Podívejte se na dokument Pavla Klusáka o Zdeňku Liškovi
Svého druhu je to událost roku. Hudební publicsta Pavel Klusák připravil filmovou vizitku nejrespektovanějšího tvůrce filmové hudby v Československu, ale nejen tady. V mnohém předběhl Liška svoji dobu a stal se i ve světě uznávanou personou oboru. Stačí říct jen: Karel Zeman, Jan Švankmajer, František Vláčil, Obchod na korze, Spalovač mrtvol, Ikarie XB 1.....Všechno hudba Zdeňka Lišky.
DOKUMENT SLEDUJ TADY - pozor, jen do 17.11.2017
Zdeněk Liška (1922 -1983) jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů Zdeněk Liška
se narodil 16. března 1922 v obci Smečno u Kladna. K hudbě projevoval
sklony už odmalička a v letech 1938 – 1944 studoval na pražské
Konzervatoři u profesorů Rudolfa Karla, Otakara Šíny a Karla Janečka. Do
konce války se živil jako dirigent amatérské filharmonie ve Slaném
(1944 – 1945), skládal koncertní hudbu i hudbu k písním. Po okupaci se
stal jedním z prvních skladatelů, kteří se plně zaměřili na komponování
filmové hudby.
Stal se skladatelem ve Filmovém studiu ve Zlíně,
kde žil a působil dlouhá léta. Poprvé složil hudbu pro Holubův
dokumentární film PŘÍSTAV V SRDCI EVROPY (1945). Ve Zlíně se podílel na
rozličných krátkých, dokumentárních, cestopisných a animovaných snímcích
(ZLATOVLÁSKA, DEVĚT KUŘÁTEK, POKLAD PTAČÍHO OSTROVA, ET CETRA, BYT,
RAKVIČKÁRNA, DON ŠAJN, Z ARGENTINY DO MEXIKA, AFRIKA atd., atd.) našich
nejlepších tvůrců (Jan Švankmajer, Hermína Týrlová, Karel Zeman,
cestovatelé Hanzelka a Zikmund aj.). Bylo proto otázkou času, kdy si ho
nalezne i český hraný film.
Hudba Zdeňka Lišky nebyla nikdy jen
tak obyčejná, nezajímavá nebo jen ilustrativní. Vyznačovala se vysokou
úrovní světového významu, krásnou instrumentací a skvělou rytmikou.
Liška se nikdy nebál experimentovat, dokázal složit cokoliv, ať již
vážnou hudbu pro historické filmy, poetickou pro milostné filmy, moderní
i dramatickou pro různé kriminálky, psychologické snímky a historické
rekonstrukce a elektronickou pro různé sci – fi a fantasy filmy. Neváhal
využít každý hudební nástroj či chorálový sbor.
Poprvé složil
filmovou hudbu pro Cikánovu komedii PÁRA NAD HRNCEM (1950). O sedm let
později se začal filmu věnovat častěji, přestěhoval se do Prahy a
komponoval vždy originální a nikdy ne stejnou hudbu průměrně pro víc jak
pět filmů ročně. Jeho hudba byla často to jediné, co na filmu bylo
zajímavé. Spolupracoval s našimi nejvýznamnějšími režiséry: slavným
Martinem Fričem (LIDÉ Z MARINGOTEK), Františkem Vláčilem (HOLUBICE,
ĎÁBLOVA PAST, MARKETA LAZAROVÁ, UDOLÍ VČEL, ADELHEID, DÝM BRAMBOROVÉ
NATĚ, STÍNY HORKÉHO LÉTA), Jiřím Krejčíkem (VYŠŠÍ PRINCIP, BOŽSKÁ EMA),
Věrou Chytilovou (OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME), Zdeňkem Podskalským (KAM
ČERT NEMŮŽE, SPADLA S MESÍCE), Oldřichem Lipským (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ,
JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), Jurajem Herzem (SBĚRNÉ SUROVOSTI, SPALOVAČ
MRTVOL), Otakarem Vávrou (DNY ZRADY, SOKOLOVO, OSVOBOZENÍ PRAHY, PŘÍBĚH
LÁSKY A CTI), Karlem Kachyňou (SETKÁNÍ V ČERVENCI, MALÁ MOŘSKÁ VÍLA,
ČEKÁNÍ NA DÉŠŤ), Jindřichem Polákem (IKARIE XB 1) a nebo Jiřím Sequensem
(POKUS O VRAŽDU, KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA, RUKOJMÍ V BELLA VISTA) apod.
Naposledy diváci jeho hudbu slyšeli u sci – fi filmu KAM ZMIZEL KURÝR
(1981) Otakara Fuky.
Často spolupracoval i se slovenskými filmaři
(VTÁČKOVIA, SIROTY A BLÁZNI, ORLIE PIERKO, ĽALIE POĽNÉ, TANGO PRO
MEDVĚĎA, DOSŤ DOBRÍ CHLAPI, SMRŤ ŠITÁ NA MIERU) či se zahraničím, např. s
německým režisérem Kurtem Hoffmannem (DŮM V KAPROVÉ ULICI) nebo s
Iránem. Kvalitní byla taktéž Liškova spolupráce s Československou
televizí (inscenace SPRAVEDLNOST PRO SELVINA, KAM SLUNCE NECHODÍ,
Sequensovy seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO a žel také 30 PŘÍPADŮ MAJORA
ZEMENA či Sokolovského politicky angažovaný seriál NEJMLADŠÍ Z RODU
HAMRŮ).
Zdeněk Liška
byl skutečně zajímavá osobnost, byl svobodomyslný a velmi svérázný,
nesnášel publicitu a hrál na několik hudebních nástrojů (trubka,
trombón, harmonika, klavír a housle) a byl dvakrát ženatý. Každoročně
vytížený hudební skladatel Zdeněk Liška, kterýžto má na svém kontě více
jak 300 filmů, musel kvůli cukrovce a jiným zdravotním problémům ke
konci 70. let čím dál tím častěji odmítat nabídky a práci. Zemřel bez
většího ohlasu 13. července 1983 v Praze ve věku jednašedesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour, csfd