Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Poezie na 7 dní

Někdy může mít poezie i formu svého druhu publicistiky. Nejčastěji se takový koncept objeví, když se autorovi zdá, že je třeba oslovit lidstvo pěkně zpříma, protože není čas na dvojsmysly a metafory. Polský básník Piotr Macierzyński (1971) napsal takovou burcující poezii shrnul ji do Anatologie esesáckých básní. Jak říká sám autor: speciálně se občas věnuju Polákům, se kterými nemám slitování, jak je vidět v básni: zřejmě 20 % Poláků / nerozumí tomu co čte // ať jdou do píči.

iLiteratura: Především asi Antologie esesáckých básní je poměrně kontroverzní kniha. Už název napovídá, že téma je výjimečně nepoetické. Celá kniha se nese v duchu koncentračních tábor smrti,genocidy… Přesto se ti povedlo téma zpracovat a vznikla sbírka básní, která podle mě nemá v současné poezii obdoby. Jak byla v Polsku přijata (myslím recenze, kritika, ohlasy)? A je to rozdílné přijetí oproti jiným tvým sbírkám?

Piotr Macierzyński: Tady se dotýkáš choulostivé záležitosti. Můžu se pochopitelně mýlit, přeci jenom jde o moji sbírku, ale o všech předchozích sbírkách i o té následující se mluvilo. O Antologii v podstatě nikdo nenapsal, byla doslova promlčená, s výjimkou nějakých dvou recenzí v tisku a dvou na internetu, z toho jedné na privátním blogu. A přitom se knížka velmi rychle vyprodala – během půl roku. Myslím, že to ukazuje charakter Poláků. Oficiálně nikdo kontroverzní knížku nepochválí, ale chtějí ji mít doma. Když mě zvali na básnické večery, prosili mě, abych z téhle sbírky nečetl, ale přitom si knížku kupovali. Polské vydání bylo bez jakékoliv podpory, odmítli mi také stipendium, ale na francouzské vydání byl grant přidělen. Sbírka je kompletně přeložena do ukrajinštiny, částečně do němčiny, ale v zemi, ve které žiju, Antologie esesáckých básní zůstala bez odezvy.

z rozhovoru, který pro iliteraturu.cz vedl překladatel Ondřej Zajac

......

Vážený pane veliteli

tábora v Auschwitzu

žádám okamžitou změnu paliva

a už v těch pecích netopte Židama

tady to býval klidný kraj

vždycky jsme dům pronajímali rekreantům

kdo bude chtít odpočívat ve smradu

spáleného masa?

zkusme sjednotit naše zájmy

váš soused

Hermann Schmidt

…………..

Dopis sv. Maxmiliánovi Kolbemu bez poplatků napsaný nikoliv z potřeby srdce, ale z chuti hledat pravdu

přiznej se stál jsi otupělý bolestí nebo strachem

a nevěděl jsi co děláš možná do tebe někdo strčil

zakopnul jsi nebo si to už ani nepamatuješ

jak ses ocitl přímo před esesákem

jsou lidé pro které je všeobecný nedostatek hygieny

a přístupu ke knihám stejně tíživý jak strhávání nehtů

jestli už jsi měl po krk vší a homosexuálů

nebo jsi nechtěl aby tvoje smrt byla náhodná

úplně tě chápu

Básník Piotr Macierzyński (nar. 1971) neuvádí v medailoncích ve svých sbírkách nic než výčet vydaných knih, protože „autor není zajímavý – mnohem důležitější je text“.

Zobraziť diskusiu (0)

Antalogie esesáckých básní

Antalogie esesáckých básní

Piotr Macierzyński

„Je možná poezie po Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Tadeusz Różewicz. „Je možná poezie o Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Piotr Macierzyński.

Kúpiť za 8,08 €

Podobný obsah

Poezie na 7 dní: Don Číčo má v klopě orchidej

Správy

Poezie na 7 dní: Don Číčo má v klopě orchidej

Máme tu novou sbírku českého básníka Ivana Wernische (1942). Příští rok to bude šedesát let, co vydal svoji prvotinu Kam letí nebe. A přesto – nebo právě proto – patří jeho poezie k tomu nejhravějšímu, co dnešní české poetika nabízí. Experiment s formální realizací básně se poddává básníkově rozvernosti.

Poezie na 7 dní: Dan Bárta

Správy

Poezie na 7 dní: Dan Bárta

Je textař básníkem? Jak kdy - Dan Bárta často ano. Dává si záležet na tom, co zpívá. Tak je tomu i na poslední desce Kráska a zvířený prach, kterou nahrál s doprovodou kapelou Illustratosphere.

Poezie na 7 dní: Sharon Oldsová - Papežův penis a jiné básně

Správy

Poezie na 7 dní: Sharon Oldsová - Papežův penis a jiné básně

„Visí mu v hlubinách roucha…,“ sedmiveršová báseň o papežově penisu, která dala název prvnímu českému Papežův penis a jiné básně výboru z díla Sharon Oldsové (1942), je sice z celé knížky nejkratší a nejvtipnější, ale proslulost si Oldsová získala kvůli úplně něčemu jinému – nekompromisní, přímočaré a místy až bolestivé osobní zpovědi na téma dětství v nefunkční rodině s násilnickým otcem-alkoholikem a neurotickou matkou. Jak sama v jedné básni poznamenává, narodila se „omezeným lidem“ a celý život se s tím vyrovnává.