechta svářila se s měšťany, tito pak sami mezi sebou, lid selský úpěl v porobě; nad to horečka náboženská stravovala mozky všech.

– Ladislav Klíma: Povaha Ferdinanda I. podle českých letopiscův (charakteristika).

Ředitel ukázav L. Klímovi úkol dotčený, jenž napsán jest na čtyřech listech, nyní ze sešitu vytržených, táže se:
1. Jest úkol tento prací vaší?
L. Klíma prohlédnuv listy odpovídá: Ano.
2. Pamatujete se na obsah práce té?
Částečně, v hrubých rysech, na jednotlivosti se nepamatuji.
3. Pamatujete se snad na to, jak jste úkol ten zakončil?
Nepamatuji se již na to.
Když mu pak byla slova z úkolu zpředu uvedená přečtena, táže se dále ředitel:
4. Pamatujete se nyní, že jste takto úkol dotčený zakončil?
Rozpomínám se.

– z protokolu o vyšetřování Ladislava Klímy, 1895

Většina však (8 hlasů) a s nimi též ředitel majíce na zřeteli ohromnost provinění a že Ladislav Klíma čin ten skutečně a s plným vědomím spáchal, že při pokročilosti, vědomostech i nadání jeho lze spíše předpokládati jakousi úmyslnost a pevný sebevědomý krok na zhoubné dráze této než čin okamžitým rozčilením vysvětlovati a při něm v příznivější obrat doufati, rozhodli, zvláště an vliv domácnosti přirozeně zcela odstraněn býti nemůže a nutno jest jmenovitě v pohnutější době nynější každé vybočení příkladně trestati, aby mezi žactvem obecná nekázeň nezavládla, navrhnouti, aby žák ten vůbec z veřejného studia byl vyloučen.

– z protokolu o vyloučení Ladislava Klímy z domažlického gymnázia, 1895

Zobraziť diskusiu (0)